Americký sen o levných penězích se lehce přiblížil. Je to dobře?
Byla by to nudná ekonomická zpráva, kdyby v ní nebylo tolik politiky a rizika pro USA. Fed přitom jen snížil sazbu o čtvrt procentního bodu.
Ačkoliv se to čekalo, ekonomická logika trošku pokulhává. V USA se totiž stejně jako v Evropě inflace nehodlá vzdát. Poslední údaje byly opět o něco vyšší než předposlední, ale hlavně šéf centrální banky (která se za louží jmenuje Fed) Jerome Powell naznačuje, že to teprve možná ještě přijde. Podle něj se totiž do cen zatím nepromítla cla, která se prezident Donald Trump rozhodl ekonomice ordinovat.
Zatím se zdá, že zvýšené náklady na dovozy víc postihly ziskové marže amerických firem. Ovšem Powell zjevně čeká, že to tak nebude napořád. Navíc na tiskové konferenci pronesl záhadnou větu: „Můžete si to v jistém smyslu představit jako škrty v řízení rizik.“
Co jí myslel, ví samozřejmě jen on sám. Ale dá se to asi s velkou mírou pravděpodobnosti interpretovat tak, že riziko vysoké inflace teď trochu ustoupilo riziku ochlazení ekonomiky. Konkrétně se mluví hlavně o datech z trhu práce.
Mnohem horší interpretace by mohla být taková, že i v období přetrvávajícího růstu cen Fed snižuje sazby, aby uklidnil napětí mezi ním (tedy šéfem a většinou členů jeho klíčového orgánu) a Bílým domem. Donald Trump od svého nástupu do funkce volá po nižších úrokových sazbách. Snažil se odvolat jednu z členek výboru, který je obdobou české bankovní rady, a dosadil do ní jako nového člena muže, který zároveň dál působí v Bílém domě.
Ten také chtěl větší snížení sazeb. Kvůli němu přišla na tiskové konferenci otázka, zda je v pořádku, když o nastavení měnové politiky rozhoduje někdo, kdo zároveň pracuje pro prezidenta. A Jerome Powell na ni podle WirtschaftsWoche nedokázal odpovědět. Ten pán se jmenuje Stephen Miran a odbornou veřejnost šokoval tvrzením, že kromě boje s inflací a nezaměstnaností má centrální banka za úkol udržovat mírné úrokové sazby. Asi je to tajný úkol, protože o něm nikdo nikdy neslyšel.
Touha po levných penězích není u politiků ničím novým. Pokud se mohou lidé lépe zadlužovat a firmy levněji financovat, zpravidla to přináší ekonomický růst. Podle teorií, které jsou tu už hezkých pár desetiletí, jde ale o růst dočasný. Protože nakonec vyústí ve vzestup cen, který si vynutí zase zdražení peněz. A u států šetření. (V tom je určitá chyba, že teoretici vidí dluhy jako něco, co se má časem splatit.)
levné peníze pomáhají jen krátkodobě
Nesmyslně vysoké úrokové sazby dokáží ekonomiku poškodit. To je asi nepochybné. Ale levné peníze, řekněme se zápornou úrokovou sazbou, samy o sobě pomohou jen krátkodobě.
USA mají technologický i surovinový náskok před Evropou, jejich soupeřem je Čína a jihovýchodní Asie. Čína má teď starostí až nad hlavu. A USA si je přidělaly celní válkou a celkovou nejistotou ve všem. Představa, že to všechno zachrání levné peníze, je jak z příručky levicových partají.
Existuje řada studií, které říkají, že levné peníze nemají pro ekonomiku dlouhodobě pozitivní efekt. (Řeč je o stimulaci ekonomiky záměrně nízkými sazbami, nikoliv o snižování těch sazeb, které ji dusí.) Stejně, jako nemá většinou zásadní vliv ani snížení firemních daní (větší efekt je u zdanění práce a DPH). Jenže na někoho se to svést musí. A na centrální banky (kromě ECB) se svádí často a rádo.