Dohoda s lékaři? Typická bramboračka, která možná ještě nemá konec
Řešení lékařských platů se neustále pohybuje na hraně blamáže. Kolik jich vláda ustojí? To záleží jen na ní. Zatím má být obětním beránkem VZP.
Ještě před pár (tý)dny to vypadalo hodně zle. A sice, že lékaři v nemocnicích budou stávkovat. Teď se zdá, že akutní nebezpečí je zažehnáno. Ale co bude dál? Opakované tvrzení Miroslava Kalouska, že žádný premiér platy lékařům garantovat nemůže, zní velmi logicky a nikdo ho zatím nevyvrátil. K tomu všemu se zdá, že celou blamáž zaplatí čistě a pouze VZP. A tedy její klienti. No a co bude za rok?
Po pravdě politikům už zase není co závidět. Vždyť v nemocnicích už dopředu začalo docházet k odkládání zákroků, rozuměj tedy i některých operací. Až pak se najednou objevil na scéně premiér Petr Fiala a otočil směr jednání k dohodě. Sice se nejprve dozvěděl, že k žádné nedošlo a hraje divadlo, ale poté se zástupci lékařů, hlavně těch mladších přece jen dohodli s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem. Takže lékaři v nemocnicích mají dostat přidáno, a to za peníze VZP.
A teď – máme Fialu oslavovat nebo hanit? Ačkoliv národ je připraven okamžitě spustit sekeru veřejného mínění, která je vždy ale opravdu vždy připravena k popravě, tak odpověď na předchozí otázku nebudeme znát hned a možná nikdy.
První na ráně je fakt, že poměrně dost zostudil svého ministra. Avšak nelze popřít, že situace byla napjatá a někdo něco udělat musel. Bohužel, oznámená dohoda se hned dostala pod zmíněnou palbu kritiků, že premiér slíbil nemožné. A to se doteď rozptýlit nepodařilo.
situace byla napjatá a někdo něco udělat musel
Nejen, že vláda nestanovuje platy lékařů, ale ani hodnotu bodů, úhrad za hospitalizaci dle tzv. DRF, kapitačních plateb atd. Ministerstvo vydává úhradovou vyhlášku primárně na základě dohody mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli služeb. Sice si v praxi to dohodovací řízení asi těžko představit, pokud u něj člověk přímo nebyl, ale je to tak. Až pokud k dohodě nedojde, nebo dojde-li ministerstvo k názoru, že není v souladu se zákony, rozhodne vahou své instituce. To vše do konce října, takže na příští rok jest dávno vymalováno.
Od Fialy metodou padající entity přeskočila „dohoda“ na ministra, který se k ní předtím neměl. A ten se zase dohodl s VZP, že to vezme na svá bedra. Že formou dodatku nasype nemocnicím další peníze pro lékaře. Má to dva zásadní otazníky. Za prvé, jak chce pojišťovna a ministerstvo stanovit, že to má jít do platů a nemocnice to rozdělí přesně podle „dohody“ – mladým lékařům o bůra, starším až o 15 tisíc, „nelékařům“ o pět procent? Za druhé, proč to má celé zacvakat VZP? I její příjmy jsou primárně z plateb pojistného. Anebo to pak docvakne stát nějakou dotací? Dle právníků to není snadné.
Objevily se první hlasy ze správní rady, že se jim to nelíbí
Už se objevily i hlasy ze správní rady, že se jim to nelíbí. Jen tak pro pořádek – drtivá většina příjmů většiny nemocnic pochází z úhrad od pojišťoven. Menší část jde třeba z prodejů služeb a zboží, zpravidla jen okrajová z pronájmů prostor a vůbec podnikání. Sáhnout si lze na dotace, ty jsou ale účelové. Stejně jako investiční peníze od státu do státních zařízení. Když je zle, mohou pomoci zakladatelé. Zpravidla se mezi lékaři říká, že lépe jsou na tom státní a krajské nemocnice než městské. Protože kraje mívají více peněz. Soukromé samozřejmě musí vydělávat.
V takovém systému není pro stát jednoduché, aby někomu zvýšil mzdu. Musel by navýšit odvody za pojištění, což je politicky citlivé, a přitlačit na pojišťovny i nemocnice. Zkrátka udělat reformu. Nebo hledat úspory. Což nám dlouhodobě radí všichni, jenže… zdravotnictví není charita a bohužel se na peníze třese hodně zájemců.
Možná Petr Fiala přece jen svým nesystémovým krokem odvrátil to nejhorší. Za což ho nikdo nepochválí. Protože čeští voliči chválí jen rozdávání peněz. Tedy peněz pro ně. Možná vyvolal další blamáž, která teprve nastane. A to mu média i kritici dají pěkně zbaštit. Skoro si jeden říká, jak dlouho tohle vláda ještě vydrží. Tak dlouho, dokud budou rozhodující síly v koaličních stranách chtít.
Vlády totiž neshazují skandály ale reakce na ně. Vládu Andreje Babiše neshodily demonstrace se čtvrt milionem lidí, ani trestní stíhání, zkrátka nic, co se rozhodl ignorovat. Jiné to bylo v případě kauzy Jany Nagyové. Když mi ten samý den, kdy vypukla, řekl člověk obeznámený se zákulisím, že padne vláda, bral jsem to ne jako úsudek, ale informaci o pozadí. U tohoto kabinetu zatím žádné takové signály nejsou.
