Afghánistán by měl změnit naše úkoly a cíle
Odchod armád NATO z Afghánistánu bude mít dlouhodobé důsledky, kterých se zúčastní, chtě nechtě, i Česká republika. Čekají nás problémy a nutnost je řešit, tomu se nelze vyhnout. Bude nutné změnit přístup k řešení těchto problémů.
Zvažme dva zásadní. Jednak se dá očekávat silná uprchlická vlna. Bude mít jiné příčiny a jiné mechanismy, než dosavadní pašování lidí přes Středozemní moře. Z Afghánistánu budou utíkat především lidé, kterým tam jde o krk, a to doslova. Není možné jich přijmout statisíce, ale mnohým bude nutné pomoc poskytnout.
Pomoc by měla spočívat v poskytnutí přístřeší a bezpečí. Nic méně a nic více. Nemělo by následovat žádné multi-kulti, ale dlouhá a pracná misie. Zdravé muže poslat do práce (ano, poslat, když to bude zapotřebí), děti a ženy do škol. Aby se naučily náš způsob života, naše právní pravidla a lidské zvyky. A – vážení katolíci, proč ne – třeba i naši víru. Své právo šaría muslimové musejí nechat daleko před našimi hranicemi a našimi domovy. Není možný přístup, ať si ho tedy vezmou s sebou k nám a my jim to jako budeme tolerovat.
Namítnete, že mezi imigranty budou i tálibánci a teroristé. Asi ano, ale na to máme specializované bezpečností organizace a mohou se přijmout účinné formy kontroly (každého přišedšího a dlouhodobě), aby se tato rizika minimalizovala. Imigranti takový systém kontrol budou muset strpět. Dorazí také mnozí ekonomičtí uprchlíci. Nebezpeční budou takoví, kteří si sem přijedou přehodit své drogové obchody. Pro ně platí totéž, co pro potenciální teroristy. A pak bude nutné mít funkční soudní systém, který jakékoliv případy porušování pravidel rychle rozhodne. A bude nutné mít funkční deportační systém, jenž nás provinilců dokáže zbavit.
Druhý problém je v principu velmi podobný. Spočívá v ochraně našeho politického, hospodářského a kulturního života. Česky řečeno: v ochraně demokracie, hospodářské prosperity a zažité již tolerance a mírumilovnosti. Jestliže americký prezident Joe Biden stáhl armádu USA z Afghánistánu způsobem, jakým to udělal, jestliže tím zpochybnil další úlohu USA při udržování vojenské a politické rovnováhy ve světě, zpochybnil také podporu USA při potenciálních jiných konfliktech, které by se mohly odehrát na půdě států NATO nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Těch přehřátých míst je na světě několik: Pobaltí, Ukrajina, Balkán, Izrael, Blízký a Střední východ včetně Turecka, Tchajwan… například. Ozývá se od politiků, expertů i novinářů začasté povzdech, co si bez USA počneme, jestli…!
Nu, coby. Jsme Evropané a musíme hledat pomoc na konci vlastního ramene. Musíme se umět postarat o bezpečnost přinejmenším evropských území. Jako Evropané máme k tomu dostatek zkušeností, know-how i bohatství. To znamená vybudovat, vycvičit a udržovat bojeschopnou armádu. Nemám na mysli nějaký nový útvar v rámci EU. Měly by postačit koordinované národní kontingenty a rámec existující a fungující Severoatlantické aliance. Tedy včetně například Velké Británie nebo Norska.
Ono se to asi snadno řekne, ale těžce udělá. Právě kvůli té toleranci a zažité mírumilovnosti. V Evropě nyní vládne levicový pacifismus. Přesvědčit jeho stoupence, že mít funkční armádu není nic proti míru, ale právě naopak, že zvýšení výdajů na obranu ve státních rozpočtech není nic proti životní úrovni, ale naopak jde o její dlouhodobé zajištění, bude složitý politický oříšek.
I pro mnohé pravičáky.
