Globální šílenství může změnit i volební preference. Politici ale musí mluvit s byznysem
Občas se stane, že katastrofa posílí ty politiky, kteří ji musí řešit. České vládě se to zatím nedařilo, stejně jako většině evropských.
Možná si ještě někdo vzpomene, jak se během různých povodní stávali starostové a hejtmani hrdiny. Někteří zaslouženě, jiní ne. Stejně tak po 11. září si získal obrovskou podporu tehdejší starosta New Yorku Rudolph Giuliani.
Jenže to byly šokové události a mezi lidmi nebylo ještě tolik nenávisti jako teď. Postcovidová ekonomika, energetická krize a válka na Ukrajině dostaly vlády do klinče, ze kterého se nešlo dostat bez ztráty hlasů a podpory. Poznala to německá vládní koalice, francouzské macronovo křídlo, bývalá vláda v Itálii i ta česká.
Částečně jsou v tom nevinně, částečně si za to mohou sami. Vzpomeňme jen na nekonečné přešlapování kolem zastropování cen energie. Absolutní nejistota, která se neustále protahovala. Ačkoliv Česko přispělo například ke změkčení Euro 7, nedokázal tento úspěch nikdo pořádně okomentovat. Stejně tak se celá problematika energetiky smrskla (alespoň navenek) na dostavbu nových jaderných bloků a Lex OZE III. Kolem udržení stacionárních zdrojů se spíš podivně tančí.
Většina lidí tyto věci ani nevnímá. Vnímá vlastní ekonomické problémy a komunikaci vlády ve stylu: musíme se připravit, musíme využít možnosti, je třeba…
Zatímco opozice nabízí jednoduché návody (rozdáme vám peníze, omezíme podporu Ukrajiny…), ti, kdož rozhodují, nic takového plácat nemohou. Ale mohou otevřeně říct, že jsme už pár let v masakroidním průšvihu, kdo za to může a co se ještě dá dělat. A to něco začít dělat.
Poslední projev Petra Fialy sem tam něco naznačuje. Ale musíte číst podrobně, pomalu, a stejně zůstanete u obecných tvrzení. Po pravdě, nechtěl bych být teď na místě někoho, kdo má reagovat na mráz jdoucí z Washingtonu. Asi nejkritičtější je otázka: bojovat nebo jednat? Ta první varianta hrozí eskalací, druhá tím, že budete vystupovat v pozici slabšího. A protivník si s vámi začne hrát.
Trump je stejně odstřižený od reality jak načalstvo v Bruselu
Čína se alespoň navenek jasně pustila první cestou. Chcete válku, máte ji mít. My na ní máme. Tamní web Peoples´s Daily napsal jasně: Čína je připravena bojovat až do konce. Cynik by mohl říct: Podívejte se, co jste si doma udělali za masakr. No tak v tom hezky pokračujte. Jak napsal na X donedávna Trumpův podporovatel Bill Ackman, těžko se vyjednává, když se vám hroutí trhy.
Jenže se zdá, že Donald Trump na logické a racionální argumenty neslyší. Je stejně odstřižený od reality dopadů svého jednání jak načalstvo v Bruselu, a možná dokonce i víc.
Reakce na cla musí být celounijní. Ale pak je taky možné zkoušet podpořit v této těžké chvíli průmysl. Jednoduchou odpověď na otázku jak, asi nenajdete. Zvlášť, pokud například energetičtí specialisté tvrdí, že odstavené jaderné elektrány v Německu nejde tak snadno znova nahodit. Takže se zase dostáváme k těm mizerným emisním povolenkám. Do kterých se nikomu říznout nechce.
Když chcete někomu pomoci, zeptejte se ho, co by potřeboval
Ale co dál? Ve chvíli, kdy máte problém s nabídkou i poptávkou a všichni jsou zadlužení až po uši? Upřímně, vypadá to skoro jako neřešitelné. Ale vždycky, když chcete někomu pomoci, máte jednu možnost. Zeptat se ho, co by potřeboval. Vzdát se kontroly a nabídnout skutečnou pomoc. Třeba vám odpoví, že sám neví. Že už je to tak v háji… Ale třeba ano. Jen se obávám, kdo z průmyslníků se bude chtít třeba s českou vládou ještě bavit. Snad by se někdo našel.