Nejen Trump, ale ani Evropa nemá plán jak z toho ven

Fotka od David ROUMANET z Pixabay

Je stále zřejmější, že Donald Trump mění své plány ohledně Íránu každým okamžikem. Což pravděpodobně (nebo spíš jistě) znamená, že původní záměry ztroskotaly a teď moc neví, jak dál. Bohužel, spolu s tím uvrhl do podobně složité situace bez téměř celý svět (snad s výjimkou Ruska, kterému sice rozvrátil kamaráda, ale zvýšil tržby). Je přitom na místě obava, že právě Evropa bude jedním z nejpostiženějších.

Ještě na začátku se zdálo, že sice zdraží skokově pohonné hmoty, ale ustojíme to. Bude to krátkodobé, takže masivní promítnutí se do cen všeho ostatního, co potřebuje nějakou dopravu (což je skoro všechno) bude tentokrát omezený. Navíc Evropa dováží ropu i plyn z více míst světa.

Jenže nastala ta situace, kterou mnozí považoval za nepravděpodobný krizový scénář. A sice, že se válka táhne. A nejen, že se táhne už několik týdnů (nebo chcete-li déle než měsíc), namísto toho, aby byla blesková. Vypadá to, že se může táhnout i měsíce, ne-li roky.

Jak připomíná Politico, zatímco ropná krize v 70. letech vyřadila sedm procent světových dodávek, uzavření Hormuzského průlivu se dotýká 20 procent. Bavíme se přitom jak o ropě, tak plynu. Už teď je zjevné, že o dodávky z jiných částí světa se soupeří. To neznamená, že třeba Asie má a Evropa ne. Problém mají všichni. Byť samozřejmě někdo má výhodu lepšího logistického napojení na ony jiné zdroje. Zvláště pak, pokud jsou zčásti doma (např. USA či Čína) nebo těsně za hranicemi.

Optimista by tomto místě mohl věřit, že svět si s tím poradí. Stejně jako si poradil s válkami nebo onou zmiňovanou ropnou krizí. Má to ovšem pár „ale“.

Za prvé u té ropné krize to netrvalo tak dlouho, ale války měly spoustu obětí. Ty má i bitva o Írán (na to jako by se pořád zapomínalo, že na „bojišti“ umírají lidé, často civilisté). V přeneseném slova smyslu je může mít i daleko od míst bojů. Nejen rodinných příslušníků padlých, ale i v domovech, které třeba budou mít hlouběji a hlouběji do kapsy. Přičemž dnes omezit výdaje je mnohem těžší než v dobách, kdy si většina lidí topila kamny, vodu měla ve studni a leckdo i zeleninu, případně vejce nebo zvířata na zahradě.

Svět je tak propojený, přičemž v tom systému je každý z nás, že jakýkoliv šok dojde k většině lidí ve vyspělém světě. Jsou samozřejmě výjimky. Avšak pokud považujeme za vyspělý svět třeba část Asie, kde už dnes běží nejmodernější výroby, odkud se vyváží kapitál, ale část lidí žije pořád na venkově, z větší části ze svého. Třeba v Indii. Ta asi nepatří do vyspělého světa z hlediska životní úrovně většiny lidí nebo průměru. Ale patří tam z hlediska produkce, kapitálu, technologického pokroku… a byť to nesouvisí přímo s vyspělostí, tak i vojenské síly. Neboť právě tam Evropa zaostává.

Za druhé všechny předchozí krize vždy pocházely z jednoho sektoru. I když takové finančnictví se dotýká veškerého podnikání, zdražení úvěrů a neochota půjčovat, navíc kompenzovaná vyššími státními výdaji a dodatečně razantním zlevněním peněz, nemá takový dopad jako krize energetická. Od 70. let masivně narostla mezinárodní přeprava zboží a prodloužily se dodavatelské řetězce. Narostl sektor služeb, který je zvláště přes leteckou dopravu zasažen velmi silně. K dovršení všeho je tu evropská energetická transformace, nesmírně citlivá na ceny plynu. Zatím se to ještě neprojevilo nijak masivně, ale na ročních kontraktech silové elektřiny na burzách to už vidět je.

Evropa nemá moc absolutních ani komparativních výhod, jak současnou hrozící krizi vyřešit. Nemá, až na výjimky, jako je Norsko, ani vlastní zdroje, ani silnou pozici v obchodní diplomacii, ani technologický náskok, ani části společnosti s vysokou mírou soběstačnosti.

Hledáme-li výhodu, tak paradoxně, i přes obrovské zadlužení některých států, je na tom v tomto ohledu ještě lépe než některé jiné části světa. Na druhé straně, důvěra investorů také klesla. A hlavně – obrovské množství lidí je tu závislých na státu. To může při drobných výkyvech působit jako stabilizační prvek. Při velkých ale naopak. Státní zaměstnanec si vlastní rýži nesklidí a příbuzní jej nenakrmí.