Čeští vědci hledají cestu, jak mohou zemědělci uložit více uhlíku do půdy

Čeští vědci hledají cestu, jak by zemědělci mohli ukládat do půdy výrazně více uhlíku než nyní. Výzkumy ukázaly, že při rozkladu organických zbytků se neobohacuje uhlíkem tak, jak si zemědělci dlouhodobě mysleli. Zároveň vědci předpokládají, že by zemědělci mohli na ukládání uhlíku vydělávat, protože Evropská unie se chystá vyplácet peníze těm, kteří se budou podílet na snižování uhlíkové stopy, řekl ČTK bioklimatolog z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe Miroslav Trnka.

Na konferenci tvůrců a uživatelů projektu Intersucho zmínil, že v době, kdy proti snaze zemědělců maximalizovat produkci stojí klimatické faktory, může být možnost ukládat uhlík a dostávat za to peníze dobrá příležitost k vylepšení ekonomiky podniku. Výzkum, jak ukládání dosáhnout a jak jeho množství v půdě monitorovat, je ale v počátku.

„Prvním úkolem projektu je, abychom zjistili, jaké jsou toky uhlíku, kde je větší či menší, než očekáváme. Usilujeme o to, abychom to dokázali kvantifikovat v krajině jako v celku i regionálně. V projektu AdAgriF budujeme systém monitoringu a objektivní kvantifikace emisí v reálném čase. Dnes tyto hodnoty nevidíme v sezonním či mezidenním rozlišení a nemůžeme tak pracovat na vylepšení takového monitoringu,“ uvedl Trnka.

Druhým úkolem je podle něj zjišťovat, jakými technikami a postupy se uhlík bude v půdě efektivně ukládat. „Dlouho jsme si mysleli, že tomu rozumíme. Ale ukázalo se, že je potřeba pracovat s houbovobakteriální složkou půdy daleko specializovaněji než dnes,“ řekl Trnka. Jedná se o postupy, které zatím nejsou prověřené. „Vědecká komunita to nemá vyřešené, protože Česko se dlouhodobě bránilo výzkumu změny klimatu, jejího zmírnění a ukládání uhlíku. Apriori jsme odmítali změnu klimatu přijmout jako problém, ale teď vidíme cesty, které by mohly vést k cíli a chceme je sdílet se zemědělci,“ dodal Trnka.

Pokud vědci získají účinné nástroje, jak uhlík ukládat a jak jeho množství v půdě monitorovat, bude podle Trnky na agrárním sektoru, aby se tím zabýval a našel cesty, jak ke zpeněžení přistoupit. „Doporučovali bychom centralizovanou a průhlednou cestu v souladu s národním dokazováním emisí. Velká část zemědělského rozpočtu je vázaná na veřejné peníze a mohla by být o emisní platby posílena,“ míní Trnka.