Na stát už je vyděláno

Na dnešek připadá Den daňové svobody. Ode dneška občané České republiky již nepracují na financování veřejného sektoru, ale začínají vydělávat sami na sebe. Proti loňsku připadla daňová svoboda o jeden den dříve. Datum vypočítává Liberální institut každoročně od roku 2000.
„Den daňové svobody z mého pohledu představuje jednoduchý a srozumitelný ukazatel rozsahu veřejného sektoru a míry přerozdělování v ekonomice. Ukazuje, jak velkou část vytvořených hodnot stát prostřednictvím veřejných výdajů přerozděluje,“ vysvětluje ředitel Liberálního institutu Jakub Kuneš.
Letošní výsledky ukazují, že z hlediska práce na financování státu nadále hrají významnou roli schodky veřejných rozpočtů. Letos musí Češi pracovat dalších 8 dní pouze v důsledku deficitního hospodaření veřejných rozpočtů. Deficity veřejných financí tak nejsou pouze účetním problémem, ale reálným nárokem na ekonomické zdroje společnosti.

V evropském srovnání si Česko nadále udržuje relativně nízkou míru přerozdělování. Mezi srovnatelnými evropskými ekonomikami patří k zemím s nejdřívějším Dnem daňové svobody. Zatímco v některých západoevropských zemích připadá Den daňové svobody až na druhou polovinu července nebo začátek srpna, v Česku připadá již na konec května.
„Diskuse by se neměla vést pouze o tom, kolik stát vybírá, ale také o tom, jak efektivně veřejné prostředky využívá. Každý veřejný výdaj představuje konkrétní ekonomické zdroje, které musely být nejprve vytvořeny soukromým sektorem,“ dodává spoluautor studie Daniel Bárta.

Změny státního rozpočtu provedené vládou Andreje Babiše znamenají posun Dne daňové svobody o další 2 dny směrem ke konci roku. Pokud by výpočet vycházel z následně schváleného rozpočtu vlády Andreje Babiše namísto původní predikce Evropské komise, připadl by Den daňové svobody až na 31. května.
„Vývoj posledních let potvrzuje napříč zeměmi EU tzv. efekt západky – veřejné výdaje v době krizí rychle rostou, ale po jejich odeznění se jen omezeně vracejí na původní úroveň,“ upozorňuje studie Liberálního institutu.
V roce 2026 odpovídá 1 miliarda veřejných výdajů přibližně 1 hodině práce celé české ekonomiky. Tento přepočet ukazuje, že každý veřejný výdaj představuje konkrétní „časový náklad“. Český daňový mix stojí především na vysokém významu sociálních a zdravotních odvodů a na zdanění spotřeby. „Relativně nízký podíl daně z příjmů fyzických osob proto neznamená nízké zdanění práce,“ píší autoři studie Jakub Kuneš, Daniel Bárta a Mojmír Hampl. „
Vysoké ceny pohonných hmot nejsou pro stát skutečným fiskálním přínosem. V krátkém období sice mohou zvýšit výběr DPH v důsledku spotřeby pohonných hmot, ale zároveň oslabují spotřebu jinde, zvyšují náklady veřejného sektoru a působí jako negativní nabídkový šok pro celou ekonomiku.“
V zemích Evropské unie došlo v kontextu Dne daňové svobody k posunu mezi roky 2025 a 2026 v průměru o 1,3 dne směrem ke konci roku.
Deficity veřejných rozpočtů patří k nejvážnějším a nejdiskutovanějším problémům hospodářské politiky, které se od pandemie COVID-19 dále prohloubily. Přestože zadlužování může v určitých situacích pomoci tlumit hospodářské výkyvy, dlouhodobé schodky představují systémové riziko. Zvyšují náklady na obsluhu dluhu, oslabují důvěru v ekonomiku a omezují prostor pro fiskální reakce v budoucnu. Koncept Dne daňové svobody při vyrovnaném rozpočtu umožňuje názorně ukázat, o kolik dní by museli obyvatelé daných zemí pracovat méně v případě, kdy by nedocházelo k nesouladu mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů.
Výsledkem nově schváleného zákona o státním rozpočtu je revize klíčového fiskálního parametru – plánovaného deficitu státního rozpočtu na rok 2026. Ten byl navýšen z původních 286 miliard Kč na 310 miliard Kč. Nešlo přitom pouze o technickou úpravu, ale o strukturální posun ve fiskální politice, který se promítá do celkové úrovně veřejných výdajů.
„Z pohledu výpočtu Dne daňové svobody má tato změna přímý a intuitivní dopad. Pokud bychom totiž vycházeli nikoliv z původní predikce reflektující návrh rozpočtu vlády Petra Fialy, ale z následně schváleného státního rozpočtu vlády Andreje Babiše, došlo by k posunu výsledného data směrem ke konci kalendářního roku. Zjednodušeně to tak znamená, že větší část ekonomických zdrojů je přerozdělována prostřednictvím státu. V takovém případě by Den daňové svobody nepřipadal na původně odhadované datum, ale posunul by se o 2 dny ke konci roku, tedy na 31. května. Jinými slovy, při alternativním výpočtu založeném na revidovaném fiskálním rámci by ekonomika dosahovala bodu osvobození od daní o několik dní později, což odráží vyšší relativní váhu veřejného sektoru na tvorbě a přerozdělování,“ vysvětlují autoři studie.




