Volkswagen zpomalí již pomalou německou ekonomiku

Geniální ředitel koncernu VW a značky Porsche Oliver Blume na konci uplynulého týdne oznámil jednu z největších vln propouštění v korporátní historii. Pokud vše schválí dozorčí rada, propustí německá automobilka 100 tisíc lidí a překoná tak výrazné restrukturalizační vlny IBM a General Motors z devadesátých let.
Hlavním problémem je zjevně ostrá čínská konkurence, která se stále více zakusuje i do evropského koláče skupiny VW. Zatímco prodeje značky VW letos v Evropě klesají zhruba o 4 %, hlavní čínské značky (v čele s BYD) na evropském trhu rychle posilují tempem růstu přes 100 %, i když samozřejmě z nižších základů.
To je jeden z důvodů, proč po několika letech stagnace a přes masivní fiskální stimul v německé ekonomice i letos očekáváme velmi slabý růst největší evropské ekonomiky pouze v blízkosti 0,7 %. Čerstvá analýza z pera Mezinárodního měnového fondu (MMF), zkoumající kořeny „německého zaostávání“, hovoří jasně: hlavním viníkem slabého růstu jsou právě strukturální a nikoliv cyklické faktory. Jednoduše řečeno, viníkem je kombinace ostré a částečně neférové čínské konkurence, zaspání Německa v klíčových oblastech (digitální technologie, bateriový value chain), strnulý trh práce, přílišná byrokracie a vysoké ceny energie. Tento koktejl se zakousl do německé produktivity a vedl ke stagnaci klíčových exportně orientovaných sektorů v čele se segmentem automotive.
Slabý výkon proto šel na vrub klopýtajících vývozů a slabých investic. Vzhledem k tomu, že však dosud nevedl k výraznějšímu poklesu zaměstnanosti, neměl zásadní dopad do schopnosti Němců utrácet. Velká část Němců do této chvíle zůstávala jednoduše řečeno „zaparkována“ v pozicích v exportně orientovaném průmyslu, kde jim šla dolů produktivita a zatím to nikomu nevadilo. Produktivita klesala v důsledku vysokých fixních nákladů a klesajících globálních tržeb, daných ztrátou konkurenceschopnosti. Jak ale ukazuje příběh VW, pohár začíná na některých místech přetékat. Co to znamená pro německou ekonomiku?

Střednědobě naději na pozitivní strukturální změny, i když rušení „neproduktivních“ pracovních míst samo o sobě nestačí. Krátkodobě však možná trochu více bolehlavu. Doposud totiž nedošlo v německé ekonomice k výraznějším otřesům na pracovním trhu, a také proto reálná spotřeba německých domácností rostla rychleji než zbytek HDP a držela německé hospodářství „v chodu“. To se však může rychle změnit.