Stavebnictví: co veřejná zakázka, to problém

Ilustrační foto: Pixabay

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zrušil tendr na IT dodavatele Portálu stavebníka. Důvodem je nezákonnost zadávacích podmínek, které zájemcům údajně znemožňovaly řádně připravit nabídku a posoudit splnění ve stanovených termínech. Na problém upozornila Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).

Zrušení výběrového řízení na zpracovatele Portálu stavebníka, které vypsalo Ministerstvo pro místní rozvoj a které má být základním stavebním kamenem digitalizace stavebnictví a povolovacího řízení staveb, ukázalo na obecný problém zadávání veřejných zakázek v Česku. Podle České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) je tento případ indikátorem celé problematiky. Ukazuje na nedostatky v zadávání veřejných zakázek, které jsou v případě stavebnictví spíše standardem než výjimkou.

ČKAIT identifikuje několik zásadních slabin výběrových řízení bez ohledu na to, zda je vybírán projektant nebo dodavatel budoucí stavby. Ačkoliv jde o různé typy veřejných zakázek, spojují je dva hlavní problémy: důraz na nejnižší cenu v kolizi s požadovanou „nejvyšší kvalitou“ a zároveň absence kvalitní zadávací dokumentace – včetně analýz a průzkumů -, jež by předmět veřejné zakázky precizně definovala. „Nedostatky při přípravě zakázky jsou přenášeny na projektanty i zhotovitele staveb. Jenže právě kvalitní příprava má zásadní vliv na podobu stavby, čas realizace, samozřejmě rozpočet, a tudíž i výsledek,“ shrnuje dopady nekvalitní přípravy výběrových řízení Robert Špalek, předseda Inženýrské komory.

V řadě potíží s výběrem zhotovitelů nejsou výjimkou až stovky doplňujících dotazů ze strany uchazečů o zakázku. To neúměrně prodlužuje nejen výběrové řízení a celkovou realizaci, ale odráží se také v kvalitě a někdy i v nedodržení termínu, na nějž bývají nezřídka navázány dotace. Zcela běžné je rušení soutěží nebo jejich časově náročné reformulování. 

„Pokud není dobré zadání, nemůže být dobrý projekt, realizace a ani výsledek. To je základní rovnice,“ konstatuje Jaroslav Synek, dlouholetý stavbyvedoucí, pedagog a také nový člen Představenstva ČKAIT. Společně s dalšími odborníky upozorňuje na častý nešvar postupování odpovědnosti zadavatelů na projektanty a následně zhotovitele stavby. Mnohým kolizím by se přitom dalo předejít, kdyby se zadavatelé více – a třeba i prostřednictvím externích expertů – věnovali přípravné fázi: například geologickým a dalším podkladovým studiím, cenovým analýzám a dalším odborným průzkumům, jež by lépe definovaly předmět zakázky. Mimo jiné by z takové přípravy vyplynuly i kvalifikační požadavky na zhotovitele projektové dokumentace nebo dodavatele stavby. Zároveň by se vyvinula snaha předcházet zvyšování nákladů staveb, které jsou často medializovány, aniž by byly identifikovány skutečné důvody.

v legislativě zcela chybí odpovědnost státní správy za investiční přípravu

Časté případy nevydařených veřejných zakázek nemusí jít jen k tíži neodbornosti projektantů či nekvalitní projektové dokumentace, ale hlavní příčinu vidím právě v nekvalitně připraveném záměru. Růst nákladů v průběhu realizace stavby taktéž nemusí souviset s nekvalitou projektové dokumentace, ale v nedostatečnosti průzkumů. Typicky se můžeme podívat na tunelové stavby, kdy odchylky skutečnosti od předpokladů mají zásadní vliv na zvolenou technologii ražby a rozpočet. V legislativě dnes zcela chybí postup a odpovědnost státní správy za investiční přípravu,“ konstatuje Jan Klečka, člen technické komise ČKAIT a zástupce velké stavební firmy Metrostav. Podle jeho názoru se však popsané nedostatky týkají všech typů staveb. Situace je tím akutnější, že jsou díky přílivu evropských financí očekávány stovky nových veřejných zakázek.

Nejnižší cena coby hlavní kritérium řady veřejných zakázek je sama o sobě paradoxní. Neracionální úspory ve fázi projektové přípravy a realizace stavby mohou vést k daleko vyšším nákladům v jejím provozu. Vedle přípravy zadávací dokumentace zakázky je provozní fáze další z podceňovaných atributů veřejných zakázek. Přitom náklady na přípravu záměru stavby a projektové dokumentace a na vlastní pořízení stavby činí zhruba pětinu z celoživotních nákladů stavby, zbylé čtyři pětiny z celkových nákladů stavby tvoří provozní náklady. Samozřejmě jsou rozdíly podle typu a velikosti stavby.

ČKAIT upozorňuje na zásadní kolizi požadavků na nejnižší cenu a přesun odpovědnosti výhradně na projektanta nebo zhotovitele. Například zhotovitelé (hlavně větší stavební firmy) již mají vlastní interní oddělení auditů projektových dokumentací, podle nichž mají naceňovat nebo realizovat stavby. Na této úrovni dochází mimo jiné ke kontrole souladu s platnými vyhláškami. „A právě zde se odhalí množství nedostatků identifikujících nedoceněnou přípravu. Přitom kvalitní projektant i zhotovitel stavby vždy hledají šetrnější nebo úspornější řešení, jež by neohrozila kvalitu výsledku nebo neprodražila následný provoz,“ doplňuje Jaroslav Synek.

ani samo ministerstvo neumí výběr připravit bez chyby

Podle Inženýrské komory existuje vztah mezi chybějícími odbornými vstupy (studie, průzkumy, analýzy atd.) a nepřesným finančním rámcem stavby. Pokud je i vybrán projektant nebo zhotovitel výhradně na základě převažujícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, nemá zadavatel (či investor) kvalitního partnera a kvalifikovaného oponenta. „Dnes a denně vidíme, že ve výběrových řízeních není kladen důraz na kvalitu. Přitom zadavatelé po projektantech i zhotovitelích požadují, aby stavba po dobu záruky neměla žádnou závadu, což jednak není možné, navíc je to samo o sobě v rozporu s občanským zákoníkem. Složitost přípravy výběru zhotovitele dosáhla navíc takového stupně, kdy ani samo ministerstvo neumí výběr připravit bez chyby. Otázkou je, zda by nebyla na místě úprava, která by výběr zjednodušila, sjednotila roztříštěnost postupů při výběru u veřejných zakázek a dala mu i finanční smysl,“ říká Robert Špalek.