EK radí, jak šetřit energii. Jenže symbolem doby je spotřeba
Jezděte pomaleji, topte méně. Takové rady a sedm dalších vypracovaly Evropská komise a Mezinárodní agentura pro energii ke snížení závislosti na ruské ropě a plynu. Z části jde ale o věci, které jsme měli udělat již dávno k ozdravění našich životů. A zčásti trochu o hraběcí rady.
Podle europoslance za TOP 09 a bývalého viceguvernéra ČNB Luďka Niedermayera mohou nabízené kroky vést k energetickým úsporám v unii až 220 milionů barelů ropy a 17 miliard kubíků plynu ročně. Proč ne? Akorát bychom museli aspoň trochu opustit mantru, že k ekonomickému růstu a prosperitě se musíme „prospotřebovat.“
Zygmunt Bauman v Tekuté modernitě definuje současného člověka jako spotřebitele. Tímto charakterem se podle něj liší od lidí dřívějších. Ti byli totiž v první řadě producenty.
Zygmunt Bauman definuje současného člověka jako spotřebitele
Baumanovy myšlenkové pochody nejsou jednoduché. Ale je fakt, že růst spotřeby je zaklínadlem ekonomického růstu a měřítkem úspěchu. Svého času, když se České republice moc nedařilo, přišel tehdejší ministr hospodářství Karel Dyba s nápadem, že by se ekonomický růst mohl měřit spotřebou elektrické energie. Protože růst spotřeby poukazuje na ekonomickou aktivitu, atd.
Ne, že by Evropská unie již delší dobu nevolala po úsporách v rámci ozdravení klimatu. To bychom tedy kecali. Protože tlak na úspory, ať již zateplením, větším využíváním hromadné dopravy apod., tu je. Z evropské úrovně i z té národní. V zásadě proti tomu nelze nic moc namítat.
Poptávková strana ekonomiky
Spíš jde o to, že spotřeba se stala zaklínadlem moderní doby napříč světem. Čím víc utratíš, tím vypadáš lépe. Čím víc se nakupuje, staví, chodí do restaurací a hospod, cestuje, tím víc jedinec či rodina pomáhají ekonomice. (V 90. letech mi přitom tehdejší analytik Patrie, nyní člen představenstva Raiffeisenbank Vladimír Kreidl ukazoval obsáhlou studii, podle níž je ekonomický růst v korelaci se silným sklonem k úsporám. Tedy pravý opak.) Vždyť i intervence proti koruně vymyslel Miroslav Singer mimo jiné, aby lidé neodkládali spotřebu.
Čím víc se nakupuje, tím víc jedinec či rodina pomáhají ekonomice
Jestli nás od počátku covidu média a politici bombardují „narativy“ a „paradigmaty“, tak otočení se od utrácení k úsporám je změna paradigmatu jako prase. Ne kvůli vytváření prostředků na stáří a nečekané situace, ale kvůli válce a energetické nezávislosti.
Přitom řada nápadů koreluje s tím, co jsme měli dělat už dávno. Hlavně pro své zdraví a kvalitu veřejného prostoru. Další část jde naopak proti těmto cílům.
Tak tady jsou:
- Snížit teplotu (myšleno zřejmě topení) a používání klimatizace. Ano, to bychom měli i bez ohledu na peníze a potřebu ruského plynu. Život v přetopených bytech našemu zdraví neprospívá. A je známo, že speciálně obyvatelé naší země si rádi přitápějí víc, než je běžné jinde. Otázkou zní, jak by se to projevilo na ceně. Vedle variabilních nákladů totiž mají teplárny a plynárny také ty fixní.
- Změnit nastavení kotle na efektivní. O.K., vlastně proč by měl člověk nastavit neefektivní? Proto že mu to efektivní neutáhne? Pak s tím ale moc nehne.
- Pracovat z domova. Tak to prr. Možná by se tím ušetřilo za vytápění kanceláří. I když, pokud tam bude aspoň někdo, tak se topit bude. Ale hodně lidí už má práce z domova plné zuby. Sociální kontakt je důležitý pro člověka i jeho výkonnost. Po dvou letech restrikcí je spíš třeba se vracet do kolektivu. Ještě že nám neradí přejít znova na distanční výuku.
- Používat auto ekonomicky. To je určitě v pořádku. Jde jen o to, co se tím všechno myslí, když konkrétní doporučení navazují jako samostatné body.
- Snížit rychlost na dálnicích. Ano, vysoké rychlosti nebývají optimální pro spotřebu. Stejně tak to ale platí pro prudké manévry, neustále přešlapování z brzdy na plyn a zpět… Navíc jde i o bezpečnost. Byť vysoká rychlost sama bez dalších prohřešků většinou příčinou nehod nebývá. Ale zhoršuje následky, prodlužuje brzdnou dráhu, apod.
- Ve větších městech v neděli nevyjíždět autem. A proč zrovna v neděli? To jako, že máme přes týden cestou do práce túrovat motory v zácpách a o víkendu je nechat v garáži? Celkově by prospělo lidem víc chodit a životnímu prostředí (nejen kvůli zplodinám) víc požívat hromadnou dopravu. I ve všední dny. Zkuste to ale někde na vesnici, kam prostě ten autobus nepřijede a nepřijede. Nebo třeba jen dvakrát za den.
- Na kratší vzdálenost vyrazit pěšky nebo na kole. Ano, ano, ano… v pořádku.
- Jezdit MHD. Potřetí na podobné téma – ano, ale musí tam MHD jezdit. Ve velkých městech to zpravidla jde. V menších je to horší.
- Namísto létáni jezdit vlakem. To je asi v pořádku.
Bohužel, všechna tato doporučení znamenají přestat se rozmazlovat teplem a klimatizací, chodit víc pěšky, žít zdravěji… Jenže moderní člověk se radši vozí v autě a pak to dohání ve fitcentru. Tedy spotřebovává vstup do fitka. Odpovídá to mj. reklamní masáži i mediálním radám posledních mnoha let. Jak cvičit se určitě objevilo v televizi častěji, než že by člověk neměl jezdit do práce autem.
