Macronova slova jsou mi blízká. Načasování bylo ale nešťastné
Zmínil jsem se, že se pustím do tématu Číny, a záminkou k tomu byl rozhovor s francouzským prezidentem E. Macronem. Po návratu z Číny v rozhovoru pro tisk mimo jiné řekl, že Evropa by neměla slepě následovat USA a měla by se držet stranou od otázky Tchaj-wanu.
Toto je samozřejmě moje interpretace rozhovoru prezidenta Macrona. Macronovy teze jsou mi rozhodně blízké. Souhlasím, pouze s tím, že načasování tohoto prohlášení bylo rozhodně nešťastné. V situaci, kdy válka na Ukrajině stmeluje Západ, mluvit o jakési nedůvěře k jednání hlavního partnera, tedy USA, byl krok, který musel vyvolat kritiku.
Francie samozřejmě je a zůstane v NATO, kde USA stojí v čele. Samozřejmě bychom také měli držet pohromadě s USA, které jsou nepochybně nepostradatelným spojencem, který nás chrání před agresivním sousedem na východě. Jenže spojenec a partner neznamená vazal… A Evropa by vazalem být neměla. Aniž bychom se vraceli do Vietnamu, můžeme si připomenout, do jakého marasmu nás USA dostaly v Iráku s použitím falešných „důkazů“. Aby nebyla jen vazalským státem, musí rozšířit své vojenské síly a možná vytvořit společnou armádu. To však bude trvat roky.
Mezitím řada evropských politiků (z Německa, Francie, Evropské unie) cestuje do Číny. Není se čemu divit, protože naděje na rychlé oživení čínské ekonomiky od druhého čtvrtletí (již v prvním čtvrtletí vzrostl HDP o 4,5 %) pomáhá upevňovat přesvědčení, že se Evropa ubrání recesi. Existuje důvod, proč francouzský index CAC-40 láme historické rekordy a německý XETRA DAX se těmto úrovním blíží. Mimochodem, proslýchá se, že hra na růst indexů v Evropě je již několik let nejvíce „přeplněným“ směrem, což může brzy vyústit v korekci.
Proto s největší pravděpodobností přišly ty Macronovy výroky. Na druhou stranu to může být jen tím, že je to politik, který vidí dál než na pár let ve funkci. Domnívám se totiž (aniž bych si to vůbec přál), že Čína nevyhnutelně začne vykonávat hegemonistickou roli. Ne za rok, za dva nebo dokonce za pět. Spíše za 20 až 30 let nebo ještě později. Čína, autokraticky vedený stát, plánuje jinak než demokratičtí politici zvolení na 4 roky.
Čína nevyhnutelně začne vykonávat hegemonistickou roli
Pracuje na de-dolarizaci (posledním krokem je obchodní dohoda mezi Brazílií a Čínou, která používá reál a jüan). Nakupuje zlato (oficiálně i neoficiálně). Pomalu rozšiřuje digitální jüan. Snaží se zvýšit domácí poptávku (1,4 miliardy Číňanů), pod tlakem USA se snaží rozvíjet svůj polovodičový průmysl. V oblasti umělé inteligence patří ke špičce. Lze uvést opravdu mnoho čínských snah o postupné omezení hegemonie USA.
Ve spojených státech amerických to vidí, a proto přicházejí jejich nervózní pohyby. Profesor Grzegorz Kołodko nedávno v televizi TVN 24 prohlásil, že jsou to právě USA, kdo utužuje vztahy s Čínou. Pokud pozorujete svět objektivně, vidíte, že má Kołodko pravdu. Všechny sankce, vyloučení, provokativní návštěvy vedou ke zvýšení napětí.
Čína není v pozici, aby vojensky ovládla Tchaj-wan, a ještě dlouho nebude. Ale přesto stojí za to připomenout si Tukididovu past a skutečnost, že za posledních 500 let došlo k 16 situacím, kdy se aspirující hegemon pokusil sebrat stávajícímu hegemonovi jeho roli. Dvanáct z nich skončilo válkou („Doomed to war?“ Allison Graham). Doufejme, že toto bude pátý případ, kdy k válce nedojde.
