Jaderné obligace mohou zaplatit elektrárny i důchody
V záblesku energetické racionality a odpovědnosti za prosperující budoucnost země vláda České republiky ve středu 31. ledna rozhodla zpřesnit svou energetickou strategii a chce nechat postavit čtyři velké jaderné reaktory. Zatím v tendru na jadernou výstavbu požadovala závaznou nabídku jen na jeden nový blok v Dukovanech a nezávaznou opci na tři další. Po vládou vyřazené firmě Westinghouse, která nesplnila zadání, mají dva zbývající účastníci tendru, francouzská státní společnost EdF a jihokorejská státní jaderná firma KHNP, nějaký čas navíc, aby podaly závazné nabídky na čtyři velké reaktory. To znamená zejména cenovou a termínovou garanci.
Upřímně: jaderná energetika nemá v Evropské komisi a europarlamentu na růžích ustláno. Protijadernou muziku tvrdí ve vedení EU zejména Německo, které s umíněností malého dítěte trvá na svém „sebevražedném omylu“ (tak to zhodnotil Wall Street Journal) v podobě zákazu mírového využívání atomu, když se loni 15. dubna zastavily turbíny posledních a moderních jaderných elektráren v Německu. Protože tak vyschl tento téměř bezemisní stabilní zdroj energie a ani 150GW kapacita (dvojnásobek základní zátěže) ve slunečních a větrných zdrojích Německo v době nepříznivých povětrnostních podmínek nedokáže zásobovat, musí Němci spoléhat stále na 38 GW výkonu v emisních uhelných a 32 GW v taktéž emisních plynových elektrárnách. Jelikož Němci chtějí na přechodnou dobu nahradit „fujtajblové“ uhlí energií ze zemního plynu, se skřípěním zubů schválili ve vedení EU zařazení jádra do taxonomie povolovaných nových zdrojů výměnou za souhlas s podpořeným využitím plynu. Tomu předcházelo dlouhé a ostré jednání mezi Berlínem a Paříží, kdy Francie se svou flotilou 56 jaderných reaktorů, 70% podílem na výrobě elektřiny z jádra a 8-10krát nižšími emisemi CO₂ než „zelení“ Němci stojí v čele procesu jaderné renesance také v EU.
Rozhodnutí vlády Petra Fialy má vedle aspektu bezpečnosti a soběstačnosti dodávek a enviromentální udržitelnosti klíčové hledisko v ekonomice, tedy v úsilí dosáhnout dostupných cen pro domácnosti a firmy. I když se stále v energetické strategii ČR počítá s výstavbou 7 až 10 tzv. malých modulárních reaktorů (SMR), zatím tato technologie komerčně není zralá, což se mimochodem říká už 40 let. V polovině století by tak z jádra mělo pocházet kolem 50 % produkce rostoucí spotřeby elektřiny, přičemž nezapomínejme na význam využití tepla. To by byl asi klíčový úkol pro menší budované jaderné reaktory v různých krajích ČR. Současně platí další aspekt zásadního ekonomického hesla o „úsporách z rozsahu“: bude-li se stavět v Dukovanech a Temelíně vždy dvojice jaderných bloků, může úspora dosáhnout až čtvrtiny celkových nákladů.
Pro obě firmy, EdF i KHNP, bude jaderný tendr v Česku nepochybně velkou výzvou. Francouzští jaderní inženýři se v posledních letech moc nevyznamenali: V teprve loni zprovozněné finské jaderné elektrárně Olkiluoto měli zpoždění 12 let, v britské Hinkley Point C, kde bylo započato betonování jaderného ostrova v dubnu 2017, se po opakovaném odsunu hovoří o zprovoznění až v roce 2029, skeptici mluví o roku 2031. Doma ve své jaderné elektrárně Flamanville 3, jejíž výstavba začala v roce 2007, EdF nyní opatrně hovoří o zprovoznění počátkem roku 2025, tedy po 17 letech výstavby. Celá EdF měla v uplynulých dvou letech velké problémy se zanedbáním údržby v důsledku covidové pandemie, kdy v jednu chvíli stála až polovina francouzských reaktorů hlavně kvůli opravě vadných svárů. EdF musí na českou poptávku projektově snížit výkon svého 1600MW standardního reaktoru na nový zcela nový typ EPR 1200.
Jihokorejská KHNP je energetickým a technologickým obrem s více než 12 000 zaměstnanci a hodnotu aktiv kolem 45 miliard eur (cca 1,1 bilionu korun). Provozuje doma 25 jaderných bloků s celkovým výkonem 23,2 GW, což Korejskou republiku řadí mezi pět nejvýznamnějších jaderných zemí na světě. KHNP má velké šance na vítězství v českém tendru, do něhož nabídla tlakovodní reaktor APR 1000 s výkonem 1050 MW. A to hlavně proto, že má za sebou jako jediná z uchazečů významný, sportovní terminologií řečeno rozdílový úspěch z nedávné doby. Podle časového plánu i finančních limitů dokázala postavit novou jadernou elektrárnu Baráka ve Spojených arabských emirátech. Je to první jaderná elektrárna v arabském světě, který nemá žádnou jadernou ani strojírenskou historii, což se v Baráku projevilo neočekávaným zpožděním ve školení personálu. Od roku 2017 KHNP zprovoznila po předchozí postupné devítileté výstavbě tři velké jaderné reaktory APR 1400, přičemž poslední blok se rozběhne letos. Současný vlastník elektrárny, společnost Emirates Nuclear Energy Corporation (ENEC), zveřejnil informaci, že elektrárna s celkovým výkonem 5600 MW přišla na 24,4 miliardy amerických dolarů. To by v čistě matematickém přepočtu dalo cenu za výkon 1000MW reaktoru necelých 100 miliard korun. Samozřejmě jde jen tzv. overnight costs, tedy bez nákladů na financování.
