Rozdrobený trh služeb je horší než obchodní války
Podle výpočtu Mezinárodního měnového fondu (https://shorturl.at/T5OrS) bariéry ve vzájemném evropském obchodu se službami jsou tak silné, že odpovídají přibližně vnitřním clům v hodnotě 110 procent.
Evropa má oprávněné obavy z “chaotického” obchodního tažení Donalda Trumpa. A to po právu, EU má stále nejvyšší podíl na globálních exportech a nepříjemně na ní dopadá jakékoliv omezení globálního obchodu. Na druhou stranu ve strachu z Donalda Trumpa trochu zapadá jeden z klíčových domácích problémů – nedokončený vnitřní trh zejména v segmentu služeb a kapitálu, který brzdí výraznější rozvoj celoevropské domácí poptávky a odrazuje od klíčových investic na Starém kontinentu.
Práce na odstranění překážek by mohla rozpohybovat vnitřní kapitálový trh a investice v klíčových segmentech, včetně digitálních služeb, které Evropě především při porovnání s USA chybí. Potíž je v tom, že Evropa o této své Achillově patě dlouhou dobu ví a nic s ní nedělá. V neposlední řadě na fragmentaci kapitálového trhu a trhu služeb upozorňují zprávy Enrica Letty a Maria Draghiho a zatím se nezdá, že by se ledy výrazněji pohnuly.
strach z větší konkurence je důvodem, proč Evropa není schopna využít potenciálu jednotného trhu
Jedním z hlavních důvodů je odpor k harmonizaci pravidel hry, primárně motivovaný strachem ze ztráty národního vlivu. Drobné i větší rozdíly v regulaci u více než 5 tisíc různých profesí poskytujících služby vedou k tomu, že přeshraniční poskytování těchto služeb je často velmi složité cvičení. Výrazné je to například podle zprávy Enrica Letty u právních nebo auditorských služeb (rozdílné úrovně záruk u auditorů, regulace notářských služeb). U „velkých“ služeb v obchodě a dopravě se zase zdá, že brzdou větší harmonizace je snaha domácích hráčů jednoduše nepustit silnější konkurenci na svůj trh. A právě kombinace strachu ze ztráty národního vlivu a strachu z větší konkurence jsou hlavními důvody, proč Evropa ani zdaleka není schopna využít potenciálu, který by ji jednotný vnitřní trh nabízel.
Navíc, i když už dojde na harmonizaci pravidel pro poskytování služeb, neobejde se to většinou bez tzv. gold-platingu – „dobrušovacího procesu“ – ve kterém se národní státy nespokojí s minimální jednotnou regulací daných služeb, ale přihodí si nad rámec toho vlastní požadavky. Výsledkem harmonizačních snah je tak častokrát celkově přísnější regulace (méně regulované země jsou nuceny přijmout vyšší společný standard) a přetrvávající fragmentace společného trhu. Jakákoliv dobře míněná snaha integrovat evropský trh se službami tak bude v každém případě během na hodně dlouhou trať.
