Umělá inteligence zatopí bílým límečkům: dystopie, nebo realita?

Ilustrační foto: JonathanRieder z Pixabay

Na začátku týdne vyvolal na Wall Street rozruch článek od Citrini Research, který nastínil scénář skokového nárůstu nezaměstnanosti v roce 2028 v důsledku AI boomu (rozvoji umělé inteligence). Zvýšení produktivity spolu s masivním nasazením AI agentů by se mělo dotknout zejména tzv. bílých límečků, dopady by se ale podle autorů přelily do celé americké ekonomiky.

Úspěch AI má rozpoutat sebezrychlující smyčku: firmy zvýší produktivitu, zredukují týmy, domácnostem klesnou příjmy, oslabí spotřeba a tlak na marže vyvolá další vlnu automatizace. Výsledkem je paradox v podobě slušného výkonu ekonomiky, ale bez odpovídajícího růstu mezd a poptávky, kterou táhnou právě nadprůměrně placené bílé límečky.

Stojí za to přidat několik postřehů. Je bez debat, že AI zvýší produktivitu v řadě odvětv, od IT přes finance až po zdravotnictví. Už nyní lze některé signály pozorovat na nižším počtu nabízených juniorních pozic, i když tvrdých a podrobných údajů je zatím málo. Žádným sci-fi není ani propouštění v profesích, kde velká část práce spočívá v rutinních kognitivních úlohách.

Tento scénář se však pravděpodobně nenaplní tak rychle, jak Citrini Research naznačuje, a už vůbec ne v tuzemsku, kde adopce AI postupuje výrazně pomaleji. Za prvé, technologie obvykle nejdříve mění skladbu práce a do zaměstnanosti se promítá až se zpožděním. Platí to i v případě AI, která typicky automatizuje konkrétní úlohy, a tím otevírá prostor pro přeskupení kompetencí a posun profesního zaměření. Část práce se tak bude posouvat do oblastí mimo přirozenou dominanci AI, kde se vzácnou komoditou stane fyzická přítomnost, autenticita a zážitek. Současně poroste význam nových rolí zaměřených na řízení a kontrolu výstupů AI agentů.

Druhá brzda rychlého nahrazování zaměstnanců AI bude institucionální: regulace, právní odpovědnost, reputační riziko nebo interní governance jednotlivých firem. Významné zvýšení nezaměstnanosti by se zároveň stalo politickým problémem. A tady je potřeba připomenout, že v ohrožení jsou – na rozdíl od dřívějších časů – hlavně bílé límečky, tedy typicky vzdělanější a dobře placené profese, které mají zároveň solidní politický vliv.

Pravdou každopádně je, že nás v důsledku AI čekají zásadní strukturální změny. A možná přijdou rychleji, než si nyní chceme připustit. Jednou z důležitých otázek je, k jak dramatickému nárůstu nerovnosti kvůli AI dojde na ose práce-kapitál. Pokud půjde o výrazný posun, pak přichází na stůl debata, jak vlastně zajistit fungující společnost…