A, prosím vás, půjde tam taky čekat na vlak?
Je zajímavé, že při bitvě o přestavbu Hlavního nádraží se skloňují všechny možné funkce kromě jedné: aby tam šlo čekat na vlak.
Nenápadně mi čtení článků o chystané nástavbě připomnělo kamaráda, který potřeboval nový mobil. Když mu prodavačka vysvětlila, co všechno typ, který držela v ruce, umí, zeptal se: „A dá se s tím taky telefonovat?“ To bylo totiž to jediné, na co ho potřeboval.
Každá budova spoluvytváří veřejný prostor. A je-li tak velká jako hala Hlavního nádraží, a navíc v oblasti městské památkové rezervace, platí to dvojnásob. Polemizovat o tom, zda jde o cennou stavbu, bych s dovolením nechal povolanějším. Za mě není ozdobou Prahy, ale ani ostudou. A je svým vnitřním prostorem poměrně praktická. Spíš si pokládám pár otázek tak nějak, jak to říct… z jiného soudku.
Za prvé by mě zajímalo, kde se bere ono přesvědčení, že když se hala a prostor předělá, bezdomovci a toxikomani zmizí. V první řadě je asi dobré připomenout, že tito lidé mají stejná práva jako všichni ostatní. Pokud nepřekračují zákony, nařízení a vyhlášky, tak se nám jejich chování líbit nemusí, ale to je asi tak všechno. Pokud jej překračují, a to třeba i jen obtěžujícím chováním, tak snad je tu policie a městská policie.
Nemohu si pomoci, ale všechny ty zákazy vjezdu do části Prahy 1, omezení krátkodobých pronájmů apod. jako by říkaly: „Noční klid nebo výtržnictví jsou jen kecy. Reálně se jimi zabývat nebudeme a radši vymyslíme nějaký plošný zákaz.“
Anděl také před lety změnil svou podobu na poměrně moderní křižovatku, a naopak bezdomovce ještě přitáhl. Rekonstrukcí za miliardy se ani u „Hlaváku“ tento problém vyřešit nemusí.
Anděl také změnil svou podobu a naopak bezdomovce ještě přitáhl
Za druhé, je fascinující ta česká potřeba pořád říkat, jaká je to a ono hrůza a ostuda Prahy. Ano, je ostudou, že patříme k snad nejposprejovanějším městům světa i v rámci historických částí. Třeba v takové Vídni jsem nikdy nic podobného neviděl. Ano, je ostudou, co všechno se prodává na Královské cestě. A také, jak je Praha místy špinavá.
Tak jako není pravda, že jen v Praze se jezdí na letiště autobusem, stejně není pravda, že hlavní nádraží jsou všude na světě výstavními místy s pohodlím, originálními architektonickými řešeními, místy, kam vyrážejí rodiny s dětmi, protože je to krása. Jasně, že něco jako Victoria Station v Londýně má svůj duch, protože jde o historickou stavbu. A že třeba na podobně historickém nádraží King Cross vyrostla i super moderní architektura. Že v Rotterdamu či italském městě Reggio Emilia patří tyto stavby k nejúchvatnějším ve městě.
Pamatuji si ale, jak jsem na jednom z vídeňských nádraží málem umrzl, protože se v obřím otevřeném prostoru prostě nebylo kam schovat. A taky na bordel (pardon, jinak se to nazvat nedá) na Letišti v San Franciscu. V Detroitu vypadá nádraží jako věznice.
To neznamená, že se nemáme snažit být mezi těmi nejlepšími. Ale přestaňme, prosím, už pořád říkat a psát, že v Praze je všechno ostudou a takhle už to dál nejde. Až natolik, že ve jménu pokroku třeba zboříme unikátní historickou stavbu Smíchovského nádraží. Které se nestalo kulturní památkou, přestože o to usilovali i pražští památkáři. A přestože jsou pod ním podepsáni slavní architekti Jan Zázvorka a Jan Žák.
Hlavní nádraží asi není zrovna Tančící dům, ale určitě je tady řada mnohem odpornějších staveb. Přičemž některé z nich vznikly i po roce 1990. Tak neříkejme, že ty miliardy prostě utratit musíme.
Za třetí, nemá náhodou nádražní hala sloužit hlavně k odbavování, čekání, úkrytu lidí před nepřízní počasí? Dneska si na hlaváku hezky koupíte knížku i oblečení, ale sednout si kam nemáte. Těch pár míst v nové hale je většinou obsazeno nevábně vyhlížejícími skupinkami s agresivními výrazy, zatímco člověk o berlích či důchodce stojí opodál. Chcete-li se najíst, máte na výběr dvě restaurace v místech, kde se má bourat, a pokud nemáte moc času, tak jen junk foods amerického stylu. Nemilujete-li SAD, tedy standard American diet, máte smůlu. Kde jsou ty časy, kdy si člověk mohl na nástupišti koupit párek a pivo za přijatelné peníze. Kdy v nádražní hale prodávali třeba bramborák. Taky to není zrovna dietní, ale aspoň to nabízelo víc možností, než jen bagetu a hambáč. Případně párek v rohlíku za cenu, která vyráží dech.
Chápu, že provoz tak obří budovy stojí peníze a je třeba na něj vydělat. Ale snad jde pořád ještě o cestující. Fakt nevím, jestli má být hlavním cílem rekonstrukce, že lidé budou moci po schodišti chodit k Fantově budově, když tam asi nikdo moc chodit nebude. Protože k tomu nebude mít důvod.
A jen tak mimochodem, když se pořád zdůrazňuje ekologičnost nově chystané konstrukce – jak je to s ekologií bourání, odvozu suti a vůbec energií na všechny stavební úpravy?
