Hospodářské zvíře má lépe sestavenou výživu, než většina Čechů
Většina lidí ve vyspělých zemích trpí podvýživou. Může to vypadat jako přehnané tvrzení, ale pokud pochopíte, co vše ovlivňuje kvalitu toho, co jíme, zjistíte, že podvýživa už není problém jen hospodářsky zaostalých zemí. Nejedná se však o podvýživu z hladu, ale naopak z nadbytku a konzumace „ošizených“ potravin. Pokud jste v minulosti zaznamenali pojmy jako „doba jedová, civilizační choroby“ nebo „dvojí kvalita potravin“, které často rezonují v mediálním prostoru, možná tušíte, na co narážím.
Za současných podmínek nemáme zemědělství na takové úrovni, aby dokázalo uživit tolik lidí potravinami, které by se daly považovat za opravdu kvalitní. Z pohledu nutriční kvality potravin dochází ke změnám výživových hodnot už na úrovni devalvace půdního zdraví (úbytek organické hmoty, ztráta biodiverzity, kontaminace prokazatelně škodlivými látkami atd.), ale také v důsledku nepřirozených změn ve způsobu chovu našich hospodářských zvířat. To vše, i bez dalšího průmyslového zpracování, vede ke snižování nutriční hodnoty potravin už na počátku.
Proto i primární zemědělské produkty mnohdy postrádají kvalitu, jakou by mohly mít a jakou v minulosti přirozeně měly. Na jedné straně tak u základních potravin dochází k úbytku důležitých biogenních látek, například hořčíku, zinku, vitaminu K2 atd., na druhé k nežádoucímu nárůstu kontaminantů v životním prostředí (těžké kovy, rezidua pesticidů a podobně). Samostatnou kapitolu představuje navyšování některých potenciálně rizikových nutričních faktorů, např. mastných kyselin řady omega-6. Ty se nám do jídelníčku dostávají nejen s rostlinnými oleji, ale i s konzumací potravin živočišného původu, které pocházejí z konvenční produkce. Tyto se vyznačují nepřirozeně zvýšeným obsahem omega-6. Když k tomu připočteme další nutričně nežádoucí zásahy ze strany moderního potravinářského průmyslu, dospějeme k závěru, že narazit na trhu na skutečně kvalitní potraviny není nic jednoduchého, natož samozřejmého.
hospodářské zvíře či hydroponicky pěstovaná rostlina je živena lépe než většina lidí
Výsledkem je vysoká pravděpodobnost, že váš jídelníček je tvořen potravinami, jejichž složení má daleko od toho, co bychom mohli považovat za optimální či plnohodnotnou kvalitu. To se bohužel týká i lidí, kteří se snaží jíst tzv. zdravě, cíleně se vyhýbají vysoce průmyslově zpracovaným potravinám a dodržují zásady pestrého a vyváženého jídelníčku. V kontextu těchto problémů pak kritika používání doplňků stravy ze strany některých lidí působí poměrně komicky. Přitom v zemědělství a chovu hospodářských zvířat je obohacování rostlinných substrátů či krmných dávek naprostou samozřejmostí. Je pak smutné vidět, že hospodářské zvíře či hydroponicky pěstovaná rostlina je živena lépe než většina lidí.
Když vynecháme zdlouhavé a složité hledání politického řešení, které by nám zajistilo lepší kvalitu potravin, tak na úrovni běžných spotřebitelů můžeme udělat hned několik chytrých opatření. V první řadě je potřeba začít se aktivně zajímat o kvalitu toho, co běžně nakupujeme. Nemusíme kupovat produkty konvenční výroby, které z výše uvedených důvodů mají hodně daleko k potravinám s plným nutričním potenciálem. Když máte na výběr, kupujte si základní potraviny od producentů, které znáte a u kterých máte jistotu, že nic vědomě neošidí. Když se vrátíme nohama na zem, můžeme si představit, že se alespoň pokusíme ve větší míře začít pravidelně kupovat základní potraviny z produkce, která bude splňovat podmínky ekologicky udržitelného způsobu hospodaření (např. ovoce a zelenina pocházející z integrovaných systémů pěstování, produkty místních farmářů, kde máte přece jenom větší šanci podívat se na to, s jakým zájmem se starají o své statky). Tímto „jednoduchým“ opatřením můžeme spolurozhodovat o tom, jak kvalitní potraviny se u nás budou nabízet. Pak lze očekávat, že kvalitnější potraviny budou na našem trhu zastupovány stále hojněji jako standard, nikoli nedostupná rarita.
Kdo nemá kapacitu nakupovat tyto primární jakostně „garantované“ potraviny, měl by začít ty konvenční alespoň trochu kompenzovat chytrým přístupem v suplementaci nebo pravidelnou konzumací „superpotravin“, tedy potravin s mimořádnou výživovou hodnotou, které mohou pomáhat k doplnění prázdných kalorií z těch „ošizených“. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že suplementace je bohužel pro běžného spotřebitele nejjednodušším opatřením, kterým začíná většina lidí. Je to vcelku pochopitelné, jelikož neexistuje jednoduché řešení, jak ztracenou nutriční gramotnost, respektive živiny, získat rychle a instantně.
Není však potřeba se psychicky hroutit. Stačí si uvědomit, že svět už po stránce kvality potravin není, co býval, a nestrkat před tím hlavu do písku. Žijeme v úžasné době, která nám přináší spoustu výhod, ale také řadu nových problémů, které se vyplatí neignorovat.
