Krize britských dluhopisů vyslala vážné varování
Nejhorší bouře kolem britských státních dluhopisů se zdá býti pryč. Jde ale o třetí varování v krátkém čase, že to s těmi dluhy nemusí jít do nekonečna.
Ve smršti jiných zpráv to u nás trochu zaniklo. Nicméně ceny britských dluhopisů na sekundárních trzích v tomto týdnu natolik poklesly, že jejich výnosy se dostaly na rekordní úrovně těsně pod pěti procenty. Například desetiletý papír se obchodoval s výnosem 4,8 %. Jde tak trochu o špičku ledovce, protože následná korekce šla dolů o sedm a půl desetiny procenta. Klíčové spíš je, že loni se pohyboval nejníž o celé procento pod touto úrovní. Tedy o pětinu, a to už je sakra znát.
U třicetiletých dluhopisů se výnosy dostaly až přes 5 procent, nejvýše za několik desítek let. Příčiny? Ekonomové a analytici trhů hovoří především o situaci britského rozpočtu, který potřebuje nutně restrikci. Tedy šetření a snížení schodků.
Mohlo by jít o malou bouři, která se přežene, pokud vláda představí něco smysluplného. Nakonec už v druhé polovině týdne se cenové vlnobití uklidnilo. Jenže nejde o ojedinělou událost. Jen letos zakolísaly americké dluhopisy, a to poté, co Donald Trump zahájil svou válku se všemi, s nimiž válčit lze. A na jaře přišly dluhopisy německé. Jedné z mála evropských zemí, která dokázala v uplynulém desetiletí svůj rozpočet konsolidovat, aby od covidu letěl znovu do výrazných deficitů.
Výnosy německých bondů vystřelily poté, co se na úrovni Evropské unie objevila dohoda, že je třeba kvůli zbrojení uvolnit dluhové brzdy. Zatímco akciové trhy reagovaly nadšeným růstem, desetileté dluhopisy se v případě Německa propadly za jediný den o více než desetinu.
Je jednoduché to vidět tak, že investoři už začínají vnímat rizika velkých dluhů. Aby to nebylo snadné, tak velkou část těchto cenných papírů drží centrální banky. Pokud by prodávaly, poškozovaly by členské země eurozóny. Přičemž zatím Evropská centrální banka naopak růst zadlužení podporovala držením nízkých úroků a vykupováním těchto cenných papírů. Dokonce když najednou investoři chtěli od některých zemí víc než od jiných, sešlo se nejvyšší vedení ECB, aby tomu udělalo přítrž. Ale zjistilo, že nemá jak.
V případě USA může hrát roli i politika, protože do nedávna byla jejich největším věřitelem Čína. A ta začala prodávat, zřejmě, aby peníze použila spíše v Africe a chudších asijských zemích k posílení svého obchodně politického vlivu. Což se jí daří. Nyní je největším věřitelem Japonsko. Ale ani japonští investoři nejsou imunní vůči změnách svých rozhodnutí. Letos na jaře vyprodávali právě německé bondy.
Teď se ještě ke všemu třese Francie, co bude po dalším očekávaním střídání v čele kabinetu. Země je zadlužená až po uši, ale většina politického spektra nechce o šetření ani slyšet.
Vlnobití na trhu britských dluhových papírů přišlo v době, kdy český ministr financí předložil rozpočet na příští rok, který rozhodně není konsolidační. A opozice slibuje, kolik peněz rozdá. Jasně, jsou volby. Ale i kdyby nebyly – že se doba mění, často dojde rychleji pasáčkovi vepřů než politikům a polostátním manažerům, uzavřených v jejich slonovinových věžích.