Bytová nouze se překlápí v bytovou krizi
Na první podívání to nevypadá nijak zle. Z údajů ministerstva pro místní rozvoj (MMR) lze vyčíst, že máme v České republice 2,35 osoby v jednom bytě. Jednočlenných domácností je 1,6 milionu, když se odečtou, v těch vícečlenných bude maličko přes 3 osoby na byt. Rodinka s jedním dítětem.
Jinak už to vychází z aktuálních údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ). V roce 2023 se v Česku na příspěvek na bydlení z dávek státní sociální podpory vyplatilo 17,9 miliardy korun, což bylo o 9,4 miliardy více než v předchozím roce. To je zhruba o polovinu.
„V Česku bylo v roce 2023 měsíčně vyplaceno v průměru 248 tisíc příspěvků na bydlení, což bylo meziročně o 80 tisíc více,“ uvedla Markéta Pištorová z odboru statistik rozvoje společnosti ČSÚ. Zdaleka nejčastěji byli příjemci této dávky nájemci, a to v 69 % případů. Vlastníci představovali 21 % a zbylých 9 % připadalo na podnájemce, členy bytových družstev, uživatele bytu na základě věcného břemene a uživatele rekreačních objektů pro bydlení.
To jasně dokumentuje, že nejen vlastníci, splátníci hypoték, ale i nájemci nevydělávají dostatek peněz na své bydlení, které je nyní podle indexu portálu UlovDomov v průměru poloviční ve srovnání se splátkami hypotečního úvěru.
Tempo růstu nákladů na bydlení je výrazně vyšší, než tempo růstu příjmů domácností (mezd). Developerské společnosti ohlásily, že budou zdražovat v průměru o 7 procent. Mikrobyt do 30 m2, což obnáší pokoj se záchodem a umyvadlem, lze dnes pořídit za 5 milionů korun. To při průměrné čisté mzdě 35 tis. Kč, která ale míjí až 70 % zaměstnanců, znamená, že na něj budou obětovat 12 let svého veškerého příjmu.
Možné jsou dva pohledy. Ten první spočívá v nízkých příjmech obyvatel, tedy především mezd, které se týkají zhruba 4 milionů lidí. Ti jsou držení v chudobě pod záminkou nezvyšování inflace, respektive, u 400 tisíc státních zaměstnanců, pod záminkou utlumení zadlužování státního rozpočtu. Tím se ale stát dostává do dvojitého nelsona. Pronajímatelům bude platit o to vyšší (a rostoucí) příspěvky na bydlení, nebo-li, dotovat nízké mzdy. Nejen zaměstnanců svých, ale většiny.
Druhý pohled je z perspektivy developerů a pronajímatelů, kteří se ve stále větší míře stávají developerskými zákazníky. Těm zatím nic nebrání ve zvyšování prodejních cen, resp. nájemného. Zatím zde neexistuje žádný halt, ani tržní, ani státně-regulační.
Naopak, státně-regulační tlak bude náklady na bydlení zvyšovat. To souvisí nejen s ekologickými předpisy a normami o energetické náročnosti, povinném zateplování, pořizování energetických štítků, instalací slunečních elektráren a tepelných čerpadel, ale také s navýšením daní z nemovitosti. Porostou jak pořizovací náklady na bydlení, tak i náklady na provoz, respektive na povinné rekonstrukce a přestavby.
Odhaduje se, že v celém státě je 800 tisíc až 860 tisíc neobydlených bytů, přesné číslo nikdo nezná. Není znám ani technický stav těchto bytů. MMR vyhlásilo dotační program na dostupné bydlení, nějakých 8,5 miliardy korun. To by vystačilo na 1700 mikrobytů. Při započtení rekonstrukcí a předělávek se ministerstvo kasá, že by mohlo na trh dostat až 5000 bytů ročně. Při dokončování zhruba 33 tis. bytů to ale s trhem nijak nepohne. Navíc, tyto dotované byty jsou přednostně určeny státním a obecním zaměstnancům, tedy veřejně potřebným. Ti nepotřební zůstanou odkázáni na příspěvky. Lze se oprávněně domnívat, že počet neobydlených bytů se bude zvyšovat.
Stát se na jedné straně snaží různé typy staveb zjednodušit, povolovací řízení zkrátit. U staveb liniových, větrných parků a fotovoltaických elektráren. V případě rezidenčních projektů nikoliv. V tomto segmentu jeho neschopnost trvá a přetrvá, to jen co se týká nabídkové stránky trhu. Na té poptávkové si zatím stavitelé a realitní kanceláře nemohou stěžovat, ceny bytů a tempo jejich růstu jim hraje do karet.
Mechanismus, jak trend zastavit či dokonce zvrátit, neexistuje. Snad jen demografický: o mnoho více než 10,5 milionu už nás nebude.
