Problém s obaly zahlcuje veřejný prostor, zrušit ani zakázat se nedají
Obaly, které se záhy stávají těžko zpracovatelným odpadem, se z globálního tématu, jak to neskládkovat, jak to nespalovat, jak to nevyvážet do Asie a nedovážet k nám, staly problémem zcela lokálním. Zaplavují veřejný prostor před samoobsluhou na jihoměstském sídlišti náhle a v množství větším než malém.
Není to nějaký super- hyper- megamarket, ale obyčejná sámoška z 80. let, byť nyní v ní hospodaří jeden megařetězec. Před prodejnou je od nepaměti řada dřevěných laviček. Od té doby, co tu máme bezdomovce, se z nich dřevo vytrácí, ale to nechme na jindy. Sámoška je uvnitř sídliště, lidem hned po ruce, narozdíl od těch mega-, kam se dojíždí autem, protože to jinak nejde. Také blízko základní školy, takže si tam zaskočí pro svačinu i děti.
Nejen ony hned nějakou zakoupenou dobrotu zbaví obalu a toho se potřebují opět zbavit. Venku před prodejnou, často na zbytku laviček. Obal od nanuku, pytlík od sušenek, pytlík od rohlíků, plechovka od piva, plastový kelímek od bramborového salátu a, pravda, také tu a tam malá lahvička kvalitní vodky svědčí o častých a obvyklých svačinkách dětí, pejskařů na procházce, řemeslníků na polední pauze…
Bývaly v dosahu dvou tří kroků k tomu účelu zde čtyři odpadkové koše. Ty často už obaly přetékaly, provoz byl hustý, sámoška prosperuje. Dost obalů končilo i na chodníku pod přeplněnými koši. Je také pravda, že někteří konzumenti se neobtěžovali ani ty tři kroky od lavičky podniknout. Ale ještě jsme si mohli říkat, že nepořádek dělá několik ignorantů, ostatní se alespoň pokusili…
Ze čtyř odpadkových košíků zbyl jeden, důmyslně schovaný mezi doručovacími schránkami. Zmizely i další dva o kousek dál, kam ještě bylo možné odhodit nedopalek cigarety nebo zbytek potraviny cestou na autobusovou zastávku. Koše nejsou, nepřetékají, není nepořádek. Zato vypuknul čurbes u těch laviček takový, že byste se štítili jen projít kolem, natož usednout na zbylé prkno. Už se ani nemůžete utěšovat tím, že to nadělá jen pár líných čuňat.
Kdo tohle nadělal mne ani nenapadne zjišťovat. Zda městská část Praha 11, nebo hlavní město, nebo technické služby, nebo provozovatel té samoobsluhy, pokud za prostor před ní odpovídá? Není to podstatné. Nadělal to systém, jenž odstranění odpadkových košů vymyslel, schválil a provedl. Systém, jenž praví: nechcete odpadky, zrušte odpadkové koše.
Jak to řešit? Návrh bych měl. Až se příště sejde Rada Evropské unie (zvaná také Rada ministrů) životního prostředí, mohl by na ní náš ministr životního prostředí, a teď si nevzpomenu, jak se jmenuje, navrhnout novou Směrnici o odpadkových koších na veřejných prostranstvích. Kvóta, která by určovala počet a objem košů, se může odvíjet od hmotnosti obalů nebo hustoty obydlení, případně od provozu na prostranství měřená v člověkohodinách. Návrh zpracuje Evropská komise a předloží Evropskému parlamentu k hlasování. V něm se natřikrát pozmění ty kvóty, než se směrnice schválí. Pak budou mít členské státy vyměřenou časovou lhůtu na implementaci do národní legislativy. U nás vláda neschvální ty kvóty, takže Evropská komise vyšpulí České republice pokutu. Přespříští vláda směrnici implementuje, ale nestanoví zákonem, kdo tam ty odpadkové koše instaluje a kdo a jak často je bude vynášet. Ale i to se časem vyargumentuje, vykomunikuje s odbory a organizacemi pro rovnost pohlaví, jakou hmotnost ty koše nejvyšší mohou mít, a prohlasuje. Takže chovám naději, že někdy kolem roku 2040 by před naší sámoškou mohly být koše zase čtyři. Tedy – já bych hlasoval pro pět.
Je tu ještě verze druhá: že do roku 2040 někdo zboří tu sámošku. Už se prý zajímal nějaký developer.