Bitva o deštník. Pomáhá vláda, nebo se jen chvástá?
Jestli se současná vláda naučila od té minulé něco dokonale, tak chválit sebe sama. Poslední krásnou ukázkou je vystavování deštníku, který má ochránit lidi a firmy proti vysokým cenám. Přitom mj. obsahuje i věci, které za vládou až tak úplně nejdou.
Jestliže vláda zmiňuje 47 miliard na valorizace důchodů, tak je na místě říct, že také existují zákony, které ony valorizace nařizují. Samozřejmě lze valorizovat minimálně nebo víc, až v povinný okamžik nebo dřív. Případně ještě přidávat jako ANO a ČSSD. Ale valorizace důchodů v době více než desetiprocentní inflace není nic, co by měla vláda vystavovat jako svojí „specialitu“. Stejně tak je to se slevou na poplatníka (daňovou), o níž se zase rozhodlo už loni.
Trošku to vypadá, jako když banka či finanční skupina vezme stávající produkty a dá jim souhrnný název. Aby to vypadalo, že přichází s novým, komplexním řešením pro finance. Bankovní poradce vám je ale nabídne stejně jako dřív, jen pod novým názvem. Marketingově to může fungovat dobře, tak proč to neudělat i na vládní úrovni. Jeden by ovšem čekal něco nového, nápad, projev schopnosti se na novou situaci adaptovat.
Trošku to vypadá, jako když banka vezme stávající produkty a dá jim souhrnný název
Vedle dvou zmíněných podpor jsou tu i takové, o nichž skutečně ministři rozhodli ze své vůle. Jako třeba zrušení silniční daně nebo snížení spotřební daně u paliv. O tom, že skutečně pomohou, když nafta stojí prostě o 40 až 50 % víc než loni a předloni, lze ale pochybovat.
Smysl určitě dávají navýšení podpory na bydlení a podpora rodin. Otázka zní, zda budou dostatečné.
Většina opatření směřuje do poptávky
Kromě daňových úlev u pohonných hmot jde ale ve všech případech o opatření směřující k podpoře poptávky. Tedy právě toho, co se centrální banka v boji s inflací snaží tlumit. Právě teď zveřejnila zápis z měnového zasedání z minulého týdne. V něm sice výrazně akcentuje, že inflace je v Česku hlavně dovezená. Že víc, než poptávka hrají roli nákladové faktory.
Nicméně poptávkové faktory i tak většina rady považuje za stále silné. S tím, že samy od sebe rychle neodezní.
Hypotéky spadly o 40 procent
Zatím se bance podařilo utlumit hypotéky, u nichž objem nově poskytnutých poklesl v dubnu o 40 procent. Podle zápisu pořád ještě nevidí, že by se růst cen přelil do tlaku na růst mezd. Ovšem, co není, může být.
Je na místě se bát, aby se neroztočila klasická spirála, kdy mzdy honí ceny a naopak? Asi ano. Vláda proto musí dbát na sociální smír. Jinak se může stát, že odboráři skutečně přivedou lidi do ulic. A že se začne znovu přepisovat politická mapa republiky. Tentokrát hlavně do extrémů. Čemuž může nahrát, pokud dojde k takové obměně bankovní rady, že ČNB na boj s inflací rezignuje.
Vypadá to, jako že by měl kabinet posílat lidem peníze, a přitom tlumit inflační tlaky. Což zároveň nejde. V tom je právě zakopán pes. Nejen ideový tvůrce TOP 09 Miroslav Kalousek ho proto zaklíná, aby nezačal rozdávat plošně, ale jen skutečně potřebným. Ano, je v tom možná spíš ještě ta druhá věc – hrozba navýšení rozpočtového schodku. Ale jde o i poptávku.
kabinet by měl posílat lidem peníze a přitom tlumit inflační tlaky
Kdyby vláda měla kouzelnou hůlku, měla by namísto přidávání peněz kouzlit spíš nižší ceny výrobců a obchodníků. Jenže na to má dnes omezené nástroje. A použití každého z nich – nemylme se, cenová moratoria možná jsou – bude znamenat zásah do trhu. Kdo podnikům nahradí ztráty?
Pár věcí by se nicméně snad udělat dalo. O jedné se diskutuje a tou je podíl státu na financování energetických zásob. Ano, bude to stát peníze a promítne se to do rozpočtu. Ale podnikatelská logika u distributorů zůstane zachována a růst cen to omezí.
Dál si dovolím odcitovat šéfredaktora Světa hospodářství Honzu Ference: „… vyhnout se německému trhu s elektřinou, zrušit povolenky a příspěvky na OZE, snížit daně na pohonné hmoty, na teplo a potraviny, vykoupit obilí do státních rezerv a pak ho na podzim prodávat za dnešní, ne podzimní ceny, které budou horentní…“ Ne všechno jde z hlediska mezinárodních direktiv, a navíc i zde by bylo třeba počítat s dopady do rozpočtu. Ale zní to jako provázaný soubor, který by měl ovlivnit nabídkovou stranu. Třeba u obilí, kde už nastal průšvih, ale další, možná ještě větší čeká za rohem.
Zatím to spíš vypadá, že se té stagflaci nevyhneme, a prohlubování rozpočtového schodku taky ne. Obojí pojede zároveň, České republice zřejmě klesne rating, což zase ovlivní cenu za obsluhu státního dluhu… Ale PR bude dobrý. I když do něj na sociálních sítí už davy lidí šijí. To k většině voličů nedoteče.
