Leyenová má první úspěch. Ovšem velmi hořký
Evropská unie ve vztahu k USA zabránila nejhoršímu. Jinak ale Trumpovi ustoupila a tahá za kratší konec provazu.
Už samotný fakt, že americký prezident si jakoby odskočil do Evropy odpočinout u golfu, poté, co si zahrál, přijal šéfku Evropské komise a snížil plánovaná cla na evropské výrobky, působí jako rozmar mocnáře. Který si se svým partnerem/soupeřem prostě pohrává.
Nakonec obě strany slavnostně oznámily dohodu. Všichni mávají základním 15procentním clem na evropské dovozy do USA. Už se vůbec nemluví o amerických dovozech do Evropy. Především o různých pravidlech hry, která v poslední době štvou americké technologické giganty. Tady sice nejde přímo o cla, ale ta pravidla se v USA nelíbí.
Také se ve zprávách objevilo, že na ocel a hliník zůstane 50 % a jak to bude s léky a léčivy, se ještě uvidí. To jsou ale velmi důležité obory. V Německu se ocelářství kvůli vysokým nákladům na energie zmítá ve smrtelné křeči. Podle Svazu průmyslu ČR jsou přitom Spojené státy druhý nejdůležitějším vývozním trhem pro evropské ocelářství.
Vývoz léků může být klíčový především pro severského producenta Ozempicu, dánskou společnost Novo Nordic. Další obři Roche a Novartis sice sídlí mimo unii ve Švýcarsku. Ovšem stále jsou tu Sanofi, Merck či Bayer. Ve světových žebříčcích největších producentů léčiv se sice krčí až ve druhé či třetí desítce. Pro své země jsou ale významnými firmami.
Zatímco politici a úředníci v čele s Ursulou von der Leyenovou nad dohodou jásají, například německý WirtschaftsWoche o ní píše velmi negativně: „Patnáctiprocentní clo na veškerý dovoz z EU do Ameriky představuje čtyřnásobné zvýšení stávajících průměrných celních sazeb. Na oplátku stanovujeme veškerý dovoz z USA do EU na nulu, což představuje významnou a v podstatě nepřijatelnou nerovnováhu.“ Nelíbí se ani závazek k investicím a nákupům energetických produktů.
Je faktem, že kdyby došlo na avizovaná 30procentní cla, byla by to mnohem větší katastrofa. Která by zřejmě vyvolala nebezpečnou bitvu, na jejímž konci by zůstali převážně jen poražení. Včetně akciových trhů a investorů. Pár vítězů by se asi objevilo, ale pro ekonomiky jako celky by o nic dobrého nešlo. Většina by na válku doplatila podobně jako na energetickou transformaci (i ta má pár vítězů, ale za peníze všech ostatních).
Určitě se bude radovat německý kancléř Fridrich Merz. Jeho v křeči se nacházející ekonomika zaznamenává křehké oživení a boj by jí neprospěl. Pořád ale platí, že výsledek je horší než stav před nástupem Donalda Trumpa. Ten tak tlačí všechny do kouta a dostává, co chce. Jestli to bude v dlouhodobém horizontu pro USA dobré, je zralé na pochybnosti. Každopádně totiž teď uplatňuje pozici globální velmoci stylem, který může vést k tomu, že ji zítra ostatní přestanou respektovat.
Zatím, jak se zdá, stále vede politika ústupků. Svatý Václav za to dostal alespoň mír. Co dostane Evropa, teprve uvidíme. Ale moc bych si nesliboval.