Je nás skoro 11 milionů. Žen je více až od 58 let
Na konci roku 2024 žilo v České republice 10,91 milionu obyvatel. Proti roku 2023 o 8,9 tisíce více. Nárůst obyvatelstva zajistilo kladné saldo zahraničního stěhování v celkové výši 36,8 tisíce. Přirozenou výměnou obyvatel o 27,9 tisíce ubylo, aktuálně sděluje Český statistický úřad.
Na 100 žen v ČR připadá 96 mužů. „Ve věkové kategorii 0 až 14 let je to však 105 mužů na 100 žen a v kategorii 15 až 64 let připadají 103 muži na 100 žen. Situace se mění po dosažení věku 58 let, kdy ženy získávají početní převahu nad muži. Ve věkové kategorii nad 65 let už připadá pouze 73 mužů na 100 žen,“ všímá si hlavní ekonom investiční společnosti BHS Štěpán Křeček.
Ve věku 65 a více let je nyní necelých 21 % obyvatel (absolutně 2,26 milionu) a do poloviny století by měl jejich podíl vzrůst na 29 procent. Muži v počtu 5,355 milionu tvořili menšinu. Naopak ženy v počtem 5,555 milionu mírně přečíslily muže. Zatímco mužů je více než žen ve věkových kategoriích 0 až 14 let i 15 až 64 let, ženy nad muži výrazně dominují ve věkové kategorii nad 65 let. Průměrný věk obyvatel ČR činil 43,1 roku, skoro o rok více, než v roce 2017 (42,2).
Nejpočetnější skupinu o velikosti 44,5 procenta tvoří vdané ženy a ženatí muži. Následuje skupina o velikosti 33,9 procenta, kterou tvoří svobodné ženy a svobodní muži. Podíl rozvedených žen a mužů se pohybuje na úrovni 13,7 procenta. Dalších 7,9 procenta tvoří vdovy a vdovci. Tyto ukazatele se počítají pro obyvatelstvo ve věku 15 a více let.
V loňském roce bylo uzavřeno 44,5 tisíce manželství, což bylo o 3,8 tisíce méně než v roce 2023. Lidé nejčastěji vstupovali do manželství v červnu, kdy bylo uzavřeno 8859 sňatků. V roce 2024 se rovněž uskutečnilo 20,8 tisíce rozvodů, tedy o 7 % více než v předešlém roce. Nejvyšší byla rozvodovost u manželství, která trvala 3 roky.
V roce 2024 poklesl počet živě narozených dětí na 84 311. Jedná se o historické minimum. Z celkového počtu se 44 712 dětí narodilo vdaným matkám. Svobodným matkám se narodilo 36 412 dětí a rozvedené matky porodily 3085 živě narozených dětí. Ve statistikách je zastoupena i kategorie ovdovělých matek, kterým se narodily 102 děti. Ukazatel úhrnné plodnosti klesl na 1,37 dítěte na jednu ženu.
Krize ještě nikdy žádná nebyla
Z těchto a podobných demografických údajů, které potvrzují dlouholetý trend, ekonomové a politici vyvozují hrozbu rozpočtové katastrofy spočívající v tom, že kolem roku 2050 bude příliš mnoho důchodců a příliš málo ekonomicky aktivních osob, které na ty důchody budou vydělávat.
Historická data ze sčítání lidu napovídají, že se krize nemusí dostavit. V roce 1921 žilo na území České republiky zhruba stejně lidí, tedy něco málo přes 10 milionů. Ekonomicky aktivních bylo 5,2 milionu, tj. 51,5 % (mužů 65,8 % z celkového počtu, žen 34,2 %). V roce 1930 bylo ekonomicky aktivních více než 56 % obyvatel z celkových 10,7 milionu. Po 2. světové válce, v roce 1950, se počet obyvatel snížil na 8,9 milionu, ekonomicky aktivních bylo nejméně za celé sledované období: 45,7 procenta. Z tabulek ČSÚ to nevyčteme, ale lze se domnívat, že na ztrátách se podílely jak válečné oběti, tak třeba i poválečný odsun Němců z českých území.
Pak už se počet obyvatel i jejich ekonomická aktivita zvyšuje k roku 1991, kdy v ČR žilo 10,3 milionu lidí, ekonomicky aktivních byla 52,6 procenta. Podobně se postupně vyrovnával poměr mužů a žen na ekonomicky aktivních osobách (5,4 milionu): mužů z nich bylo 52,4 %, žen 47,6 procenta.
Ze sčítání lidu z roku 2021 vyplývá, že každé desetiletí přibude podíl osob se starobním důchodem o 1 procento. Tedy oproti začátkům socialismu, kdy to bylo cca 15 %, je to aktuálně 21 % z celkové populace. Naproti tomu podíl osob mezi 15 lety a důchodovým věkem neklesá, naopak. Mezi roky 1961 a 2021 rostl z 58 % na 63 procenta z celkové populace.
