Když se Amík nezastane Izraele? Konec starých časů
Rada bezpečnosti OSN vyzvala k příměří v Gaze a USA tento krok nezablokovaly. Izrael je asi v šoku, ale po pravdě se to dalo čekat.
Je toho víc, než že Američané nezablokovali něco, co zjevně míří ke kritice Izraele za způsob boje proti Hamásu. Tři dny předtím totiž předložili vlastní návrh rezoluce vyzývající k zastavení bojů, ovšem za podmínky propuštění rukojmích ze strany teroristů. Zablokovaly jej nerozlučně Čína, Rusko (zvykejme si na toto pořadí důležitosti) a jeden další nejmenovaný člen Rady. Podle pozorovatelů proto, že šlo o návrh americký, a hotovo. Anebo jim nepřišlo fajn, že by se propouštěli rukojmí?
Obě události se staly v době, kdy Izrael chystá útok na město Rafáh, které má být podle zástupců lidskoprávních organizací a kritiků ofenzivy poslední místem, kam se před boji stahují civilisté. Premiér Benjamin Netanjahu ihned dal najevo své rozhořčení a oznámil, že ruší chystanou delegaci do USA. Má mu vadit, že příměří není spojeno s podmínkou propuštění rukojmích.
Nejsa odborníkem na mezinárodní politiku, ani USA, ani Izrael, nerad bych se pouštěl do analýzy, co to všechno znamená. Snad jen drobná poznámka: je otázkou, zda USA poslaly facku celé zemi, nebo jejímu premiérovi. Zpráv, že Joe Biden, nebo ten, kdo řídí jeho kroky, už mají Bibiho (jak se Netanjahuovi přezdívá) plné zuby, nebylo málo.
Nejeden obyvatel židovského státu jej nazývá nejhorším premiérem v historii. Loni davy lidí protestovali proti jeho chystaným reformám soudního systému a původně jednoznačná západní podpora odvety proti Hamásu začala ochládat. Nikoliv kvůli otázce práva jít či nejít do ozbrojené akce, nýbrž kvůli způsobu provedení. A zdroje z americké administrativy několikrát naznačily, že Biden (nebo někdo po jeho pravici) to Bibimu vysvětloval, ale ten si prostě nedá říct. Dokonce i uvnitř EU se kvůli jednoznačnosti podpory pár lidí poškorpilo a zazněla naprosto neobvyklá kritika svaté Ursuly.
A také je fakt, že když právě Netajahu začal plánovat výstavbu dalších židovských osad v palestinské části Jeruzaléma, naštval tím Baracka Obamu. A z administrativy zaznělo, že kvůli Bibimu jsou americko-izraelské vztahy na jehorším bodě od počátku židovského státu.
Co je ale důležité zdůraznit, je výjimečnost tohoto kroku. USA vždy stály za Izraelem. Je to jejich klíčový spojenec na Blízkém východě. V minulosti mu posílaly peníze i zbraně a pomohly dojednat mír s Egyptem a dalšími sousedy. Od začátku jej podporovaly i po teroristickém útoku ze strany Hamásu. Ať už jednoznačnost jejich podpory dostala trhliny z důvodů pragmatických či humánních, je to něco, na co nikdo nebyl zvyklý a co by nikdo nečekal.
Už během března Američané vyzývali svého spojence, aby do Rafáhu nešel, dokud nebude mít plán evakuace obyvatel. Zvažovali dokonce zákaz použít při invazi americké zbraně.
Roztržka mezi oběma státy může znamenat zásadní změnu v mezinárodní situaci a na Blízkém východě. Asi podobně, jako kdyby USA omezily svoji podporu Ukrajiny. O čemž se dlouhodobě spekuluje a tím víc, čím se blíží další prezidentské volby.
Roztržka mezi oběma státy může znamenat zásadní změnu v situaci na Blízkém východě
V jiné části světa se pořád sleduje, zda se Čína nakonec opravdu nevydá na Tchajwan a ve středu Evropy šéf BIS Michal Koudelka prohlásil, že bezpečnostní situace je nejvážnější od druhé světové války. Sice ho za to stihla kritika, ale je to ten pán, který léta varoval před rizikem ruské invaze na Krym i Ukrajinu a bývalý prezident Miloš Zeman za to nazval jeho BIS „čučkaři.“
Žijeme v době, kdy lídr trhu s elektromobily pochází z Číny, nejsilněji rostoucí velkou ekonomikou je Indie, Číňani budují evropské mobilní sítě, válčí se tisíc kilometrů od hranic Slovenska a polský generál mluví o potřebě mít jaderné zbraně. USA omezují podporu Izraele. Jestli Zygmunt Bauman nazval naši dobu tekutou, tak teď se ta nestálost ukazuje sakra otevřeně. Kdy si toho všimne víc lidí než pár diplomatů, generálů, intelektuálů a novinářů?
