Evropský fond pro oživení nemá jasné výsledky ani náklady

Fond EU na podporu oživení po pandemii covidu Nástroj pro oživení a odolnost (RRF) trpí řadou nedostatků, pokud jde o výkonnost, vyvozování odpovědnosti a transparentnost. Uvádí to Evropský účetní dvůr (EÚD) ve svém přezkumu výdajů ve výši 650 miliard eur vynaložených v souvislosti s krizí.

Informace o výsledcích jsou nedostatečné a nejsou dispozici ani údaje o skutečných nákladech. V důsledku toho není jasné, co občané za své peníze skutečně dostávají. Auditoři vyzývají tvůrce politik EU, aby se z toho poučili při přípravě budoucích rozpočtů, které by byly založeny na výkonnosti, a nikoliv na nákladech.

Nástroj RRF byl zřízen v roce 2021 v době krize. Financuje reformy a investice, většinou spojené s ekologickou nebo digitální transformací. Aby země EU tyto prostředky získaly, musí splnit milníky a cíle předem stanovené ve svých vnitrostátních plánech. „Je to poprvé, kdy EU v tak velkém měřítku používá financování, které není spojeno s náklady,“ konstatuje Evropský účetní dvůr.

Auditoři poukazují, a to v kontextu probíhajících politických diskusí o dlouhodobém rozpočtu EU po roce 2027, na několik problémů nástroje RRF. Domnívají se, že RRF není ve skutečnosti mechanismem financování založeným na výkonnosti. Kromě toho nelze měřit efektivnost výdajů ani to, zda byly prostředky vynaloženy optimálně, protože Evropská komise neshromažďuje údaje o skutečných nákladech a informace o výsledcích jsou omezené.

Přiznávání a vyplácení dotací z RRF se potýká se zpožděními, což ohrožuje dosažení cílů tohoto nástroje. Ve skutečnosti je většinu opatření třeba stále dokončit do srpna 2026. Vyplacení finančních prostředků EU rozpočtům členských států zároveň neznamená, že se tyto prostředky dostaly ke konečným příjemcům a do reálné ekonomiky.

Fond RRF je téměř kompletně financován z výpůjček na trzích. Komisi se podařilo pro něj získat finanční prostředky rychle a úspěšně. Úrokové sazby byly v prvních několika letech historicky nízké. Pak ale stouply a náklady na financování by se tak mohly do roku 2026 oproti původním odhadům více než zdvojnásobit. To společně se splátkami způsobí značný tlak na budoucí rozpočty EU. Pokud jde o jakékoli budoucí výpůjčky, auditoři se domnívají, že je důležité, aby EU řádně zmírnila úrokové riziko a předem stanovila plán splácení půjček se stanovením toho, odkud budou finanční prostředky pocházet. V případě RRF tomu tak nebylo.

„Tvůrci politik EU musí z nástroje RRF vyvodit ponaučení a nesmí umožnit, aby byl v budoucnu zřízen podobný nástroj, u něhož nebudou k dispozici informace o skutečných nákladech, konečných příjemcích a jasná odpověď na otázku, co občané za své peníze skutečně dostávají,“ říká Ivana Maletićová, jedna ze dvou členů EÚD, pod jejichž vedením přezkum probíhal. 

„U budoucích rozpočtů založených na výkonnosti musí být financování lépe provázáno s výsledky a jasně definovanými pravidly, jinak by se takový systém neměl používat,“ dodává Jorg Kristijan Petrovič, druhý člen odpovědný za přezkum.

Fond EU na podporu oživení po pandemii covidu byl zřízen v roce 2021 jako jednorázový a dočasný, který měl členským zemím pomoci zmírnit hospodářské důsledky pandemie covidu a posílit odolnost jejich ekonomik. Financují se z něj opatření členských států v šesti předem definovaných oblastech, která se realizují od počátku pandemie v únoru 2020 do srpna 2026, kdy bude fond ukončen. Původní rozpočet RRF činil 724 miliony eur, členské státy však využily 650 mld. EUR (359 mld. EUR ve formě grantů a 291 mld. EUR ve formě půjček). Dluh z RRF musí být splacen Evropskou komisí (v případě grantů) i členskými státy (v případě půjček) do roku 2058.