Kauza Epstein ukazuje svět moci. Bohužel, lepší jsme nevymysleli
Kauza kolem zesnulého Jeffrey Epsteina je naštěstí tak složitá, že se v ní většina z nás úplně neorientuje. Kdo ví, co by se jinak dělo. Ukazuje totiž, že vedle světa, ve kterém žijeme – řekněme na dotek – je ještě jeden skrytý. A v něm platí úplně jiná pravidla. Opírají se o moc a bohatství. Bohužel, zatím nikdo nevymyslel lepší organizaci společnosti, která by něčemu podobnému zabránila.
Když to člověk hodně zjednoduší, zdá se, že velmi bohatý a velmi vlivný podnikatel si zajišťoval vliv mimo jiné dohazováním sexuálních společnic, a co je důležité – včetně nezletilých. Přičemž neustále vylézají nová a nová jména důležitých a vlivných lidí, kteří se s ním „kamarádili.“ A ještě navíc to působí dojmem, že některé ty společnice to nedělaly úplně dobrovolně (což asi zatím nebylo řečeno explicitně).
Ta jména nemá cenu tahat jak zajíce z klobouku. Stačí, že šlo o miliardáře, vlivné politiky, a dokonce možná i členy královských rodin. Nechejme policii, soudům a dalším orgánům prokázat, kde šlo o skutečnost a kde o běžnou konverzaci, jen bohužel s někým, kdo se ukázal jako ne zrovna symbol morálky a ctnosti.
Tedy pro nás obyčejné smrtelníky. Existují světy, kde platí jiná pravidla. Těžko je dohledat. Nicméně mnozí autoři o nich napsali spoustu knih. O psychopatech, kteří vidí v ostatních lidech jen cosi jako šachové figurky, ale ne živé tvory s emocemi a bolestmi. Část z nich končí na kriminální dráze. Jiná část zůstává mimo ni, ať už jako zapšklí jedinci nebo jako ti úspěšní.
Otázkou je, nakolik se úspěšný člověk ubrání převzít některé jejich zvyky a návyky. Vliv okolí je totiž jedním z obrovských zdrojů našich postojů. Nebo, chcete-li, je formativní. Nedávno zesnulý Philip Zimbardo na to poukázal svým kontroverzním Stanfordským vězeňským experimentem. Vidět to ale lze i v běžném životě kolem nás. Nebo snad máme věřit tomu, že dětského násilí přibývá prostě jen proto, že se nějakou náhodou rodí víc násilných jedinců než dřív?
Kurt Ludewig zase říká, že společnost není tvořena lidmi, ale vztahy mezi nimi. Když jste pak mezi vztahy, kde platí, že dobré je to, co je dobré pro mě (tak nějak to říkal Fantomas), nemůže vás to neovlivnit.
V lecčems měli komunisti pravdu. Jejich alternativa ale byla ještě horší
A tak se velmi snadno mohu začít objevovat názory typu: teď se konečně ukázalo, co jsou ti boháči a politici zač. Ano, něco ne tom je. V lecčems asi měli ti komunisti pravdu. Jenže alternativa, kterou nabídli, byla ještě mnohem horší. Ani ne tak z hlediska ekonomické výkonnosti. Ta by nás nemusela tolik trápit, kdybychom nebyli ve fázi neustálé soutěže. Ale hlavně z hlediska lidských práv a utrpení.
Určitou nevýhodou je, že pamětníci padesátých, ale pomalu už i sedmdesátých let vymírají, nebo tehdy byli jen dětmi. A léta osmdesátá alespoň v Československu už byla mnohem, mnohem volnější.
V listopadu 1989 se objevovala na ulicích různá hesla. Jedno z nich říkalo: „Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.“ Nejen to. Taky dává pocit beztrestnosti a nadřazenosti. To je jedno z poselství kauzy Epstein. Mnozí její účastníci jsou bezpochyby překvapení, co se to děje. Vždyť přece nedělali nic neobvyklého. To jen nějaká pokrytecká morálka…
To druhé poselství říká, že kromě těch nejznámějších jsou mnohé další osoby součástí mocenských elit s obrovským dosahem. Takže kdo ví, za kým máte vlastně jít, když chcete něco od některé vlády.
Nemělo by to ale vést k úvahám o potřebách změnit systém. Ano, bylo by to žádoucí. Ale museli bychom vědět jak. Zatím všechny pokusy skončily tragédií. A že ta kauza nakonec praskla, je vlastně dobré znamení. Alespoň něco.