Co takhle trochu etiky?
Několikrát jsme si tady povzdechli nad etikou manažerů, které víc než budoucnost firem zajímají jen nejbližší bonusy. Není nezodpovědnost náhodou bolestí celé společnosti, když třeba psychologové veřejně komentují rodinnou tragédii?.
Ačkoliv lidé umírají denně a my o drtivé většině z nich nevíme, i mě zasáhla smrt malého dítěte a jeho matky v Krkonoších. Tím spíš, pokud šlo opravdu o vraždu a sebevraždu. Protože v takových případech si člověk vždy klade otázku, zda nešlo situaci řešit jinak než krokem, po němž už není nic.
Ačkoliv podobné zprávy nesleduji, nedalo mi to, aby se nepodíval, co je o případu nového. A hle, dvakrát jsem narazil na popisy psychologů, co se asi tak mohlo stát, jak asi matka uvažovala…
Nejlepší diagnostika je na dálku
Vybavily se mi dvě události (teda poté, co se mi krevní tlak vrátil do normálních hodnot). Jednou bylo diagnostikování prezidenta Miloše Zemana „na dálku“ Džamilou Stehlíkovou. Ačkoliv mám k prezidentovi spoustu výhrad, snad i víc než jen výhrad, jak může někdo diagnostikovat člověka na dálku bez vyšetření? Ano, bohužel víme, že například znalci si občas také vystačí s dokumentací bez kontaktu. Za prvé to ale není v pořádku, za druhé mám za to, že ani tu dokumentaci paní doktorka neměla.
Druhý případ pochází z 90. let. Starší čtenář si možná ještě vzpomene na kauzu Jaroslava Liznera. Tento pán řídil Centrum kuponové privatizace a Středisko cenných papírů. K novinářům se choval často neuctivě, arogantně a útočně. Mě osobně vyloženě neměl rád (na což měl samozřejmě právo).
Mladí lidé chtějí spolurozhodovat o sobě, ale také o druhých
Policie ho chytila s balíkem peněz (8,5 milionu), údajně úplatkem za privatizaci Mlékáren Klatovy. Lizner tvrdil, že šlo o zálohu na kupní cenu, čemuž soud neuvěřil a poslal ho za mříže. Nejeden z nás novinářů přijal tu zprávu s trochu škodolibým pocitem.
Když se ale v jistém bulvárním deníku objevila fotka obří vily s popiskem: „Tak žije Jaroslav Lizner“, přišlo mi to nefér. Zavolal jsem známé redaktorce z daného listu, abych jí řekl, že šéf CKP ji podle mých informací legálně restituoval. „My víme,“ odvětila. „Tak proč jste to tam napsali takhle? Vždyť to působí dojmem, jako že si to koupil z korupce. A o restituci není v článku ani slovo,“ namítl jsem. Odpověď byla jednoduchá: „My můžeme. My jsme bulvár.“
„My můžeme. My jsme bulvár.“
Podíl funkce na odlidštění člověka
„Podíl funkce na odlidštění člověka“ nazval kdysi Miroslav Horníček scénu ze hry Jan Hus. Při ní vysoký církevní hodnostář nejprve Husa hájí, aby tak, jak si na sebe navléká církevní šat s odznaky své funkce postupně měnil názor, a nakonec jej odsoudil jako kacíře.
„Jinak bych si nevydělal,“ odvětil mě spolužák, když jsme se ptal, proč jako pingl okradl dva staroušky. Funkce dovoluje se chovat podle nepsaných pravidel, ať jsou jakákoliv. A tak třeba i lidé, kteří v soukromém životě jednají fér, najednou v politice či vysokých funkcích začnou pracovat podle neférového systému. Řešení to asi nemá, jen je dobré to vědět. Zvlášť v době, kdy nám stát stále více říká, co máme dělat a co si máme myslet, nemá osobní odpovědnost a individuální etika zrovna na růžích ustláno.
Teď ráno mi přijde, že psycholog komentující tragédii tak blízkou (tedy ne na druhém konci světa, kde si český internet asi nikdo číst nebude), vykazuje taky jistou formu autopilota. Ptají se, já odpovídám. Odpovídám obecně, takže v pořádku. A co nějaký respekt a úcta k chlapci, který – pokud opravdu došlo k vraždě uškrcením – asi musel zažít chvíle hrůzy a bolesti? Co respekt k pozůstalým? Ještě by se dalo říct: vždyť si to nemusejí číst. Podobně, jako majitelé petard na Silvestra říkají: „Vždyť vás nikdo nenutil si ty psy a koně kupovat.“ To už je cynismus nejvyššího řádu.
„Vždyť vás nikdo nenutil si ty psy a koně kupovat“
Teď ráno při psaní tohoto komentáře mě vyvstává tahle linka odpovědnosti, respektu, intimity a úcty. Včera večer, když jsem narazil na onen „psychologický rozbor“ na dálku, tak jsem měl jen chuť poslat všechny jeho aktéry do pr… Včetně těch, co mě na FCB hned obviní z falešného moralizování. Ale ono by jim to stejně bylo jedno.
