Většina cihelen se zastavila, rozjezdu brání státem zdražovaná energie
Zboží je na skladě dost a navíc poptávka po pálené cihle letos klesla o 40 až 50 procent. Kdy se cihelny opět rozjedou, nikdo dnes přesně neví. Jedno je jisté: Letos to nebude. A příští rok se vláda České republiky rozhodla zatlouct do energeticky náročných odvětví další hřebík. Napsal to Cihlářský svaz Čech a Moravy (CSČM) ve své zprávě.
„Přenést veškeré náklady (POZE a posílení přenosové soustavy) v současné době na průmyslové podniky a občany je špatné řešení. Stát by měl v této divoké době drahé energie průmysl spíše podpořit než úplně ignorovat. Po úsporném balíčku je to další rána pro průmysl a obyvatelstvo,“ říká Josef Kotek, předseda Cihlářského svazu Čech a Moravy. „Konkurenceschopnost energeticky náročných odvětví na ‚jednotném evropském trhu‘ musí být prioritou této vlády v hájení našich zájmů v Bruselu. Chce to ale více odvahy!“
Skokového zdražování regulovaných složek cen energie vážně poškodí konkurenceschopnost českých firem, zdůrazňuje Svaz ve zprávě. Ještě markantnější to je ve chvíli, kdy se podíváme, jak situaci řeší kousek od našich hranic – v Německu. Jejich masivní podpora se týká tří hlavních bodů:
+ Daň z elektřiny bude snížena ze současné úrovně kolem 2 % na minimum evropské unie 0,05 %;
+ Dodatečnou podporu má obdržet 350 podniků, které jsou v mezinárodním měřítku obzvláště vystavené konkurenci a trpí vysokými cenami elektřiny;
+ Budou poskytnuty dotace na poměrné financování nákladů na přenosovou soustavu až do výše 5,5 miliardy eur.
Plánované snížení daně z elektřiny má být nejprve upraveno zákonem pro roky 2024 a 2025. „Panuje shoda na tom, že snížení by mělo platit další tři roky za předpokladu, že bude možné předložit protifinancování ve spolkovém rozpočtu na roky 2026 až 2028,“ oznámila spolková vláda.
Naproti tomu česká vláda zvolila diametrálně odlišný přístup. Regulované složky tvoří nejvýznamnější část koncové ceny elektrické energie a v souvislosti s předpokládaným rozvojem OZE se dá očekávat další významný nárůst podílu regulované složky ceny v celkové ceně, obává se Svaz. Česká vláda se tak rozhodla snížit podporu v této oblasti v podstatě na nulu a průmyslu tak razantně zvýšit jeho náklady na energii. Pro energeticky náročné podniky by aktuální nastavení vládou znamenalo i několikanásobné zvýšení oproti úrovni, kterou platily do roku 2021, a pro některé firmy nárůst nákladů na regulované ceny o stovky procent. „Takový nárůst nákladů bude znamenat snížení ziskovosti s dopady na daňové výnosy pro stát a významné omezení investic, mj. i investic do dekarbonizace a příp. i budování vlastních obnovitelných zdrojů energie a nepochybně i sociální dopady z důvodu omezených možností zvyšování platů a dalších sociálních výhod pro zaměstnance,“ varuje CSČM.
„Pokud by platilo zvýšení plateb za energii, pro nás jako zásadního odběratele energie se toto zvýšení promítne na nákladové straně až v řádu desítek milionů korun. Takové podmínky považujeme za nekonkurenceschopné oproti jiným zemím Evropy. Velkou část ceny stavebních materiálů tvoří náklady na energii, které nám meziročně stouply o 40 procent. Jen cena plynu je na trojnásobné výši proti začátku roku 2020. To se poté propisuje do konečných cen materiálů,“ vypočítává Kamil Jeřábek, generální ředitel společnosti Wienerberger. „Pokud vláda skutečně přistoupí ke zrušení osvobození od daně u mineralogických procesů a navýší regulované složky cen elektřiny a plynu, budeme ve srovnání s německými výrobci v nevýhodě. K podobným úpravám v Německu totiž podle našich informací nebude docházet. Jinak lze ale ohledně dovozů obecně říci, že je možné na trhu nalézt levnější zdicí materiál. Musíme se ale podívat na to, co srovnáváme. Je vždy potřeba posuzovat cenu celé služby, která investorům ušetří značné náklady a dá jim jistotu správného technického řešení.“
Jan Smola, ředitel a prokurista firmy Heluz, očekává nárůst výrobních nákladů o 6 až 10 procent. „Pokud máme priority školství, zdravotnictví, armádu atd., je třeba myslet na to, z čeho to chceme financovat. Když si zaškrtíme průmysl, tak nebude z čeho rozdělovat. Podniky vytvoří ztrátu a nebudou platit daně ze kterých jsou všechny ty priority financovány,“ říká Smola. „Tuzemská konkurenceschopnost bude zachována právě tehdy, když podmínky, které nám nastavuje vláda a ostatní odpovědné úřady, budou srovnatelné s podmínkami v zahraničí. Jsem přesvědčený, že výrobní efektivita je u nás srovnatelná se zahraničím. To, co nás poškozuje, jsou regulované náklady, které místní podniky mají a zahraniční konkurenti nikoliv. Pokud budeme u nás stále zvyšovat regulované náklady výroby, které podniky nemohou ovlivnit, pak nebudeme schopni konkurovat dovozům a místní výroby skončí.“
Cihelna Štěrboholy například očekává zvýšení výrobních nákladů o 30 procent. Obchodní a výrobní ředitel podniku Jan Fiala nepociťuje tlak dovozů, ale ani náznaky oživení stavebnictví. „Řešením by bylo dostat finanční prostředky do sektoru stavebnictví. Snížení úrokových sazeb by pomohlo všem investorům,“ říká Fiala.
