Je to kruté, ale na změny klimatu a katastrofy si budeme muset zvyknout
Na Floridu a okolí se zase řítí hurikán. Letos už čtvrtý a jeden z nejsilnějších v historii. Je to kruté, ale stejně jako na povodně se musíme adaptovat.
Už když udeřily první velké české novodobé povodně v roce 1997, hned nás pojišťovny začaly informovat, jak škody z živelních katastrof ve světě stoupají. Po útoku na WTO 11. září 2001 jsem seděl na obědě s manažerem pojišťovacího trhu Lloyd’s. Hovořil o tom, že nejde o ojedinělou záležitost, že riziko teroristických akcí ve světě opět stoupá, a že letecký provoz se bez zapojení států na čistě komerční bázi stane možná nepojistitelným. Nakonec se tak nestalo, ale to teď není důležité.
Dležité je, že svět se prostě neustále mění. Můžeme se ptát proč. Dává to smysl, abychom třeba některým nežádoucím změnám zamezili. Také, abychom ukojili svůj hlad po odpovědích na otázky, které nás mohou trápit. Mnozí mají jasno – za všechno může člověk. Přestože to nejčastější téma, a sice oteplování jako důsledek růstu emisí CO2, je primárně založené na pouhé korelaci těchto jevů. Což přiznávají i významné popularizační klimatologické weby. Jiní zase mají jasno v tom, že člověk nemůže za nic. Prostě proto, že klima se mění pořád a hotovo.
Naše možnosti poznat realitu jsou omezené. Ale každopádně – pokud se děje něco špatného, máme vždy možnost se snažit o změnu. Avšak pokud ta změna není možná (nebo rychle možná), musíme se adaptovat. Často právě schopnost to udělat, rozhoduje, kdo bude vítěz.
Zhruba před třemi lety vyšla studie Světové meteorologické organizace, která potvrdila, že počty a rozsah přírodních katastrof skutečně narůstají. A tím pádem také škody jimi způsobené. Těch katastrof je oproti 70. létům více čtyřikrát až pětkrát. Škody jsou větší sedmkrát, a to ve stálých cenách.
počty a rozsah přírodních katastrof skutečně narůstají
Zároveň ale i přes tento vývoj klesá počet obětí. A to je právě otázka adaptace. Protože řádění živlů se daří lépe předvídat a nachystat se na ně. Mám obavy, že se to týká hlavně vyspělého světa a třeba evakuací před hurikány, bouřemi, tornády, záplavami… Nevím, nakolik mají obyvatelé v chudých částí Afriky, ev. i Asie možnost se připravit na sucha. Nebo i záplavy.
U nás na tom přes všechna lidská neštěstí nejsme tak nejhůře. Jak vyplývá ze statistik České asociace pojišťoven, dvojí povodně (ty letošní se teprve budou vyhodnocovat) z let 1997 a 2002 byly mnohonásobě ničivější než tornádo na jižní Moravě a další události.
Pro člověka, kterému ale to tornádo poničilo dům, nebo kterého vyplavily nějaké menší záplavy (nebo třeba jen bouřka, vichřice, krupobití…) může být katastrofou samozřejmě i to, čeho jsme si my ostatní ani nevšimli. A co neovlivňuje zemi jako celek.
Ty možnosti adaptace jsou taky omezené. Je hezké si říkat, že v zátopových oblastech se nemá stavět. Ale když vám tam ten dům postavili předci a vy na jiný nemáte, tak co s tím? Chytré řeči vám nepomohu stejně jako elektromobilita.
Možná je to jen dojem. Ale zdá se, že Evropa se snaží jen o tu změnu, a to ještě dost neúčinně a za obrovských obětí. Včetně rizika zničení sebe sama. Zatímco s tou adaptací jsme tak někde u protipovodňových zábran (zaplať pánbůh za ně). Ať se nám to líbí nebo ne, klima se mění. Ať už na to člověk vliv mám nebo ne, zatím si nijak neověřil cestu, jak změně zabránit, natož ji otočit. Takže by tu adaptaci měl začít řešit. Třeba změnou hospodaření na půdě, třeba nějakými pojistnými mechanismy tam, kde je to pro trh příliš drahé, třeba… co já vím. Nebo i v tom nám zase svět uteče?
