Ve stínové ekonomice pracuje 214 000 lidí, reálně přes půl milionu

Lidí, kteří pracují ve stínové ekonomice, je v ČR minimálně 214 000, reálné odhady ale mluví o více než půl milionu. Nejčastěji jde o zaměstnance v gastronomii, maloobchodu, stavebnictví ale i v IT, vyplývá ze studie projektu Neviditelní.

Tito lidé nepřiznávají své příjmy vůbec nebo jen minimální mzdu. Zbytek vydělaných peněz, které často dostávají tzv. na ruku, nedaní. „Vůbec si neuvědomují dopady takového jednání. I krátkodobá účast ve stínové ekonomice mívá pro člověka celoživotní následky, horší přístup ke zdravotnickému systému a systému sociálního zabezpečení. Tito ‚neviditelní‘ mají také mizivou šanci na získání úvěru například na bydlení, a musí se spokojit s minimálním starobním důchodem,“ varoval Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz CETA. Mnoho z těchto dopadů se ale ukazuje až s odstupem času, a proto je lidé nevnímají jako riziko.

Člověk, který si uvědomuje rizika spojená s participací ve stínové ekonomice, si ji vybírá až tehdy, když nemá jinou možnost. „Cítí vysokou míru nejistoty, frustrace a provinění či selhání. Stínová ekonomika pro něj není nástrojem, ale řešením bezvýchodné situace. Spouštěčem spirály problémů může být ztráta práce, dluhy, rozvod či pykání za chybu, jako je například trestný čin z nedbalosti,“ upozornila Kateřina Brikciová z psychologické poradny Dirivitu.

Na druhé straně ale existují lidé, kteří ve stínové ekonomice působí záměrně. Vnímají pouze krátkodobé benefity ve formě většího příjmu, ale podceňují rizika a dlouhodobé problémy. Zároveň ignorují, že jsou černými pasažéry, kteří neplatí daně, ale využívají veřejných služeb, jako je lékařská péče nebo opravené silnice. Přemýšlet o rizicích stínové ekonomiky je donutí, až když nějaká ovlivní jejich osobní život, dodala Brikciová.

Důsledky práce ve stínové ekonomice se mohou projevit nárazově a naprosto nečekaně. Pokud například takový člověk onemocní nebo se zraní, nemá právo na podporu v podobě dávky nemocenského pojištění. Běžná pracovně-právní ochrana se na něj nevztahuje. Obdobná situace vzniká v případě ztráty zaměstnání, kdy nemá právo na pomoc v nezaměstnanosti.

„Tyto dopady se naplno projevily během koronavirové pandemie. Nezaměstnanost v některých oblastech výrazně stoupla a lidé, kteří předtím nepřiznávali všechny své příjmy, najednou zjistili, že se nemohou domoci stejných práv a finančních náhrad jako ti, kteří příjmy přiznávají,“ uvedl Kryštof Kruliš ze Spotřebitelského fóra.

Skutečnost, že se člověk najednou ocitne ve stínové ekonomice, může způsobit i sám zaměstnavatel. Mezi typické znaky stínové ekonomiky patří výplata na ruku v kratších než měsíčních intervalech, nepravidelná pracovní doba, bagatelizování a absence smluv ze strany zaměstnavatele nebo vyhýbání se zapojení třetích stran.

Na projektu Neviditelní spolupracují Spotřebitelské fórum, CETA a poskytovatel nebankovních úvěrů Provident Financial..Centrum CETA prozkoumalo dostupné ekonomické a sociologické studie. Podle výsledků stanovilo 13 ohrožených skupin „neviditelných“. Společnost Ipsos pak vedla rozhovory s lidmi z každé skupiny. Výsledkem jsou doporučení pro osoby ve složitější situaci, firmy a stát.

Mezi „neviditelné“ podle autorů patří studenti z chudých rodin, samoživitelky, mladé rodiny s dětmi, pracovníci v šedé ekonomice, nedobrovolně nezaměstnaní nad 50 let, postižení, chudé domácnosti, veteráni, farmáři, pracovníci neziskových organizací, senioři, menšiny a malí podnikatelé.

Komentář SH:

Výčet sociálních a profesních skupin Neviditelných má nápadně velký průnik s množinou dlouhodobě obtížně zaměstnatelných osob, respektive osob, o které zaměstnavatelé nestojí. Na šedou ekonomiku se pak dá pohlížet jako na společenské zlo (neviditelní neplatí daně a přitom musejí nechat na sobě dříví štípat), a nebo také na způsob, jak řadu lidí udržet v ekonomické aktivitě nebo v přijatelném (minimálním) existenčním módu. Způsob rozhodně ne ideální, natož žádoucí, ale zatím asi těžko nahraditelný.