Školáčci se letos prodraží, rostou hlavně průběžné výdaje

Zatímco jednorázové náklady spojené s pořízením výbavy na nadcházející školní rok očekává většina rodičů v přibližně stejné výši jako loni, ty pravidelné každoměsíční – například obědy či kroužkovné – letos výrazně porostou. Vyplývá to z průzkumu, který pro společnost Sodexo Benefity realizovala na přelomu července a srpna formou dotazníkového šetření agentura Ipsos.

Stejně jako loni i letos zhruba třetina rodičů (letos 35,3 %, loni 32,7 %) počítá s tím, že při nákupu výbavy před začátkem školního roku utratí maximálně 2000 Kč pro jedno dítě. Meziročně mírně přibylo těch, kteří kalkulují s částkou mezi 2 a 4 tisíci korun (letos 41,5 %, loni 36,8 %). „Když se v čase vrátíme dále do minulosti, uvidíme, že ceny školní výbavy rostly hlavně mezi roky 2021 a 2022, a to o více než 10 %. Letos tak ceny batohů, pastelek a dalších školních nezbytností zůstávají zhruba na stejné úrovni, výrazněji podražily snad jen sešity a učebnice,“ říká Martina Machová, personální ředitelka Sodexo Benefity a maminka dvou školou povinných dětí. Zároveň připomíná, že při pořizování školní výbavy mohou rodiče využít benefity od zaměstnavatelů – ať už ty volnočasové anebo v Cafeterii.

V nadcházejícím školním roce bude 52 % rodičů platit za obědy více než v roce 2022/2023. Oproti loňsku tak výrazně přibylo těch, jejichž pravidelné měsíční výdaje na jedno dítě ve škole se budou pohybovat mezi jedním a dvěma tisíci korun.

„Pokud se podíváme na setrvalý růst cen vstupů, tedy potravin a energie, je takové zdražení obědů opodstatněné. Jídelny nejčastěji zvyšují cenu o méně než 10 korun, přičemž v uplynulém školním roce stál podle portálu jidelny.cz oběd průměrně kolem 35 korun,“ říká Martina Machová, podle níž je daleko větším problémem to, že rostou i všechny další výdaje.

„Ještě loni téměř 35 procent rodičů utratilo v souvislosti se školou za jedno dítě maximálně tisíc korun měsíčně. Letos se do této částky vejde jen čtvrtina z nich a většina počítá s měsíčními náklady mezi jedním a dvěma tisíci korun,“ konstatuje Machová. „Sport a všechny další pohybové aktivity považují přitom dětští lékaři i psychologové po letech covidu, kdy bylo mnoho dětí zavřených doma, za velmi důležité.“

Ze zkušeností jiných rodičů vyplývá, že právě sportovní kroužky vycházejí dráže, protože do poplatků je nutné zahrnout pronájem sportovišť a sportovní náčiní, které zvláště u oblečení a obuvi je u rostoucích dětí nutné pravidelně obnovovat. Levněji vyjdou taneční kursy a bojová umění, při kterých děti cvičí bosé a nemusejí si pořizovat specializovanou obuv. Levněji také vycházejí kulturní aktivity v Základních uměleckých školách. Naopak výrazněji na ceně stoupají jazykové kursy.

„Obávám se, že snížení výdajů na mimoškolní aktivity dětí nemusí být dáno tím, že by zlevnily, ale bohužel tím, že je řada rodin musela škrtnout, protože už na ně v jejich rozpočtu nezbyly finance,“ míní Machová, podle níž je z výsledků patrné, že nejčastěji rodiče za mimoškolní aktivity utratí mezi třemi a pěti tisíci korun za pololetí. Více než 21 % respondentů výzkumu uvedlo, že svým dětem nemohou zaplatit vše, co budou během školního roku potřebovat a musí některé výdaje omezit. „Za pozitivní považuji, že oproti loňsku takových rodin o zhruba 5 procent ubylo a zároveň 30 procent respondentů uvádí, že vše potřebné zvládnou dětem zaplatit bez problémů,“ konstatuje Machová. Nejčastěji rodiče hodlají šetřit na lyžařském výcviku, výletech a kroužcích, k položkám, na které naopak nehodlají sáhnout, se zpravidla řadí školní obědy a pobyt v přírodě.