NSS: Opatření mohou směřovat jen k zamezení kontaktu s nakaženými

Mimořádné opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku podle zákona o ochraně veřejného zdraví lze vydat jen tehdy, je-li jeho cílem zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními osobami. Shodl se na tom rozšířený senát Nejvyššího správného soudu.

Není-li ohniskem nákazy celá Česká republika, nelze bez dalšího předpokládat, že osobou podezřelou z nákazy je každý, uvádí se ve zprávě na jeho webových stránkách.

  Odkaz na stránku NSS

Rozšířený senát tak potvrdil potvrdil stávající judikaturu k vydávání plošných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví s celostátním dopadem.

V prinicpu je totiž třeba rozlišovat, kdy jde o zásah proti ohniskům pandemie nebo o opatření celoplošná. „Nelze totiž vyloučit, že v určité situaci může být ohniskem nákazy celá Česká republika, a osobou podezřelou nákazy tudíž přinejmenším teoreticky každý, kdo se vyskytuje na českém území,“ říká se na webu.

Ovšem co je důležité: „Mohlo by tomu být například v (hypotetické) situaci, kdy nelze jednoduchým způsobem (např. testem) určit nositele viru, který se razantně šíří (např. v důsledku nové mutace viru), anebo v situaci masivního a nekontrolovatelného šíření nebezpečného viru napříč republikou,“ eventuálně „podezření na nákazu vůči všem by tedy muselo být opřeno o další konkrétní skutečnosti (například vysoký podíl nakažených v populaci či velmi vysoké denní přírůstky nakažených, vyšší riziko přenosu viru s ohledem na počasí a podobně)“, vysvětlil soudce Zdeněk Kühn.

Plošná opatření jsou možná například, když nelze jednoduchým testem určit nositele viru

Je teď otázkou, nakolik kdo bude interpretovat podíl nakažených osob za vysoký. A zda nadále bude přetrvávat názro, že pozitivně testovaný člověk je nakažený. Každopádně nález se vztahuje k dřívějšímu rozhdonutí tzv. čtyřkového senátu, který jej teprve promítne do verdiktu k dřívější žalobě proti ministerským opatřením. Bitva o interpretaci nálezu je tak zřejmě teprve na začátku.

Bitva o interpetaci nálezu je tak zřejmě teprve na začátku

Přijetí mimořádných opatření na celostátní úrovni může být podle zprávy na místě „i v případě, že ohniskem nákazy sice není celé území státu, avšak s ohledem na pohyb osob přes hranice krajů, počet, velikost a rozmístění ohnisek na území státu, případně další relevantní skutečnosti, nemusí být regionální opatření dostatečně účinná. Typickým příkladem mohou být určitá omezení skupin osob, které se v rozhodnou dobu pohybovaly ve vymezeném ohnisku nákazy, v době účinnosti opatření se však již mohou nacházet kdekoli na území České republiky a je nezbytné, aby je přijatá opatření „dostihla“ i zde.“

Takové skutečnosti by však muselo Ministerstvo zdravotnictví (neboť jen toto ministerstvo může přijmout mimořádné opatření přesahující hranici jednoho kraje) tvrdit a podložit též relevantními fakty. Úvahy ministerstva by se musely promítnout v odůvodnění mimořádného opatření.

Rozšířený senát v rozhodnutí mj. popsal proces přijímání pandemického zákona v únoru 2021 a upozornil, že již tehdy si byl zákonodárce vědom nedostatků nynější úpravy. Přesto však zákon o ochraně veřejného zdraví nezměnil.

Rozšířený senát zdůraznil, že nijak nebagatelizuje nebezpečí spojená s nemocí COVID-19. Ani to však nedovoluje soudu „zavřít oči“ před tím, jak stávající zákonná úprava vypadá. Soudy musí chránit základní pravidla dělby moci a právního státu a nesmí přepisovat jasné zákonné normy ve prospěch nějakého „vyššího dobra“, uzavřel rozšířený senát.

Verdikt publikoval Nejvyšší správná soud ve stejný den, kdy se vláda rozhodovala o dalším omezení pro lidi bez očkování proti covidu.

Důležité je, že rozšířený senát NSS rozhodoval o opatřením ministerstva zdravotnictví pouze ve vztahu k tzv. pandemickému zákonu a zákonu o ochraně veřejného zdraví. Nikoliv například (neboť toho se žaloba zjevně netýkala) ve vztahu k direktivě Rady Evropy z letošního ledna, která především tlak na očkování výslovně zakazuje.