Hlavně nám sem netahejte odborníky
Odchod Jindřicha Vobořila trošku připomíná i případ zmocněnce pro jádro Jaroslava Míla. V obou případech totiž přišel zánik dané pozice.
Samozřejmě, v celku jde o příběhy odlišné. Jaroslav Míl byl úspěšným manažerem, bývalým šéfem ČEZ. Což je v Česku absolutní vrchol. Jindřich Vobořil je také úspěšný, ale přeci jen se pohybuje v pomáhajících profesích.
Už vůbec bych si nedovolil srovnávat je osobnostně, protože ani jednoho neznám. Ale co je zvláštní… v obou funkcích se hned na počátku objevily osoby ze světa odborného. Je pravda, že první protidrogový koordinátor Kamil Kalina byl i politikem ODS. Dokonce krátce i poslancem Federálního shromáždění a náměstkem ministra zdravotnictví. Ale zároveň jde o nestora české adiktologie.
Jaroslav Míl nahradil Jána Štullera, který se dlouhodobě zabýval bezpečností jaderné energetiky. U obou funkcí při odchodu posledních „šéfů“ rozhodla vláda o jejich zániku. Míl by odvolán poté, co kritizoval tendr na dostavbu jaderných elektráren. Vobořil rezignoval, hovoříce přitom o tlaku na svou osobu kvůli přístupu k drogám a alkoholu. Mnohými politiky byl navíc veřejně skandalizován.
Samozřejmě, že vždy můžeme za postoji každého člověka hledat motivy ekonomických zájmů, ega, nebo třeba zášti. Ale pokud je někdo kvalifikovaný, měli bychom mu aspoň naslouchat. V tom je právě velké riziko, spočívající v likvidaci funkcí, které byly od počátku koncipované jako odborné.
Ale aby to nebylo jednoduché – nakonec o příklonu k jádru, o tom, odkud ho budeme brát stejně jako koho necháme stavět elektrárny a o politice v oblasti drog či závislostí padne rozhodnutí politické. Které bude odrážet u energetiky i otázky bezpečnostní a u obojího i nastavení společnosti.
pokud je někdo kvalifikovaný, měli bychom mu aspoň naslouchat
Jenže rozumný a zodpovědný manažer vždy hledá rádce, oponenty, s jejichž argumentací se musí vypořádat nebo jí nakonec uznat. Jindřich Vobořil své postoje argumentuje velmi silně. Což neznamená, že s ním musíte souhlasit. Snáší důvody, proč je černý trh nebezpečnější než ten regulovaný, proč legalizace neznamená bezbřehou liberalizaci, nakolik vytlačení některých drog může znamenat nástup jiných, ještě horších, hlavně nekvalitních syntetických náhražek …
Zní to logicky, ale nemusíte souhlasit. Vždyť třeba Kamil Kalina byl k legalizaci rezervovaný. Přesto, že i on zastával názor, podle něhož není závislost věcí dané látky, ale potíží člověka, který pro ně hledá řešení. A že alkohol je v celém objemu větším problémem než „tráva“.
Klíčové také je, zda chceme chránit hlavně společnost před dopady užívání drog, alkoholu, tabáku… nebo, zda chceme hlavně pomáhat těm nestřídmým uživatelům. Princip harm reduction zastávaný odcházejícím koordinátorem jde spíše tou druhou cestou. Přičemž se ještě snaží nějak pomoci státním financím. Protože v drogách se točí mraky peněz.
Samozřejmě takový přístup se moc nelíbí zastáncům tradičních hodnot (např. lidovcům), ani lidem, kteří na drogovém byznysu vydělávají. Těžko říct, zda když Vobořil hovořil o tlacích, šlo také o osoby mimo zákon. Každopádně kromě částečné (!) legalizace toho, co jsme si zvykli nazývat drogami, také podporoval třeba zdanění tichého vína. Štvát tak musel lidí víc než dost.
To ještě neznamená, že jeho přístup ten jediný správný. Osobně mám například u legalizace problém se symbolikou. Jako kdyby stát řekl, že je to fajn hulit, šňupat a podobně. Víme, že moc alkoholu škodí a stejně se chlastá jak o závod. Společenské nastavení říká, že kdo nepije, je divný: „Nekecej a dej si.“ Jak říká psychiatr Radkin Honzák, česká společnost nahradila spiritualitu špiritualitou.
česká společnost nahradila spiritualitu špiritualitou
Tak by se dalo pokračovat. Komplexnost tématu by ani poučený laik (natož odborník, jímž nejsem) nedokázal vměstnat do článku, který ještě někdo dočte. Dodejme snad jen to, že zatímco na klienty psychiatrických klinik se díváme jako na nemocné, na alkoholiky a „feťáky“ mnozí hledí jako na odpad společnosti. Přitom je za jejich závislostí zpravidla trauma, bolest, často i poškození mozku právě z traumat, týrání, zneužívání…
Faktem je, že drogy ani alkohol, cukr, závislost na počítači, mobilu či sportu nevymýtíte. Jde o složitou problematiku, kde se vždy budou potkávat různá odborná stanoviska s politickými a společenskými postoji. Jen se obávám, že teď ten odborný názor bude jen v rozhovorech, ale ne v prohlášení člověka, který přece jen má „gebír“, aby s tím chodil na vládu a do parlamentu.
Obávají se toho i odborné kruhy, třeba Asociace poskytovatelů adiktologických služeb. Stát nás uklidňuje. Agenda je prý tak rozpracovaná, že ji dovede do finále odbor protidrogové politiky pod úřadem vlády. A premiér si nechá od Vobořila dál radit. Jenže, ono tady žádné finále není. A odborník by se měl starat o to, aby se vývoj nezastavil. Nehledě na to, že ta agenda není jen o legalizaci konopí. Ale to už by fakt nikdo nedočetl. Tak třeba příště.
