Jak moc ještě pronikne čínský kapitál do evropských automobilek?
Vcelku nenápadná zpráva ČTK říká, že čínská automobilka Geely vstupuje do Aston Martin jako jeho třetí největší akcionář. Ale pozor, tahle firma už vlastní Volvo.
Kolem automobilového průmyslu je teď hodně rušno. Kromě evergreenu většině asi nevyhovujících elektromobilů jde hlavně o normu Euro 7, která hrozí zaříznout spalovací motory o dobrých 10 let dřív než v plánovaném roce 2035. Kromě toho zdraží elektromobily a vůbec vyvstává otázka, nakolik automobily v Evropě zůstanu dostupné pro běžnou populaci.
Dongfend, MG, Volvo…
Další velkou výzvou je právě průnik čínských automobilů do Evropy. I v Česku se už dnes prodávají například SUV Dongfeng. Na českém ale hlavně britském trhu se pak velmi dobře prosazují automobily s tradiční britskou značkou MG, avšak vlastněnou čínskou automobilkou SAIC Motor. Tím pádem už tu máme dvě ze čtyř největších tamních automobilek.
Všichni se bojí této konkurence hlavně kvůli nízkým nákladům tamních producentů. Zvlášť ve spojení s náskokem ve vývoji elektromobility. Vedle nižších mezd také mohou firmy nejen ze Šanghaje mnohem víc kašlat na životní prostředí, bezpečnost práce a leccos dalšího.
Jsou tu ale možná i další faktory, o kterých se už tak často nepíše. Nejen že čínští výrobci mají doma vlastní materiálovou základnu. Už také expandovali za hranice. Zatímco čínskou zahraniční politiku často zužujeme na otázku, zda tato země zaútočí na Taiwan, ve skutečnosti už poměrně dlouho diplomaticky působí v těch afrických zemích, kde se těží právě vzácné kovy nutné pro výrobu baterií do elektromobilů. Zasvěcení hovoří o tom, že Evropa totálně zaspala a její závislost na asijském dodavateli je neřešitelná.
Čína dlouho působí v afrických zemích, kde se těží vzácné kovy pro elektrobaterie
Kromě toho, čínské automobilky mají k dispozici obrovský domácí trh. Takže klidně mohou jít do Evropy s nějakou politikou třeba dumpingových cen. Asie je pro ně trh číslo jedna, což jim na tom našem dává obrovskou výhodu.
Zatímco si mnozí kladou otázku, jak moc to evropský autoprůmysl ustojí, kdo ví, zda to nakonec nebude jinak. Ne každý ví, že MG vlastní SAIC Motor, že Volvo ovládá Geely, která už vstoupila i do Aston Martin a také do britského výrobce luxusních vozů Lotus. A už vůbec málokdo si všiml, že Dongfeng drží okolo pěti procent v obřím konglomerátu Stellantis, vyrábějícím mj. značky Citroën, Opel, Jeep, Chrysler, Dodge, Fiat, Peugeot, Opel, Alfa Romeo, Maserati a pár dalších.
Čína má obrovský domácí trh a v Evropě může jít klidně třeba do dumpingu
Je to sice jen pár procent, ale nějaký důvod k té akvizici jedna z největších čínských automobilek mít musela. A sázka na růst ceny to asi nebude. Bylo by jen logické, kdyby v případě, kdy bude zdejším automobilkám ouvej, přišly nabídky na převzetí a kdyby na některé z nich stávající majitelé slyšeli.
Poučení z toho může být dvojí. Za prvé je skoro nemožné chtít zachránit planetu, držet silný sociální systém a přitom otevřít svůj trh. Za druhé i když ne všechno se dá dovézt na tisíce kilometrů (třeba energie), nedá se vyloučit, že si někdo začne kupovat akcie zdejších producentů. Ačkoliv to zní děsně levicově, tak zemědělství, potravinářství, energetiku… to vše bychom si fakt měli chránit.
