Co se stane s ČEZ?
Středeční projev předsedy vlády Petra Fialy zaměstnává energetiky, analytiky a různé další experty. „Součástí naší strategie je, aby stát získal v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny,“ prohlásil Fiala. Za touto prostou větou se patrně skrývá docela složitý proces.
V české elektroenergetické soustavě pracují i důležité elektrárny, které nepatří ČEZ. O ty ale zřejmě Fialovi nepůjde, ty by těžko dokázala vláda ovládnout, totiž vyvlastnit. Musel by na to být přijat nějaký zvláštní krizový zákon. „Realizovatelným řešením by zřejmě musel být nějaký válečný zákon, který výrobcům elektřiny něco nakáže, zakáže či zdaní. Ale nepochybně to musí být na několik let, nikoli do nekonečna. Daňový poplatník, hlavně ten budoucí, trpět bude, to je nevyhnutelné,“ řekl Radim Dohnal, analytik portálu Capitalinked.com. Zdrcující upřímnost.
V úvahu tedy přichází rozdělení ČEZ tak, aby vznikla část obsahující ony „klíčové elektrárny“. Dosud se v podobných souvislostech hovořilo o elektrárnách jaderných. ČEZ ale provozuje také 5 elektráren uhelných a jednu velkou plynovou. Bylo by možné mezi důležité zdroje zařadit také např. vodní přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně nebo Štěchovice, případně Orlík, aj., ale o těch asi také řeč nebude. Nekryjí základní zatížení sítě.
Pokud by se tyto výrobní zdroje z ČEZ oddělily, co by ve firmě zůstalo? Obnovitelné zdroje, dceřiné společnosti ESCO, Distribuce, Obchod a zahraniční akvizice. Vypořádání s menšinovými akcionáři by mohlo proběhnout před oddělením systémových elektráren, nebo i po něm.
A co si s těmi elektrárnami stát počne? Nemůže jejich výrobu prodávat přímo spotřebitelům. Existuje úvaha o vytvoření státního obchodníka, jenž by spotřebitelům prodával elektřinu levněji právě z těchto zdrojů. Bylo by ale také možné produkci „státních“ elektráren prodávat levněji stávajícím obchodníkům.
Ne však celou. To by znamenalo opuštění jednotného vnitřního trhu EU, a to není žádoucí. Nebylo by prozíravé vytvořit z Česka elektroenergetický ostrov a zároveň od zemí EU žádat podporu a pomoc s dodávkami zemního plynu, například. Vnitřní trh s elektřinou také až do loňska fungoval celkem obstojně. Ale existují schémata, například ve Francii, v jejichž rámci většinově státní EdF dodává část své produkce obchodníkům levněji a obchodníci zbytek dokupují tak, jak je zvykem, tedy na volném trhu. „Je to otázka míry a vyváženosti,“ konstatuje Jiří Gavor, analytik společnosti ENA.
Otázek, jak vládní záměr „získat kontrolu nad sítí tuzemských klíčových elektráren“ uskutečnit, zbývá odpovědět ještě dosti. Celý proces, ať už proběhne jakkoliv, nebude ani rychlý, ani laciný. Ale nezapomeňme na otázku nejdůležitější: Jak (moc) to pomůže spotřebitelům?
