Jsme etnikum ohrožené vymíráním
Podívejme se pravdě do očí a přestaňme si zastírat skutečnost zástupnými termíny. Co se skrývá za neutrálním, pro veřejnost přijatelným a také poměrně pochopitelným termínem stárnutí obyvatelstva?
Zjednodušeně se jedná o zvyšující se podíl starších osob. Intervaly se často mění, nejvíce se hovoří o poproduktivním věku, tedy zhruba od 60 let výše. Zároveň klesá procento osob mladých, nejvíce 0–14 let věku. Necháme-li stranou objektivní zvyšování počtu starších osob, ke kterému dochází v důsledku civilizačního pokroku především v Evropě v posledních desetiletích, podstatnou roli hraje protikladná druhá skupina, ta dětská.
Její postupné střídavé zmenšování, které se v posledních letech stává trvalé, při více méně neměnném počtu zemřelých vede k přirozenému úbytku obyvatel, a tedy k jejich celkovému snižování počtu dotyčného etnika, tedy k jeho vymírání. A jsme u našeho titulku.
nebýt migrace, naše populace se trvale zmenšuje
Ano, nebýt migrace (zajímavé je, že statistici se od tohoto hrozivého termínu nepřímo distancují a raději hovoří o přistěhovalých a vystěhovalých), naše populace se trvalé zmenšuje. Pohled na údaje za 21. století toto konstatování o vymírání našeho etnika v podstatě potvrzuje. Ve většině let totiž převažoval přirozený úbytek (poměr narozených a zemřelých) nad jeho přírůstkem. Podíváme–li se ještě do předcházejícího desetiletí, vidíme, že úbytek začal již tehdy.
Nyní konkrétně: Nedávno zveřejněná informace o populačním vývoji v naší zemi v roce 2024 trend k vymírání neohlašuje, ale už jednoznačně potvrzuje. Loni se u nás narodilo pouze 84 311 dětí, tedy o 7 tisíc méně než v roce předchozím, přičemž porodnost klesá již třetím rokem. V roce 2022 se narodilo ještě přes sto tisíc dětí (101,3 tisíc) o rok později už jen přes 90 tisíc (91,1 tisíc) a loni to bylo o dalších 8 procent méně. Tento počet ročně narozených přitom představoval nejnižší porodnost od vzniku České republiky a předstihl i doposud existující minimum počtu narozených z roku 1999 (89,5 tis.). Aby ještě více vynikl význam statistického čísla, můžeme doplnit, že to je nejnižší porodnost na našem území od doby, od kdy máme údaje o porodnosti doložené. To je od roku 1785, což je zhruba před dvěma sty čtyřiceti lety.
Kde jsou ty doby, kdy se počty narozených pohybovaly v několika stovkách tisíc. V první polovině 19. století se běžně ročně rodilo více než 200 tisíc dětí a ke konci uvedeného století to bylo několikrát dokonce i 300 tisíc dětí. Výrazně hodně potomků přivedli tehdejší rodiče na svět i na počátku dvacátého století, respektive na počátku první republiky, kdy jejich počet opět ještě překračoval uváděných 200 tisíc. Postupně pak počet porodů klesal, a to zhruba ke 150 tisícům. Narozené děti na našem území naposledy překročily hranici 200 tisíc krátce po druhé světové válce.
Trvalý pokles vedl v 70. letech 20. toletí ke krátkému populačnímu boomu, dnes obecně známému jako Husákovy děti. Těch bylo v roce 1974 téměř opět oněch magických 200 tisíc (přesně 194,2 tis.).
Porodnost pak výrazně negativně ovlivnily změny po roce 1989, kdy se mladým lidem, potencionálním rodičům, otevřela pestrá paleta možností a aktivit, na které nebylo v předcházejícím období ani pomyšlení. Rození dětí ustoupilo do pozadí a v polovině devadesátých let se porodnost pohybovala pouze kolem 90 tisíc dětí. To spolu s vysokou úmrtností vedlo k několikaletému přirozenému úbytku obyvatel, který byl velice mírně doplňován do kladné podoby, tj. udržování relativně stálého počtu obyvatel, u nás málo kvitovanou migrací.
obrátit zájem k věcem více prospěšným pro naše etnikum
A to už je výzva pro politiky. Místo halasného a na voliče zaměřeného burcujícího boje proti migraci, která nás vlastně zachraňuje od mírného a pomalého poklesu pod hranici 10 milionů, zaměřit svoji pozornost na opačnou stranu. Obrátit svůj zájem k věcem více prospěšným pro naše etnikum. Tedy k opatřením, napomáhajícím k obratu v porodnosti k růstu. Tento souhrnný soubor kroků a opatření je mnohem náročnější, samozřejmě zejména finančně, než jednoduché bubnování proti migraci.
Návrhy opatření se v různých poznámkách k tématu objevují sice často, ale jen nahodile a ne ve všech stranických programech. Výběrově můžeme připomenout především a zejména bydlení (doposud tak ostentativně přehlížené), podporu rodin a hlavně žen-rodiček, přímé finanční podpory rodinám přivádějících na svět dítě, daňové úlevy rodičům, cenovou politiku u dětského zboží a další finanční benefity (na které dnes samozřejmě nejsou peníze), opatření ve školství… a tak je možné pokračovat až do aleluja. Na konci by mohlo být například nepreferování gender identity či konstruktivní vedení propagace proti vědomého odmítání mít děti.
Abychom ale nebyli příliš sebestřední. Problém přirozeného úbytku obyvatel daný snižující se porodností trápí celou Evropu. Pro srovnání: jen 6 členských zemích Evropské unie, kromě Francie jsou to ty nejmenší, dosahovalo přírůstku obyvatel díky porodnosti. Převažující počet členů na tom byl opačně, tedy nárůst počtu svých obyvatel (mimo tří zemí) zajišťoval migrací. A že by otázka porodnosti byla v pozornosti byrokratů v Bruselu, o tom můžeme s ohledem na vydávaná nařízení a směrnice úspěšně pochybovat. Také Evropské unii již nějakou dobu uniká, přestože to dostává stále razantnější podobu, že Evropa již řadu let vymírá.