Boj s inflací? Jak s jednou puškou na sto medvědů
Inflace je snad nejskloňovanějším tématem v ekonomice. Je otázkou času, kdy někteří chytráci zaútočí na centrální bankéře. Jenže ono jim tentokrát fakt není co závidět.
Před pár týdny se dokonce objevila i tvrzení, že ČNB na boj s ní rezignovala. To je míč vystřelený hodně nad branku. Guvernér Jiří Rusnok i viceguvernér Marek Mora už naznačili, že nezbude než úrokové sazby zvýšit. Hlavně jsou ale příčiny růstu takové, že boj s rostoucími cenami tentokrát bude těžší než obvykle.
Jen pro pořádek – od loňského léta inflace nejdřív spíš zpomalovala. Od červencových 3,4 % k 2,1 % v letošním únoru. Ovšem pak zase začala růst a v dubnu tříprocentní hranici znovu překročila.
Inflační cíl České národní banky je dlouhodobě nastaven na 2 %. Cílení zavedla pod dočasným vedením Pavla Kysilky v době, kdy si Josef Tošovský odskočil do Strakovy akademie. Kde ho zmíněný krok údajně velmi rozlítil. I přesto, že v útrobách banky se o něm už delší dobu diskutovalo. Do té doby nicméně bankovní rada hlídala především růst peněžní zásoby.
Inflační cílení tu nebylo vždy
Sledovat měřitelné cíle je docela fajn, už jen kvůli tomu, že s tím mohou všichni počítat. Právě Pavel Kysilka nás na VŠE učil, že důvěra v instituce dokáže sama o sobě takové cíle naplňovat. A také, že vysoká inflace je špatná hlavně proto, že dokáže rozvrátit ekonomické vztahy.
Otázka zní, zda ta kauzalita teď není opačná. Zda to nejsou ty rozvrácené vztahy, které tlačí na ceny. Automobilky zdražují nejen proto, že výroba leckterého závodu je kvůli covidu omezena. A že podle zlých jazyků musí z vozidel se spalovacími motory dotovat elektromobilitu. Ale taky proto, že jejich dodavatelé – třeba čipů – se při poklesu poptávky přesměrovali na výrobu pro jiné segmenty. A teď je zle.
Podobných stop chaosu najdeme víc než dost. Jak na to reagovat? S nákladovou inflací se totiž bojuje mnohem hůř než s poptávkovou. Že na ní tlačí ceny surovin, dopravy a řady dalších dodávek, je teď nepochybné. Samozřejmě, i v takovém případě přidušená poptávka něco udělá, ale méně, než když lidé utrácejí z půjček.
To je další věc. Všichni se nahrnuli do obchodů, na účtech leží miliardy navíc a čeká se další nákupní horečka. Jenže, pokud jsou lidé vybavení úsporami (a s nimi i nemalá část firem), tak je zase efekt zvyšování sazeb omezený.
Zkrátka, příčin je hodně a nástroje nejsou všemocné. Je to jak gerilová válka, kde nevíte, kam střílet. Navíc máte na všechny cíle jen jednu pušku – úrokové sazby.
JEŠTĚ BY ŠLO JÍT NA TO PŘES KORUNU
Samozřejmě by se mohlo objevit i pokušení, použít také intervence na podporu koruny. Což ovšem centrální bankéři moc nemilují. Protože to je zásah do trhu, vyžaduje uvolňování devizových rezerv, poškozuje exportéry, vyrábí ztráty a nelze ho dělat do nekonečna.
Ale i kdyby, je tu ještě jedna věc. Dopady uvolňování či přitahování měnových opratí nikdy nejsou vidět hned. Nevím, s jakým „horizontem nejúčinnější transmise“ pracují čeští centrální bankéři dnes, ale za Zdeňka Tůmy vždy hovořili o pěti až šesti měsících. Tudíž by pro rozhodování bankovní rady nemělo být až tak důležité, co se děje, ale co se dít bude.
Opadne nákupní horečka? Obnoví se dodávky z uzavřených měděných dolů a dalších surovinových zdrojů? Srovnají se všechny disproporce na trhu? Centrální bankéři totiž nemohou pracovat s tím, co je, ale co bude. Například z amerického Fedu zaznívá, že inflační tlaky zde jsou, ale jako krátkodobé šoky.
Jediná věc, s níž asi bohužel počítat lze, je pokračující zadlužování států a veřejného sektoru. Jak v Evropě, což má vliv i na poptávku po českém zboží a službách, tak možná i u nás doma. Uvidíme po volbách.
Ať je to jakkoliv, do hlavy člověk druhému nevidí. I když centrální banka sazby zvedne, těžko říct, jak kdo ze sedmi členů rady bude nad tímto krokem přemýšlet. A co bude svým pro či proti sledovat. Každopádně tak jednoduchá ta rovnice (zvednou = bojují, nezvednou = rezignují) rozhodně není.
Možná že stejně legitimní by bylo jednání jak při smyku zadní nápravy. Jak se to říká? Vyšlápněte spojku, držte volant v původním směru jízdy, a pokud na to věříte, můžete se ještě pomodlit.
