Co inflace? Draho je!
Nebudu psát o inflaci, nebudu psát o inflaci… už jsme se o ní napsali dost. Jenže, když ona fakt končí legrace. Teď už nejde jen o číslo, které ovlivní třeba nastavení úrokových sazeb. Začíná jít o politiku, ale bohužel také o skutečnou drahotu.
Srpnový růst cen v Česku dosáhl meziročně 4,1 %. Pravda, byly jsme zvyklí i na víc. Ale v 90. letech. Pak ještě v roce 2008 (tehdy dokonce v některých měsících i přes 6 %) a o kousek míň v roce 2012. Jenže většinou to táhly ceny regulované. Které teď dokonce poklesly. A tzv. jádrová inflace (4,6 %), očištěná od jejich vlivu, cen potravin a pohonných hmot, je ještě vyšší než ta celková, kterou vykazuje statistický úřad.
Což je možná vůbec poprvé! A ukazuje to na tlaky ve výrobě zboží a ve službách.
Uvnitř ECB už nepanuje jednota
Zdá se, že tu máme zcela novou situaci. 1. Inflace ovlivní řadu ekonomických dějů víc, než jsme mysleli. Dokonce už jí začíná vnímat i Evropská centrální banka (ECB). 2. Vedle dopadů do ekonomické stability přichází prostě a jednoduše drahota.
Vedle dopadů do ekonomiky přichází drahota
Ještě na jaře jsme se mohli utěšovat, že růst cen je dán dočasnými, šokovými faktory, a nějaké to zvýšení úrokových sazeb ekonomika v pohodě zvládne. Jenže ono nebude nějaké, ale pěkně rychlé a rozsáhlé.
Při pohledu na grafy se může zdát, že inflaci táhne jen skokové zdražení pohonných hmot. Jenže vedle ní rostlo skoro i všechno ostatní, a mnohdy ne málo. Nájemné o 2,5 %, stejně jako potraviny, nápoje a tabák. O plných pět procent podražily služby. Do cen spousty výrobků se promítlo brutální zdražení surovin, hlavně kovů a dřeva (mnohdy i o stovky procent). A je to tak nepřehlédnutelné, že můžeme zpětně čekat tlak na růst mezd.
Evropě a USA se daří o něco lépe, ale taky už je přechází legrace. Zatím se zdálo, že americký Fed i Evropská centrální banka opakují zmíněnou mantru o krátkodobých šocích. Jenže prosakují informace, že uvnitř těchto institucí zdaleka nepanuje jednota.
Obě dvě oznámily, že zpomalí výkup státních a firemních dluhopisů. Což znamená, že přestanou tak masivně vhánět peníze do ekonomiky. Pokud by skutečně ECB ještě zvedla sazby a omezila i nákup dluhopisů státních, mohly by některé země začít mít problém, jak své dluhy profinancovat.
I když… právě inflace jim zase může pomoci ony dluhy umazat. Protože bude zvedat ceny, tudíž i příjmy státních rozpočtů, ale u části vydaných cenných papírů budou platit úroky nastavené v době nízkých sazeb. (Ovšem pozor, zase mohou růst náklady kvůli tlaku na mzdy státních zaměstnanců, cenám nakupovaných služeb apod.).
Skoro by jeden mohl podlehnout domnění, že by za tím celých humbukem přece jen mohla být nějaká řízená akce. Jenže konspirace by musela být tak rozsáhlá, že by se jí asi těžko podařilo utajit.
Zdražuje skoro všechno
Každopádně případné mazání dluhů zaplatí spotřebitelé. Teď už to není tak, že zdražuje nafta, ale naštěstí ne potraviny. Nebo jídlo v restauracích, ale naštěstí ne energie. Kromě plynu a elektřiny zdražuje všechno. A mizí věci za pár korun. Možná tak rohlík z rozmrazeného polotovaru.
případné mazání dluhů zaplatí spotřebitelé
Ale kdo byl zvyklý si dát k obědu dva obložené chlebíčky, aby ušetřil, klidně vyplácne padesát, šedesát korun i víc. Potřebujete propisku? Zajdete do papírnictví, ze zvyku saháte po desetikoruně a … 80 korun. „Cože? Já chci nějakou obyčejnou.“ „Jako úplně tu nejobyčejnější? Co skoro nepíše? Tak teda třicet.“ Blok s tvrdými deskami, aby aspoň trochu vypadaly? Šedesát korun, s potištěným obalem dvě stovky, jen to hvízdne. Pár tužkových baterek? Nejmíň čtyři kusy, za cenu, za kterou byste si před časem dali hezkých pár piv.
Každý má osobní inflaci jinou
Stará známá poučka z osobních financí navíc říká, že každý máme osobní inflaci jinou. Většinou ti bohatší ji mají vyšší. V posledních letech se to ukazovalo hlavně v cenách aktiv. Na burze se to hodilo, pokud jste si potřebovali pořídit bydlení, tak naopak. Občas zdražovaly i některé potraviny – zvlášť mléčné výrobky a s nimi jídlo v restauracích. Trošku to ale vyvažovaly ceny pohonných hmot a u těch šťastnějších růst mezd.
Teď zdražuje vážně všechno. A bude dál. Čeká se to u energií, oznamují to producenti mléka. Odvolávají se na náklady. Je jedno, jestli tomu tak je, nebo jde o hru (což je méně pravděpodobná varianta). Protože negativní očekávání bývají sebenaplňující. Lidé, kteří se v posledních letech radovali z růstu mezd, se možná budou bát, zda se ten růst obnoví. Protože jinak bude zle.
Ačkoliv soudruh Mao Ce-tung říkal, že chudoba je dobrá věc. Že by i za tímhle byla politika?
