EU a Velká Británie chtějí zastavit podporu těžby fosilních paliv v zahraničí
Evropská unie a Velká Británie budou prosazovat, aby bohaté země ukončily dotace na těžbu fosilních paliv v zahraničí. Zákaz podpory těžby ropy a plynu a také těžby uhlí chtějí projednat příští měsíc na zasedání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Píše o tom britský deník Financial Times (FT). Očekává se, že návrh na odříznutí největšího zahraničního zdroje veřejných financí pro fosilní paliva vyvolá v pařížském sídle OECD bouřlivá jednání.
Snaha Bruselu a Londýna navazuje na závazek některých zemí OECD, že sladí veřejné finance s cíli takzvané pařížské smlouvy. V ní se vlády dohodly, že udrží nárůst průměrné globální teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a že budou pokračovat v úsilí tento nárůst držet pod 1,5 stupně Celsia.
Snaha o ukončení dotací pro zahraniční projekty však upozorní na převahu domácích dotací pro ropný a plynárenský průmysl. A to právě v době, kdy se globální dohoda o ukončení produkce fosilních paliv bez zachycení emisí jeví na nadcházejícím klimatickém summitu OSN COP28 jako stále méně pravděpodobná, píše list FT.
Pokud by exportní úvěrové agentury ukončily poskytování půjček a záruk na projekty v oblasti fosilních paliv, bylo by to prvním nezbytným krokem k tomu, aby mezinárodní klimatické cíle zůstaly na dosah, prohlásila klimatická analytička pro exportní financování z americké ekologické skupiny Oil Change International (OCI) Nina Pušičová.
Exportní úvěrové agentury zemí OECD podle OCI vynaložily v letech 2018 až 2020 na podporu uhelných, ropných a plynových projektů odhadem 41 miliard dolarů (956 miliard Kč) ročně. To je téměř pětinásobek částky, kterou věnovaly na podporu čisté energie.
Komentář SH:
Vyvstávají dvě otázky. Kdo za iniciativou stojí ve Velké Británii, která nedávno udělila nové licence k průzkumu plynových a ropných polí kolem svého pobřeží? A druhá: Co je dnes v Evropské unii považováno za „dotace“? Stále ještě několik zaostalých ekonomů za tím slovem hledá nevratnou podporu jakémusi podnikání, převážně z veřejných finančních zdrojů. Může mít různé formy, typicky peněžní transfery příjemcům dotace, ale také různé úlevy a výhody, např. bezcelní dovozy, snížení daní, vybudování infrastruktury za veřejné peníze, aj. V posledních letech se ale o podpoře a dotacích hovoří také v případech kdysi, ve svobodné tržní ekonomice, zcela běžných obchodních operacích. Například jsou za dotace považovány kapacitní platby elektrárnám za to, že udržují záložní kapacitu na výrobu energie pro případ, kdy občasné zdroje neposkytují dostatečný výkon. Takové dotace např. poskytuje česká přenosové soustava ČEPS téměř od okamžiku svého vzniku, kdy začala v aukcích nakupovat podpůrné služby, tedy schopnost regulace výkonu zdrojů (regulace nahoru i dolů), takže někdy platila i za „záporný proud“, a nikomu to nepřipadalo divné. Prostě proto, že to bylo a stále je nutné a nikdo jiný, než státní přenosová soustava, za vyrovnanou bilanci v síti odpovědnost nemá. Citovaný článek FT se zmiňuje o exportních úvěrových agenturách. Těžko bychom v některé vyspělé zemi hledali úvěrový ústav, který by nějakému podnikateli něco „věnoval“. Stejné je to s pojišťovnami. Podporou se běžné úvěrování podnikatelských aktivit stává v okamžiku, kdy tyto podnikatelské aktivity nejsou zahrnuty do národohospodářského plánu EU, resp. Velké Británie. Podporou se začne mínit dříve běžné provozní a investiční úvěrování, protože finanční sektor má vyhlášený program odstřihnout firmy s fosilními palivy od financování a pojišťování. Ve střehu by měli být i zaměstnanci těchto firem. Kteří tím, že pro ně pracují, ale výplatu obdrží až v měsíci následujícím poté, co práci vykonali, své firmy vlastně dotují, svou práci jim věnují. A proti tomu se musí bojovat!
