How do You do, Mr. Pavel?
Vláda na svém zasedání v pondělí 22. června, kterého se 20 minut účastnil také prezident republiky Petr Pavel, nerozhodla o jeho účasti na summitu nejvyšších představitelů spojeneckých zemí NATO, který začíná 7. července v turecké Ankaře. Proti je především ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě), a předseda vlády Andrej Babiš.
Vyskytla se tak velmi neobvyklá situace. Petr Pavel se summitu jako prezident republiky účastnil dvakrát: ve Vilniusu v roce 2023 a ve Washingtonu v roce 2024. Pokud bychom však započítali i jeho dřívější působení ve vysoké vojenské funkci předsedy vojenského výboru NATO v letech 2015 až 2018, zúčastnil se z titulu této pozice ještě summitu ve Varšavě v roce 2016 a v Bruselu v roce 2018.
Jako bývalý předseda vojenského výboru NATO má zcela jistě přímé spojení a kolegiální vztahy se svými tehdy podřízenými i nadřízenými. Dá se pochopit, že se s nimi chce setkat alespoň na neformálním zahajovacím ceremoniálu, respektive při slavnostní večeři. Macinka tvrdí, že právě to je možná ještě důležitější část summitu, než samotné oficiální jednání. Protože je tam možné diskutovat řadu dalších agend s vrcholovými lídry dalších států. „Proto to, prosím, nepodceňujme,“ upozornil Macinka. Už neupřesnil, s kolika těmi lídry se zná a se kterými si tyká.
Vycházím ne ze zkušeností ve vrcholné politice, v té obranné už vůbec ne, ale absolvoval jsem základní vojenskou službu v hodnosti četař absolvent (špagi zasratý). A že jsem měl na povel kuchyňský blok (ne blog, prosím, to tenkrát ještě neexistovalo), důstojníci útvaru se mnou pěstovali vzájemně výhodné vztahy. Čerstvý řízek s hranolkami míval účinek rakety dlouhého doletu. Takže jsem také věděl, že kromě oficiálních rituálů, jako byly denní rozkazy nebo inspekce kontrarozvědky, si důstojníci (lampasáci) vzájemně tykali. Podobně, jako dnes manažeři v korporátu.
Možná, je to čirá fantazie, to mohla řešit NATO osobním pozváním Petra Pavla. Aliance se ale do domácích politických míchanic nemíchá. Ale není chluchoslepá. Komentátor Zbyněk Petráček v Mladé frontě Dnes ze 23. června, den po zasedání vlády, připomíná jinou důležitou souvislost: „Jestli by mohlo zájem o Česko (spíš neblahý) něco podnítit, tak spíše to, kdyby se Petr Pavel skutečně vytasil s kompetenční žalobou. To by v některých očích mohlo vzbudit obavu z drhnutí, jaké do NATO nepatří. Stačí si připomenout, co ve čtvrtek na sešlosti ministrů obrany v Bruselu říkal americký ministr války Pete Hegseth (celý projev např. zde). „Prioritou NATO je bojeschopnost, ne právní handrkování o to, co je a co není košer,“ píše Petráček. V kontextu to lze číst i tak, že prioritou není handrkování, které výdaje ČR jsou nebo nejsou započítatelné do závazků výdajů na obranu, ale jak posilujeme bojeschopnost naší armády. Handrkování o účasti nebo neúčasti prezidenta na setkání v Ankaře už jsou zcela mimo mísu NATO, ale dost možná ne zcela mimo jeho pozornost.
A nyní, představme si v duchu, že by se prezident Pavel na slavnostní večeři v Ankaře dostavil. Dojde k rozhovoru. Generální tajemník Mark Rutte: „Hello, Peter. How are You?“ /…/ „A co ty vaše výdaje na zbrojení?“ (překl. aut.) „Já podporuji jejich zvýšení, ale jak to půjde, na to nemám gebýr, na to zeptejte zítra našeho premiéra Enrdůje Bejbiše (fonetický přepis).“
Když tam prezident nebude, může se slavnostní večeře odehrávat také takto: Mark Rutte: „Who are you, guy?“ „Petr Macinka, Auto for myself, Czech Republic.“ Rutte: „Nice to meet you. And how is Peter Pavel?“ Macinka (překl. aut.): „Je zaneprázdněn svým motorbikem, very sorry.“ Rutte: „I am very sorry too. Tak ho pozdravujte, až se vrátí z Brna a vy z Ankary.“ Načež dojde na dojednávání strategických spojenectví, smluv, závazků a obchodů.
Ale znáte to, představy, zvláště ty novinářské… Jak píše Jan Werich: „Sen je sen, probudíš se, je den.“ Nám, novinářům, je fantazie z podstaty profese zapovězena.
Aktualizace: Ústavní soud v pondělí obdržel kompetenční žalobu prezidenta. Petr Pavel ji podal v souvislosti s rozhodnutím vlády neumožnit mu účast na červencovém summitu NATO v Ankaře. Pavel považuje rozhodnutí kabinetu za bezprecedentní a nešťastné. Chce, aby ÚS vyjasnil, zda může vláda o účasti hlavy státu na summitu rozhodovat a zároveň žádá, aby ÚS uložil kabinetu nevytvářet mu překážky ve výkonu funkce prezidenta, a naopak mu poskytoval součinnost. „Premiér Andrej Babiš nedávno řekl, že prezident není jeho nadřízený. V tom má pravdu. Jenom dodávám, že to platí i obráceně. Ústava předpokládá u výkonu některých pravomocí prezidenta součinnost vlády – součinnost, ne schvalování,“ zdůraznil Pavel.
Enjoy the party.