Energetický přechod ještě nezačal
Zatímco každý den jsme masírováni v médiích o potřebě bezuhlíkové energetiky, celosvětová spotřeba fosilních paliv stále roste. Potvrzují to nejnovější údaje o světové energetice, které byly právě zveřejněny jako Statistický přehled světové energetiky Energetického institutu (Energy Institute Statistical Review of World Energy, dříve známý jako Statistický přehled BP).
Údaje dokládají, že tolik omílaný „energetický přechod“ od fosilních paliv se zatím nerozběhl. Od roku 2015, kdy byla podepsána Pařížská dohoda o klimatu, se celosvětová spotřeba energie zvýšila o 61,2 exajoulů (EJ). Tento nárůst z poloviny kryla fosilní paliva, tedy uhlí, ropa a zemní plyn. I když 18% podíl z nefosilních zdrojů za rok 2022 vypadá zajímavě, je to jen o 4 procenta více než v roce 2000. A přitom západní svět investoval do přechodu na tzv. čistou energie za posledních 20 let už biliony dolarů či eur. Kdyby svět pokračoval dosavadním tempem směrem k cílové 100% uhlíkově neutralitě, byly bychom na této metě asi kolem roku 2253.
Zásadním detailem, který se v diskusích o klimatické politice často přehlíží, je skutečnost, že emise nesnižuje zavádění bezuhlíkové energie, ale vyřazování fosilních paliv a energie z nich. Ačkoli se tempo růstu spotřeby fosilních paliv v posledních pěti letech zpomalilo, stále se absolutně zvyšuje. Nárůst od roku 2021 do roku 2022 činil sice jen slabých 0,5 %, ale přesto se jednalo o nárůst. Podle Energetického institutu celosvětová spotřeba fosilních paliv dosáhne vrcholu před rokem 2030, ale vrchol tohoto Mount Everestu fosilních paliv jsme ještě nedosáhli.
K dosažení nulové spotřeby fosilních paliv bychom museli postavit až 3 JE každé 2 dny
Dosažení nulové spotřeby fosilních paliv do roku 2050 vyžaduje nasazení ekvivalentu 1 jaderné elektrárny (JE) denně – počínaje dneškem a pokračuje každý den až do roku 2050. Pokud ovšem zohledníme energetické ztráty či globální růst celkové spotřeby energie apod., pak bychom museli postavit až 3 JE každé dva dny.
Mnoho vlád v západním světě se zavázalo k „čistým nulovým“ emisím uhlíku v blízké budoucnosti. USA i Velká Británie tvrdí, že toho dosáhnou do roku 2050. Všeobecně se věří, že větrná a solární energie toho může dosáhnout. Toto přesvědčení vedlo mimo jiné vlády USA a Velké Británie k podpoře a rozsáhlým dotacím větrné a solární energie. Toto východisko je mylné už z jediného klíčového důvodu: neexistuje cenově dostupný způsob, jak ve velkém měřítku skladovat přebytečnou elektřinu.
Vlády zemí, včetně asi i té české, se značnými kapacitami větrných a solárních elektráren propadly očekávání, že když budou stavět stále další a další, že prý nakonec dosáhneme čisté nuly. Faktem je, že tyto občasné zdroje energie (OZE) by neměly nárok na existenci, kdyby neexistovaly staré dobré fosilní elektrárny jako záloha pro období slabého větru a bez slunce. Takový provoz je velmi drahý: elektrárny navrhované pro nepřetržitý provoz jsou správci sítě násilně odstavovány ve prospěch politicky preferovaných a dotovaných OZE. Důsledkem jsou také dotace stabilních zdrojů, bez nichž by jejich ekonomika nepřežila, plus obří náklady na posílení a správu sítě.
Ve skutečnosti je dnes již běžné, že účinné plynové turbíny s kombinovaným cyklem jsou nahrazovány turbínami s otevřeným cyklem, protože je lze snadno regulovat nahoru a dolů, aby pokryly rychle se měnící výkon větrných a solárních elektráren. Plynové turbíny s otevřeným cyklem však spalují přibližně dvakrát více plynu, než plynové turbíny s kombinovaným cyklem. Takže výsledkem slepé sázky na OZE v kombinaci se „záložními“ paroplynovými zdroji jsou nikoli menší, ale vyšší emise.
Úvaha o mezinárodním propojení sítí a vyšším přeshraničním transferu elektřiny je sice legitimní, ale všechny země snad s výjimkou jaderné Francie a později i Slovenska po plném zprovoznění reaktorů Mochovce 3 a 4 budou mít totožné problémy: kanibalizující se nadprodukci z OZE a deficity elektřiny hlavně v zimních měsících. Ceny elektřiny prudce vzrostou, čímž se zdraží víceméně všechno, a bude docházet navíc k častým výpadkům v dodávkách proudu.
A ukládání nadbytku produkce z OZE do stacionárních baterií? Podle výpočtu spolku Realistická energetika a ekologie by při optimistické kalkulaci Elona Muska přišla elektřina z takové obří baterie na 2200 korun za 1 kWh, ale reálně až na čtyřnásobek. Náklady na výrobu jedné baterie s životností asi 10 let zásobující Česko 24 hodin po jeden temný a bezvětrný den by přišly na částku rovnající se HDP Česka. A stále nemáme vyřešenu otázku, čím bychom takové baterie nabíjeli, když v zimě v ČR klidně i několik týdnů trvá inverze. V současné době se netěží dostatek lithia, kobaltu a dalších minerálů, které ve značné míře navíc kontroluje Čína a používá tento strategický materiál jako vyděračský prostředek pro dosažení svých globálních cílů.
Vodík je další technologií, která je často navrhována pro skladování energie: jeho problémy jsou však obrovské. Správný „zelený“ vodík bez emisí se vyrábí z vody za použití obrovského množství elektrické energie, jíž se 60 % při tomto procesu ztrácí. Skladování vodíku a manipulace s ním je nesmírně obtížná, protože vodík je velmi malá molekula a proniká téměř vším. V lepším případě to znamená, že velká část uskladněného vodíku bude pryč, než ho budete chtít použít. V horším případě to znamená ničivé požáry a výbuchy. Extrémně nízká hustota vodíku také znamená, že by se musely skladovat obrovské objemy a často by se musel skladovat a zpracovávat kryogenně, což by způsobilo ještě větší ztráty, náklady a rizika.
Současná dekarbonizační politika, která dominantně vnucuje jako řešení větrnou a solární energii a doufá v zázrak, byla památně a správně přirovnána ke „skoku z letadla bez padáku a naději, že padák bude vynalezen, dodán a připnut ve vzduchu včas, aby vás zachránil před dopadem na pevnou zem“.
Existuje technologie, která může dlouhodobě zajistit levné a spolehlivé dodávky elektřiny s nízkými emisemi: jaderná energie. Zájem o jadernou energii roste, protože si stále více lidí i vlád uvědomuje, že je bezpečná, spolehlivá, a přitom jaderná elektrárna s životností až 80 let je návratná a vysoce efektivní investice. Mohli bychom mít stoprocentní jadernou zálohu pro solární a větrné elektrárny? Jistě, ale proč bychom pak vlastně vůbec potřebovali soláry a větrníky? V tom se také tají špatně skrývaný odpor lobbistů za dotované solární a větrné zdroje proti jaderným elektrárnám.
