ČR se propadla v indexu prosperity EU na 15. místo
Česko se v celkovém vyhodnocení druhého ročníku Indexu prosperity a finančního zdraví propadlo na 15. místo v rámci EU. Nejlépe se nám daří v oblasti zdravotnictví a obrany, zaostáváme naopak v úrovni bydlení. Meziročně si Česko nejvíce pohoršilo v oblasti ekonomiky, a to zejména kvůli vysoké inflaci a nízké přidané hodnotě. Informoval o tom Měsíčník aktualit v EU, který vydává Česká spořitelna.
V prvním ročníku Indexu prosperity a finančního zdraví skončilo Česko na průměrném 13. místě v eurounijním srovnání. Na vině letošního propadu pod průměr EU je především pokles v oblasti ekonomiky či vzdělání a výzkumu.
„Dolů nás stáhla především inflace, kde Česko meziročně propadlo z nadprůměrné osmé příčky na 23. pozici. Naši bezmála 15% inflaci překonaly jen čtyři unijní státy, a ačkoliv se v druhé polovině roku dařilo inflaci v celé Evropě opět brzdit a vracet do původních hodnot, Česku se to nedařilo dostatečně rychle,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech. Zároveň ale dodává, že se začátkem letošního roku míra inflace ustálila na dvou procentech, což přesně odpovídá inflačnímu cíli ČNB.
Nejzásadnějším problémem české ekonomiky je nízká přidaná hodnota, se kterou má Česko problém dlouhodobě. Ať už ji srovnáváme s celkovou produkcí, nebo pokud jde o přidanou hodnotu vývozu.
Pozitivní aspekty české ekonomiky jsou naopak její diverzifikovanost, díky čemuž máme 3. nejvyšší ekonomickou komplexitu, či šestý nejnižší státní dluh. I v této oblasti jsme si ale pohoršili. Zatímco v roce 2022 šlo o 4. nejnižší dluh, vloni o 6. a podle nejnovějších letošních dat nám patří až 8. příčka. Dluh během tří let tedy postupně vyšplhal z 37,7 % na 44,2 procenta.
Podle analytičky České spořitelny Terezy Hrtúsové je otázkou, zda bychom se vůbec měli snažit růst dluhu brzdit. „Zadlužování, které je způsobeno ‚projídáním‘ prostředků a neefektivním způsobem využití, je samozřejmě špatné. Když ale vezmeme v potaz růst dluhu, za kterým stojí prostředky investované do budoucnosti Česka, jedná se naopak o příležitost, které bychom měli využít. Propast mezi Prahou a ostatními regiony Česka by nebyla tak hluboká v případě funkční dopravní infrastruktury. A tu nyní nemáme, když vezmeme v potaz stav D1 a železniční infrastruktury mezi Prahou, Brnem a Ostravou.”
Dlouhodobě nejhorších výsledků dosahujeme v indikátorech, které ukazují stav bydlení. V tomto pilíři skončilo Česko na 22. příčce v unijním srovnání. Nejhorších výsledků jsme dosáhli v roztříštěnosti místní správy, délce stavebního řízení nebo finanční dostupnosti bydlení. Na vlastní bydlení totiž Češi spoří v průměru 15 let a nadměrné výdaje na bydlení vynakládá přes 6 % Čechů, což nám v tomto indikátoru opatřilo 15. příčku.
I v těchto pilířích však existují příklady toho, co v Česku funguje dobře. V případě bydlení je to například kvalita staveb. Máme pátý nejnižší podíl domácností, do kterých zatéká, a jen 0,1 % domácností není vybaveno hygienickým zařízením. Zároveň se u nás vyplatí nájemní bydlení, a to víc než ve 24 dalších unijních státech.
Nejlepšího výsledku dosahuje Česko v oblasti zdraví a bezpečnosti. Je tomu tak především díky dostupnosti lékařské péče, na kterou z finančních nebo kapacitních důvodů nedosáhnou jen 0,2 % české populace. Dobře jsme na tom i z hlediska kyberbezpečnosti či relativně nízké kojenecké úmrtnosti. K pozitivnímu posunu o dvě příčky došlo v oblasti digitalizace a infrastruktury. Meziročně stoupl počet domácností, které mají přístup k internetu, na 91,5 procenta. Problémem ale zůstává pokrytí vysokorychlostním připojením.
