Senát zamítl klimatické návrhy Evropské komise
Senát zamítl návrh Evropské komise snížit do roku 2040 emise oxidu uhličitého o 90 procent proti úrovni roku 1990. Nepokládá to zatím za reálné, neboť nejsou k dispozici potřebné technologie. Senátoři rovněž postrádali posouzení možných dopadů na konkurenceschopnost a sociální soudržnost.
„Česká republika splní cíl pro rok 2030, tedy snížení emisí CO2 vůči roku 1990 o 55 %, dokonce i s velkou mírou pravděpodobnosti jej překonáme. Nebude tomu tak ve všech členských zemích. Nicméně Evropskou komisí navržený redukční cíl pro rok 2040 ve výši 90 % nemůže Česká republika podpořit a považuje jej v současné situaci a bez znalosti konkrétních dopadů na jednotlivé členské státy a rozložení zátěže na jednotlivé sektory hospodářství za příliš ambiciózní,“ řekl ministr životního prostředí Petr Hladík v úvodu senátní rozpravy. „Česká republika má pochybnosti o dosažitelnosti Evropskou komisí navrhovaného cíle, především s ohledem na množství dopadů na konkurenceschopnost České republiky i Unie, sociální soudržnost, dostupnost potřebných technologií či zajištění financování modernizace a dekarbonizace ve všech státech a regionech Evropské unie.“
Návrhy EK musejí obsahovat podrobné vyhodnocení dopadů
Ministr Hladík se obává, že navržený redukční cíl ve výši 90 % přesouvá značnou část úsilí k dosažení klimatické neutrality na období mezi roky 2030 a 2040, což může být problematické z hlediska dostupnosti a nákladů některých klíčových, doposud ne plně rozvinutých technologií, jako jsou zachytávání, ukládání a využití uhlíku a vodíkové hospodářství. „Zjednodušeně řečeno, my tu cestu pro ocelářství, chemii, výrobu cementu a další takzvaně hard-to-abate sectors prostě neznáme, respektive tyto technologie jsou zatím pouze v laboratorních nebo pilotních projektech,“ zdůraznil Hladík. „Česká republika bude rovněž požadovat, aby v revizi evropského právního rámce pro klima bylo jasně uvedeno, že posouzení dopadu k provádějícím legislativním návrhům, která Komise následně navrhne pro období po roce 2030, bude obsahovat rovněž podrobné vyhodnocení dopadů, ideálně na jednotlivé členské státy a hospodářská a průmyslová odvětví. Pro Českou republiku jako jednu z nejprůmyslovějších zemí Evropské unie s vysokým podílem energeticky náročných odvětví budou efektivní dopady a náklady transformace prokazatelně vyšší než v řadě jiných členských států nebo oproti průměru Evropské unie.“
Petr Štěpánek, zpravodaj výboru pro záležitosti Evropské unie, připomněl, že návrh vychází z Pařížské dohody, která byla odsouhlasena v roce 2015 a o dva roky ratifikována Českou republikou. „Co vidíme jako největší problém tohoto návrhu nařízení, je dramatická změna trajektorie – snižování produkce CO2. Za 30 let, to znamená od roku 1990 do roku 2030, se má snížit o 55 %. To se velmi pravděpodobně podaří. Vychází to na 1,4 % ročně. Pozor: tady v tom dokumentu je, že za 10 let, to znamená od roku 2030 do roku 2040, se má snížit o 35 %, to znamená 3,5 % ročně. To je obrovský nárůst. A bohužel, daleko lépe se snižuje z vysokého čísla na nižší, než když už máte něco sníženo a máte ještě více snižovat. Tohle je prostě ambice, která, řekl bych, je nereálná,“ prohlásil Štěpánek. „Od doby přijetí pařížské dohody se svět poměrně výrazně změnil. Přišla pandemie covid-19, a co hůře, vypukla válka na Ukrajině, která významně v Evropě ovlivnila, tok jednotlivých komponent, které mají zásadní dopad na produkci CO2. Tato dramatická změna ještě zhoršila možnost naplnit ambice, které jsou. Co hrozí? Když budeme urputně trvat na naplnění těch cílů, hrozí přesun některé výroby do třetích zemí, kde takové ambice nejsou, a možná ještě hůře – při přesunu například zbrojní výroby do třetích zemí mimo Evropskou unii se poměrně vystavujeme nebezpečí závislosti, a ohrožujeme tím pádem dle mého názoru i obranyschopnost našeho státu nebo Evropy obecně.“
V odmítavém usnesení senátu, pro které hlasovalo 52 ze 63 přítomných, se mj. vyjadřuje podpora vládě, v úsilí, aby začlenila do návrhu EK revizní klauzuli, že v roce 2030 bude vyhodnoceno, jak se daří cíle naplňovat a zda je vůbec reálné další cíl na rok 2040 naplnit. Vláda by měla požadovala posílení záruk pro vysoce průmyslové státy a usilovat o nastavení adekvátní finanční podpory. „Dobře víme, jak vypadají rozpočty jednotlivých států, a bohužel i rozpočet Evropské unie. Na snižování emisí je potřeba vynakládat poměrně vysoké finanční prostředky. „Pro vysoce průmyslové státy bychom rádi, aby byla nějaká finanční kompenzace. Dále podporujeme technologickou neutralitu, což je financování, ale týká také možností států z hlediska geografické polohy na obnovitelné zdroje,“ vysvětlil Petr Štěpánek. „A žádáme vládu, aby v případě, řekněme, ignorace Evropské komise na vypracování analýzy dopadů, aby ji pro Českou republiku vypracovala naše vláda.“
Minulý týden ČR spolu s Polskem, Francií a Německem zablokovaly schvalování návrhu na zasedání ministrů životního prostředí. Zabývat se jím bude Evropská rada na zasedání 23. října. Česko bude prosazovat, aby klimatické cíle bylo možné po roce 2030 přehodnocovat podle vývoje a socioekonomických dopadů.
Evropská komise navrhla závazný klimatický cíl pro rok 2040 na začátku července, chce jím doplnit právní rámec EU, podle kterého má být unie takzvaně klimaticky neutrální do roku 2050. Zástupci EK tvrdí, že přijetím cíle poskytne unie jistotu investorům, inovacím, posílí průmysl a zvýší energetickou bezpečnost Evropy.