Děti Země jsou ostudou tohoto státu
Ekologistická organizace Děti Země podaly tzv. blanketní rozklad proti stavbě dálnice z Trutnova ke státní hranici s Polskem. Předseda hnutí Miroslav Patrik pro denik.cz řekl, že Děti Země stavební povolení studují a do měsíce rozklad doplní o odborné argumenty.
Není to jediný případ, kdy Děti Země protestují proti stavbě v podstatě čehokoliv, aniž uvedou důvody. Podobný krok učinily v řízení na stavbu vysokonapěťového vyvedení výkonu z elektrárny Temelín, jehož investorem je státní provozovatel přenosové soustavy ČEPS. Před necelým rokem svým blankentním rozkladem zpomalily dostavbu proluky u Radbuzy, při které by měla vzniknout nová čtvrť s obytnými budovami, kancelářemi a obchody, investice za 8 mld. Kč společnosti Amadeus Real. Investora, který má velmi dobré zkušenosti i reference v zacházení s veřejným prostorem v historicky cenných centrech měst, včetně Prahy. Také v tomto případě, to bylo počátkem října minulého roku, podaly blanketní rozklad pár hodin před vypršením zákonné lhůty. Samy Děti Země k případu uvedly: o územním rozhodnutí se dověděly až ze sdělovacích prostředků, takže neznají jeho obsah. Takže ani v tomto případě vůbec netušily, jak dopadlo řízení o vlivu na životní prostředí, a už vůbec, proti čemu budou bojovat.
Komplex Ameside má být zejména na území nevyužívané jámy po bývalém domě kultury, místními zvaném Dům Hrůzy, který byl zbourán před deseti lety. Zdroj blízký projektu a městu Plzeň se tehdy podivil nad tím, proč Děti Země nepodaly své připomínky investorovi nebo v rámci řízení, aby je případně bylo možné do projektu zapracovat.
Ten důvod je jednoduchý. Děti Země budou protestovat proti stavbě čehokoliv. A nenechme se zmást tím, že proti dálnici se zaštiťují heslem Za udržitelnou dopravu.
Svými aktivitami se nápadně podobají hnutím typu Poslední generace, případně Just Stop Oil (která k nám ještě nepronikla). Ta narušují veřejný pořádek a postupují veřejně viditelnou a veřejně působící silou. Děti Země nikoliv, ti využívají demokratické procedury k tomu, aby narušovaly demokratický řád. Cíle jsou však velmi podobné, metody zákonitě rovněž.
Nebylo tomu tak vždy. Děti Země byly sice radikálním uskupením, ale držely si jistou míru respektu. Vystupovaly například proti trasování dálnice D8 přes České středohoří a připojily své protesty a svou autoritu pod analýzy odborníků (skutečných, z Technické univerzity Ostrava a z Geologického úřadu), kteří varovali před stavbou dálnice v úseku Lovosice-Řehlovice s tím, že hrozí sesuv půdy. Varování byla ignorována a půda se opravdu sesula, před 10 lety v červnu 2013. Zprovoznění dálnice se zdrželo o řadu let, až do září 2017, a na hlavní železniční trati, kterou sesuv také zasáhl, nejezdí vlaky dodnes. Škody přesáhly miliardu korun, tedy jen na té stavbě.
Nynější a nedávné aktivity Dětí Země lze hodnotit například jako ztráty odbornosti. Organizace už není schopna sledovat důležité stavební projekty a plynule do nich vstupovat s relevantními námitkami. O dostavbě D11 se nerozhodovalo mezi úterkem a pátkem. Záměry o dálnici jsou známy nejméně desetiletí. Anebo jako radikalizaci hnutí, což může s první hypotézou úzce souviset. Změna názorů a metod také někdy bývá způsobena změnou sponzorů, ale to je opět jen hypotéza.
Česko na křižovatce, kde svítí červená
V každém případě postupy hnutí vyvolávají podiv na tím, že podle českých zákonů je podobný postup vůbec možný. Předseda Dětí Země Miroslav Patrik už se nijak nesnaží skrývat, že jejich aktivity mají čistě obstrukční důvod. Nepochybně během tří týdnů najdou nějakou tu žabičku, která stavbou D11 utrpí. Měli na to deset let.
Nic proti ohroženým žabičkám. Nic proti ochraně přírody, byť sebepřísnější. Ale začíná být zřejmé, že o ně ochranářům už nejde. Ale oč tedy jde investorům, v tomto případě státním? O zlepšení života obyvatel měst, která jsou sužována silniční dopravou. O snížení počtu těch „stovek tisíc“ lidských životů, zmařených exhalacemi všeho zlého, co tato doprava přináší (tvrdí aktivisté), jejím vyvedením a rozptýlením do míst, kde hustota obyvatel je minimální. Přesto stát není schopen si tyto priority zajistit změnou zákonů. Ta potřeba už také trvá desítky let. Náprava by stála několik hodin právnické práce a několik hodin schvalovací práce v parlamentu. Náklady na to by se počítaly v pidiprocentech ztracených či zamrzlých investic. Státních i soukromých. Poslední pokus o novelizaci stavebního zákona je zase u ledu.
Ministr dopravy Martin Kupka může donekonečna přednášet o vysokorychlostních tratích, uzavírat mezinárodní dohody o propojení dopravních cest, předseda vlády Petr Fiala o Česku na křižovatce. Na ní ale svítí červená. Děti Země jsou zrcadlem neschopnosti tohoto státu cokoliv důležitého projednat, schválit a zajistit.
Někdejší dopravní expert Hospodářské komory ČR Emanuel Šíp, blahé paměti, už před lety v rozhovoru pro Svět hospodářství řekl: jestli se nezmění stavební zákon, nových tratí se nepostaví ani kilometr. Budiž tesáno.
