Kráčí Bank of England ve stopách ECB? Zatím snad ne

Ta zpráva proběhla médii jen jako okrajová. Přitom Bank of England začala dělat něco podobného, čím Evropská centrální banka dokázala brutálně roztočit inflační spirálu – vykupovat státní dluhopisy. Doufejme, že se ukáže prozíravější a použije tento nástroj ku prospěchu Británie jen jako krátkodobý.

Foto: PublicDomainPictures z Pixabay

Ministr financí Kwasi Kwarteng totiž přišel s odvážným plánem na ozdravění ekonomiky pomocí snížení daní. Okamžitě tím vyvolal obavy o státní rozpočet, které investoři ocenili poklesem cen britských dluhopisů (zprávy z trhů sice většinou hovoří o růstu výnosů, ale nenechte se mýlit – to je to samé; koupíte-li dluhopis levněji, přinese vám procentuálně vyšší výnos).

Bank of England, centrální banka Spojeného království reagovala prohlášením, že nebude váhat zvýšit úrokové sazby, pokud ucítí, že hrátky s rozpočtem mohou vést k podpoře inflace. Je totiž jednou z těch, které se pustily do boje s růstem cen opakovaným zvyšováním úroků, a to už v době, kdy Andrej Babiš hřímal, že to nedělá nikdo kromě ČNB.

Jenže – sazby zvýšila před pár dny, takže teď by musela udělat naprosto neobvyklý krok – sáhnout k úpravě znovu v rekordně krátkém čase. Navíc by tím poškodila ony státní dluhopisy, které jsou především významnou součástí aktiv penzijních fondů. A na to jsou obyvatelé ostrovů háklivější než u nás.

Takže ohlásila jejich masivní nákup, aby je podpořila. Bohužel, zase tím na druhou stranu může přispět inflaci, protože tak bude pouštět do oběhu nové peníze – stejně jako to po léta dělala ECB.

Začarovaný kruh

Je to klasická situace začarovaného kruhu, kdy jednou pozitivní operací vyvoláte nějaký negativní efekt. Který pak můžete hasit zase za cenu jiného negativního efektu. Když ECB ponechá sazby delší čas beze změny, bude inflace zřejmě růst a libra klesat (což už se děje). A to inflaci zase podpoří. Když je zvedne, půjde proti růstu cen, ale poškodí státní dluhopisy. Když je podpoří výkupem, pustí do ekonomiky peníze, které podpoří inflaci… a tak pořád dokola.

Kwartengův plán, který má zřejmě podporu nové premiérky, evidentně sleduje cíl oživit ekonomiku v době očekávané celoevropské recese. Jenže je proinflační, přičemž ceny v Británii letos rostly dokonce i přes 10 procent a například Goldman Sachs očekává příští rok i dvojnásobek.

Kwartengův plán evidentně sleduje oživení ekonomiky. Jenže je proinflační

Bank of England je tak pod obrovským tlakem. Možná čekala, že zahájení výkupu dluhopisů bude stačit jen jako oznámený krok, který trhy uklidní a vlastně ke skutečným nákupům nebude muset dojít v nijak masivním rozsahu. Každopádně teď kráčí po hraně žiletky, pád na jednu či druhou stranu hrozí v každé vteřině. Takže asi bude bolet bankéře hlava z přemýšlení skoro pořád.

Doufejme, že v tom spočine rozdíl mezi nimi a těmi, kteří řídí největší evropskou měnovou autoritu ve Frankfurtu nad Mohanem. A kteří z dočasného nástroje na podporu likvidity a zadlužených států udělali akt mnohaletý, podporující morální hazard a pumpují peníze do oběhu pod tlakem několika atmosfér.

Na trhu energií nic podobného neexistuje

Ještě jedno srovnání se nabízí: banka nyní vstupuje na trh s aktivitou, která by neměla být dlouhodobá. Právě od toho podobné instituty jsou. Od hašení krátkodobých šoků. Když se akciové trhy příliš pohnou jedním směrem, burza obchodování prostě přeruší. Když přijde tlak na měnu, centrální banka může poslat na trh svoji poptávku či nabídku a říct tak spekulantům, že půjde proti nim. Zpravidla krátkodobě.

Evropská politika na trhu energií ovlivnila dlouhodobě nabídku regulací, tlakem na jednotný trh, aniž by ošetřila rizika z nezodpovědného chování hlavně v Německu, nesmyslně koncipovanými emisními povolenkami… Ale když se čím dál víc ukazuje, že za vysokými cenami jsou spíš než reálné náklady pouhé spekulace, nemá v ruce… nic.

Evropa proti spekulantům zvyšujícím ceny energií nemá nic

To je tak, když klíčový a regulovaný trh netvoří instituce se staletým vývojem plným kopanců, chyb (včetně současných) a náprav, ale úředníci, v prostředí, kde se pořád mnozí ptají po skutečných motivacích. Včetně vyslovování slova korupce.