Doprava v klidu opět přináší neklid
Mění se stavební přepisy. To není nic nového a je jen otázkou, kdy budeme mít takové stavební předpisy, podle kterých se bude moci začít stavět? Ale k věci: Ministerstvo pro místní rozvoj jedná o tom, že místo obecně závazných norem o povinném počtu parkovacích míst by si tuto věc mohly rozhodovat obce, v nichž se staví. Zatím toto privilegium má hlavní město a největší města krajská.
Bez ironie je to rozumný nápad. Obce vědí jistě nejlépe, kdo a co chce stavět a pro koho, tedy pro jaké užití. A mají pravdu v tom, že někde jsou normy slabé a v jiných případech příliš nadhodnocené, takže povinné parkovací plochy buď zabírají zbytečně velké cenné pozemky, nebo prodražují stavby. Ale tak jednoduché to není, volba počtu parkovacích míst bude nezřídka možná jen po změnách územního plánu. A to je zase práce, tedy administrativní práce, nejméně na rok.
Mimořádně citlivá je tato otázka v Praze, a začíná být tíživá i v Brně. Tyto metropole neřeší jen individuální dopravu svých občanů, ale také návštěvníků, jichž je stále více a navštěvují ta města stále častěji, či spíše pravidelněji. Je snaha jim znechutit vjezd automobily až do center, ale už o mnoho slabší je snaha (alespoň v Praze) umožnit jim parkování na okraji. Auta pendlerů tak zaplavují předměstí, sídliště a každé volné místečko, i takové, kde je parkování zakázáno nebo by na něm normální řidič neparkoval prostě ze slušnosti nebo kvůli bezpečnosti. Mnohem rychleji, než záchytná parkoviště, tak stoupá spotřeba modré barvy a příjmy městských rozpočtů.
A pak je tu snaha zbavit občany aut docela. Zejména ty městské. Auto ve městě je zbytečný luxus, zní aktivistická poučka. Nebera ohled na to, že i městský člověk, městská rodina, se občas ocitá mimo město. Nových stavebních předpisů se v Praze iniciativně chopily organizace AutoMat (ta to má alespoň rovnou ve svém názvu) a Zelený kruh. Výsledky dosavadních jednání AutoMat zveřejnil na sociálních sítích. „Co se zatím podařilo? Ministerstvo v původnímu návrhu mělo u bytů nad 70 m2 požadavek na parkovací stání pro dvě auta. Nyní je v návrhu jedno parkovací místo pro byt o velikosti 100 m2, od kterého se odvíjí výpočet konečného množství stání. Rádi bychom ještě dosáhli snížení počtu „povinných“ parkovacích míst u kanceláří a obchodů, stejně tak u škol a školek. Možnost změny směrem dolů na úrovni územních a regulačních plánů bude totiž složitá,“ píší aktivisté.
Co to znamená? Že u nejčastěji prodávaných rodinných bytů kolem 68 m2 a menších by nemuselo být parkovací místo ani jedno. Do takového bytu se mohou nastěhovat pouze lidé a rodiny, které auto nemají, nikdy mít nebudou a nikdy nikdo za nimi autem nepřijede. Nebo jen na zvláštní povolení (ke stání v modré zóně), aby měl úřad přehled, kdo, kdy, koho a proč navštěvuje. Námět na povolení stavět nové objekty, včetně bytových, zcela bez parkovacích míst není nový, a jak se zdá, dlouho neutichne.
Ale vraťme se ještě k těm přespolním. Náměstek pražského primátora pro dopravu Zdeněk Hřib si na serveru zdorpavy.cz postěžoval, že záchytná parkoviště (značená P+R), zvláště ta objektová, „…jsou prostě drahá. Jedno místo tam stojí až 900 tisíc korun. Navíc to nejsou auta místních obyvatel, ale návštěvníků,“ řekl Hřib.
Škoda, že se stavět nebudou. Firma, která by tuto zakázku získala, by jistě zbohatla. Veřejně dostupná Cenová soustava (cenovasoustava.cz) u garážového objektu vypočítává cenu jednoho stání na 6745 Kč za obestavěný metr krychlový. Parkovací domy narozdíl od garážových objektů navíc nemají obvodový plášť a uzamykatelné koje ani žádné temperování, takže jejich cena je ve skutečnosti ještě nižší, zhruba poloviční. Což dokládá například i rozpočet parkovacího domu Kolín, kde jedno parkovací místo vychází s chodbami a rampami na zhruba 250 tisíc korun.
Neschopnost, nechuť či obojí řešit dopravu v klidu je velmi zneklidňující. A snaha převychovávat naši automobilovou civilizaci na pěší těmito způsoby je velmi nebezpečná.