Počet obyvatel ve věku 15 až 64 let je od roku 2017 do loňska stabilní, zhruba 7 milionů. Počet lidí ve věku nad 65 let se mírně zvýšil: ze 2 milionů na 2,3 milionu osob. Proti tomu ale také roste počet pracujících důchodců. V roce 1961 jich bylo 210 tisíc, v roce 2011 skoro stejně (230 tisíc), v roce 2023 už ale 565 tisíc, zhruba 5 % z celkového počtu ekonomicky aktivních osob. V absolutních číslech skoro dvakrát tolik, než kolik přibylo osob starších 65 let.
Podle výběrového šetření pracovních sil ČSÚ v roce 2021 pracovalo v České republice 147,2 tisíce lidí starších 65 let. V roce 2011 to byla polovina: 76,3 tisíce. Míra ekonomické aktivity u osob starších 65 let činila v roce 2024 přibližně 9,3 % (11,5 % u mužů a 6,3 % u žen).
Husákovy děti zajistily svým dětem nejvyšší mzdy s nejnižší produktivitou
Socialistické vlády s ohledem na setrvale vyrovnané státní rozpočty měly skutečně omezené prostředky k podpoře generace 60. a 70. let, tedy tzv. Husákových dětí. Ale také omezené rozpočty na důchody. Stejně jako dnes přitom byla zhruba polovina všech obyvatel ekonomicky aktivních. Současné vlády pracují s prakticky neomezenými rozpočtovými výdaji. Přitom náhradový poměr starobních důchodů v průběhu posledních 35 let po roce 1989 klesá z tehdejších 60 ke 40 procentům.
Husákovy děti zajistily v letech 1995 až 2015, kdy byly na vrcholu své kariéry, jak postupně stárli z 25 na 45 let, vysoký růst produktivity práce, ale reálné mzdy jim spíše stagnovaly. Na rozdíl od generace Z, která vstoupila na pracovní trh před 10 lety a jejich mzdy jsou mediánově nejvyšší ze všech věkových skupin, ačkoliv produktivita práce stagnuje.
Je jim 50+ a v příštích 10 letech začne generace Husákových dětí předávat nezištně veslo generaci Z. Sama obdrží od státu s novými pravidly výpočtu a valorizace starobní důchody, co budou reálně nejnižší k průměrné mzdě za posledních 60 let. Lze říci, že je to z jejich pohledu ztracená generace, současně ale generace odolná, co české ekonomice přinesla hodnotný vklad pro jejich následovníky, jak ji před časem charakterizoval ekonom Lukáš Kovanda.
Úhrnná produktivita práce v ČR klesá od roku 2022, přidaná hodnota se snížila mezi roky 2019 a 2024 o 2,3 procenta. Pokud například v roce 2060 má připadat na jednoho důchodce (67+) o třetinu méně vydělávajících (20 až 66 let), pak pro pouhé zachování stávající reálné úrovně důchodů potřebujeme při jinak neměnných parametrech roční růst reálné produktivity práce v průměrné výši 1,1 procenta. V letech 2008–2019 rostla produktivita průměrně o 1,9 procenta ročně, což by vystačilo i na nějaký ten drobný reálný růst důchodů. Co když se ale český ekonomický model vyčerpal a růst produktivity narazil na svůj strop?
Relevantní je také úvaha ekonoma Miroslava Singera v týdeníku Echo z 9. října. Týká se sice státního dluhu a jeho růstu, ale ten růst prý zajistí ponejvíce vyplácené důchody. „Chce-li takto zadlužená země růst alespoň trochu slušným tempem, jež dostačuje jak k financování jejího dluhu, tak pro alespoň nějaké bohatnutí obyvatelstva, měla by růst alespoň o 2,5 procenta ročně. Pak ale potřebuje, aby se výstup lidské práce jako výrobního faktoru zvyšoval zhruba o 1,5 procenta ročně,“ píše Singer. Podotýká, že trend úbytku počtu obyvatel je vážnou zápornou okolností, jejímž důsledkem bude patrně i pokles počtu ekonomicky aktivních obyvatel. „Pro to, aby i v takovém případě mohla země rozumně růst a jejích dluh byl udržitelný, je pak tedy nutné, aby takový úbytek kompenzovalo zvýšení produktivity práce nad onu hranici 1,5 procenta.“
Demografové jistě nelžou. Jejich dlouhodobé prognózy už z podstaty bývají mnohem blíže pozdější skutečnosti, než předpovědi ekonomické, budované na neexaktních modelech. Ale ta česká důchodcovská potíž není způsobena demografií. Mnohem důrazněji na ní doléhá zastaralá ekonomická struktura, deindustrializace a nedostatečný hospodářský růst, zatím futrovaný kvantitou počtu pracovních míst, nikoliv přidanou hodnotou, kterou ta místa přinášejí.