Senát má výhrady k návrhům EU ohledně energetické účinnosti a OZE
Senát má výhrady vůči návrhům novelizovaných evropských směrnic o energetické účinnosti a o podpoře energie z obnovitelných zdrojů. Evropská komise předložila tyto návrhy jakou součást balíčku FIt For 55, který má pomoci snížit emise skleníkových plynů.
Senát se usnesl na tom, že komise v případě směrnice o energetické účinnosti nepředložila studie dopadů na členské státy a v důsledku toho neprokázala, že navrhované cíle jsou reálně dosažitelné za přiměřených nákladů.
Komise chce do roku 2030 zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů až na 40 procent, protože současný cíl 32 procent podle ní není dostačující. V důvodové zprávě ke směrnici například uvádí, že cíl 40 procent nemá žádné nevýhody, a je tak upřednostňovanou a účinnou možností.
Senát chce po Evropské komisi, aby vypracovala dopadovou studii, kde popíše konkrétní realizovatelnost navrhovaných opatření a vyčíslí dopady plánovaných změn, především pak náklady a přínosy pro ČR. V přijatém usnesení Senát uznává, že Česko bude muset pro naplnění klimatických ambici postupně navyšovat podíl obnovitelných zdrojů energie v energetickém mixu. Zastává ale názor, že s ohledem na geografickou polohu ČR bude role OZE pouze omezená, a proto se ČR bude muset spoléhat především na jadernou energii. Proto Senát považuje za důležité, aby jaderná energie byla v rámci EU označena za udržitelný zdroj.
Senát současně jako u některých dalších návrhů souvisejících s balíčkem Fit for 55 konstatoval, že přijímat tak ctižádostivý cíl, jako je Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal) v situaci, kdy není znám způsob náhrady dosavadních zdrojů energie, je nezodpovědné.
Unesení se týká i předložené revize evropské směrnice o energické účinnosti. U ní senátoři nesouhlasí například s navýšením záměrů energetických úspor od roku 2024 a domnívají se, že navržené povinné roční úspory 1,5 procenta nejsou nezbytně nutné pro dosažení cílů a pro řadu členských států budou těžko dosažitelné.
Revidovaná směrnice ukládá členským státům, aby ročně renovovaly alespoň tři procenta podlahové plochy budov ve vlastnictví veřejných subjektů s cílem transformovat tyto budovy na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Revize této směrnice ale ruší výjimku například pro historické budovy nebo kostely.
