ORBÁN NÁS MŮŽE ŠTVÁT. REPREZENTUJE ALE URČITÝ TREND, ASI JAKO ESG
Drtivé vítězství Viktora Orbána v maďarských volbách nás může pohoršovat. Můžeme kroutit hlavou nad jeho voliči … Nebo vzít jako fakt, že takové je dnešní Maďarsko a že tento člověk také reprezentuje nějaký trend. Nepodceňujme informace, které nám jižní skoro sousedi takto předávají.
V zásadě je to takové nekonečné trilema: Buďto se můžeme bez dalšího pohoršovat. Nebo můžeme takový vývoj odmítnout jako nepřijatelný a začít s důsledky – v různé míře – bojovat. Anebo si ještě můžeme položit otázku, co to znamená. Využitelnost takové odpovědi je sice vždy předmětem dalších otázek, ale konec konců jinak se člověk v situaci, která mu nevoní, nikam dál neposune.
Viktor Orbán patří mezi ty, které někdy i u nás vzývají lidé, jimž západní civilizace, a zvláště Evropská unie už leze na nervy. Z různých příčin, počínaje hloupými zákazy názvů u potravin, přes nadměrnou regulaci všeho možného až po Green Deal a Covid Pasy.
S ohledem na to, co všechno EU v těchto oblastech napáchala, je to snad i pochopitelné. Jenže by se nemělo zapomínat, co všechno napáchali Viktor a jeho parta. Ať už jde o regulaci médií, srovnatelnou s jejich zestátněním, v podstatě znárodnění penzijních úspor, vyhánění investorů, boj s LGBT komunitou (ne aby nebyla nesmyslně zvýhodňována, ale aby chodila kanály) a leccos dalšího.
Je to alternativa, byť se nám nelíbí
Bohužel to tak bývá, že někdy právě lidé na hraně demokracií zároveň nabízejí alternativu k dominantním zhůvěřilostem. Poláci se svým znásilněním soudního systému jsou dnes na čele podpory Ukrajinců. Zároveň i boje s nesmyslnostmi evropské energetiky.
Recep Erdoğan zase „pomohl“ Evropě s uprchlíky před Islámským státem, uzavřel Černé moře pro ruská plavidla a snaží se zprostředkovat jednání mezi Ruskem a Ukrajinou.
Nemá cenu ho podezírat z nějakých bohulibých úmyslů. Stejně jako toho, kdo se nechová podle „našich“ tradičně evropských představ, není třeba hned odsuzovat. Na každou věc lze hledět z více stran. Byť řiťolezectví vůči vládci Kremlu v době, kdy vede místy až vyhlazovací válku, lze odpustit těžko. Slova maďarského premiéra o tom, že ve volbách porazil Zelenskyho, jsou tváří tvář tomu, co se na Ukrajin děje, prostě zrůdná.
Vrátíme-li se ale o pár týdnů či měsíců nazpátek, a budeme-li kritizovat Orbána za separátní dohodu s Putinem o plynu, je možná dobré položit otázku: nebyl to náhodou Gerhard Schröder, kdo státní zárukou přikryl, a tedy posvětil Nord Stream jako více méně dvoustranný německo-ruský projekt? A učinil tak z Německa evropské centrum obchodu s plynem?
A hovoříme-li v souvislosti s Maďarskem, ev. Polskem o potlačování alternativních médií, nevydali jsme se i u nás na podobnou cestu? A útočí-li Orbán na LGBT komunity jako na škodlivé, neútočí evropské demokracie jako Rakousko či Česko na… ale to už jsme psali. Podobnost je nicméně zjevná. Jiný je jen rámec.
Samozřejmě jsou to jen částečné podobnosti. Celkově Orbán těch ošklivých věcí udělal hafo. Ale nemůžeme se tvářit, že vládu nějak ukradl, jako kdyby udělal převrat. Jestliže získal skoro 54 %, navíc při téměř 70procentní volební účasti, je to výsledek, o jakém si naše politické strany, hnutí a koalice mohou nechat jen zdát. Takže nedávné prohlášení předsedkyně české sněmovny, že Maďarům přeje, aby se Orbána zbavili, zní opravdu trapně. Přesto, že ani při takto vysokém vítězství pořád nereprezentuje všechny obyvatele.
Každopádně jeho vítězství bychom měli hlavně analyzovat. Ne, aby se další evropští politici vydali stejnou cestou. Ale aby se třeba podívali, vůči čemu se to ten vůdce vymezil, že na to voliči slyší. Nástup populistů, ať kdekoliv, často umožňují chyby, krize, nesmyly… Vždyť i Hitlerovi nahrály restrikce z Versaillské smlouvy v kombinaci s ústupky.
Orbán reprezentuje jeden ze současných trendů, podobně jako ESG, Green Deal, Black Live Matter… Bohužel, sebereflexe není tím, co by většina evropských politiků mohla poslat na výstavu dobrých vlastností.