vládu čeká intenzivní práce na národní i unijní úrovni
Po nynějším rozhodnutí a očekávané nabídce uchazečů čeká českou vládu intenzivní práce na národní i unijní úrovni. Již mediálně komunikovaný tzv. investorský model předpokládá, že by kvůli výstavbě nových dvou bloků v Dukovanech a Temelíně vznikly společnosti Elektrárna Dukovany II a Elektrárna Temelín II, nebo jejich právní nástupci – akciové společnosti ve 100% vlastnictví státu. To by si samozřejmě vynutilo nějakou transformaci skupiny ČEZ. Proti ní velmi tvrdě vystupují minoritní akcionáři, kteří mají zájem nadále jen o zhodnocení svých akcií vysokými dividendami.
Důležité je, aby vláda udržela zejména v cenách energie konkurenceschopnost tuzemského průmyslu. Potenciál diskutované výstavby nových plynových elektráren je omezen jak finančně, tak limity EU, tak vyprodáním turbín a další technologie na léta dopředu, nemluvě o dostatku a ceně plynu LNG ze zámoří. Proto Česko nemá – a určitě ne v jakékoli navyšované kapacitě nespolehlivých solárů a větrníků – jinou šanci, než do doby zprovoznění nových jaderných bloků udržet uhelné kapacity. Ať už formou tvrdého dojednání kapacitních plateb (jako má Německo a Polsko), nebo contractem for difference (rozdílovou smlouvou). Pokud tedy nebude revidován systém spekulativních emisních povolenek devastujících cenu energie z uhlí i z plynu.
Ostatně, ekonomicky udržitelnou produkci z nových bloků má zajistit již v EU akceptovaný model contract for difference podle vzoru z Hinkley Point. Výrobci elektřiny z jádra garantuje ziskovost produkce z nových bloků, kdy v případě nižší ceny na trhu ji dorovnává výrobci stát, v případě ziskové produkce se výrobce podělí o zisk se státem a jeho daňovými poplatníky. Právě na požadavku ČEZ, aby pro nové dva plánované bloky v jaderné elektrárně Temelín platil právě podobný model záruk, ztroskotal tendr na dostavbu Temelína, který v roce 2014 zrušil tehdejší ministr financí Andrej Babiš ve vládě Bohuslava Sobotky.
vláda ČR má peníze na jadernou ofenzívu v dostatečném objemu doma
Zásadní je ale otázka financování této největší investice v dějinách Česka i Československa, kdy cena peněz může být významnější, než vlastní stavební náklady. ČEZ se nechal slyšet, že má prostředky jen na jeden blok.
Aniž to zřejmě dosud jasně vnímá, vláda ČR má peníze na jadernou ofenzívu zřejmě v dostatečném objemu doma!
- Vláda ČR může občanům nabídnout státní jaderné obligace s dlouholetým (20 let a více) výhodným úročením a zajištěním. Posléze použitelných s atraktivním výnosem třeba na penzi či studium dětí a vnuků. Tak by občané ČR mohli rychle najít zajímavé zhodnocení slušné části ze svých 3 bilionů korun, které mají uloženy na soukromých účtech a které dosud většinou jen požírala inflace. Současně by to bylo velmi silné antiinflační opatření. Jakmile se první nový blok spustí, začne ihned vydělávat a bude tak v nové technologii činit až 80 let.
- Vláda by přitom měla zohlednit poslední vývoj, který ve vedení EU označil jádro za udržitelný, a tedy i finančně podporovaný zdroj. Jestliže mají být výnosy z emisních povolenek namířeny výhradně na budování nových zelených zdrojů, tak by se na jaderném účtu pro financování nových bloků měly začít hromadit i tyto miliardy, pro něž se zatím nachází uplatnění hlavně v dotační podpoře občasných zdrojů energie.
- Nabízí se využití domácích financí v podobě převodu poplatku na podporu obnovitelných zdrojů energie ve výši 0,60 Kč/kWh včetně DPH po roce 2030. S pomocí těchto poplatků čeští daňoví poplatníci od roku 2010 financují tzv. první solární tunel za 800 miliard korun, což v kontextu s jaderným tendrem je ještě méně uvěřitelná suma. POZE by změnou na PJZ na výstavbu nových jaderných bloků generovaly kolem 40 mld. Kč ročně.
Tak Česká republika sice poněkud později, ale bez ideologické zátěže, racionálně a co s nejmenšími otřesy pro energetiku, ekonomiku a společnost přispěje k cílům udržitelného životního prostředí v Evropské unii a současně vytvoří základní předpoklady k další prosperitě českých podniků a občanů.
„Česko si za své peníze výhodně staví nové jaderné bloky, na příštích 80 let si současně zajišťuje energetickou a ekonomickou perspektivu a ruku v ruce s tím pomáhá financovat penzijní systém i vzdělání.“ Tohle může být nosné heslo a klíčový bod programu pro racionální politickou formaci.
