I zařvat je někdy lepší než nic
K bezprecedentnímu kroku sáhla Česká národní banka. Zvedla klíčovou úrokovou sazbu o 0,75% na 1,5 %. I gesto má někdy smysl.
Vlastně by tím mohl nejkratší komentář v dějinách SH skončit. Ale když už jste si to rozklikli…
Připomíná to závĕrečnou scénu z filmu Kouř. Po marných bojích o prosazení ekologiké inovace pochoduje fabrikou rozšiřující se skupina lidí, skandujíce: „Má to cenu.“
Proč to má cenu?
- Inflace je zjevně tažena hlavně náklady. Takže možnosti ČNB, jak s ní bojovat, jsou omezené. Bohužel jiný nástroj než úrokové sazby (snad kromě operací na devizovém trhu) nemá. Takže ho používá. Pokud by to vedlo třeba k posílení koruny, mohl by to být ten žádoucí efekt.
- Zatímco Evropská centrální banka a americký Fed váhají, ČNB dává jasně najevo, že boj s inflací je pro ní prioritou. To je důležitý signál. Pro všechny.
- Svým rozhodnutí Bankovní rada jasně odmítla tlak ministryně financí, aby nezdražovala obsluhu státního dluhu. Za dluh je zodpovědná vláda, centrální banka je zodpovědná za cenovou stabilitu a stabilitu dohlížených finančních sektorů.
V historii České národní banky najdeme řadu okamžiků, nad nimiž se lze ptát, zda to bylo v pořádku. Ať už jde o rychlost či pomalost zásahů proti krachujících bankám v 90. letech, rychlost uvolňování měnové politiky po měnové krizi, politické pozadí nominací do Bankovní rady… Nicméně jde o jednu z mála institucí, která vždy (!) jednala v měnové politice podle svého mandátu a ne podle přání politiků. Což není samozřejmost. Buďme za to rádi.
