Pořád dokola: jen levné bydlení ani školky porodnost nezvýší
Médii se už zase táhnou stesky nad zoufalou porodností. Tedy v Česku, ale i v Evropě. Situace se navíc pořád zhoršuje. Novinky.cz přinesly informaci, že se rodí o čtvrtinu méně dětí než před pěti lety. A že podle demografa Luďka Šídla tak prudký pokles porodnosti nikdo nečekal. Tématu se opakovaně věnuje i server iRozhlas. Je více než záslužné na problém upozorňovat. Ale co s tím?
Obecně se za porodnost nutnou k obměně, tedy udržení populace považuje v západní hemisféře 2,1 dítěte na matku (starší zdroje pracují s číslem 2,3). Dnes jsme v ČR okolo 1,3. Tedy vymíráme.
Trend je zjevný už po léta a netýká se jen naší země. Zároveň ale propad zjevně progreduje. Demografové zpravidla upozorňují na změny ve společnosti, kdy přibývá lidí, kteří děti nechtějí, nebo žen, jež porod odkládají. Až je někdy i pozdě.
Ekonomové naopak – věrni své disciplíně – zdůrazňují, jak to mají dnes matky těžké. Ekonomická situace rodin je nutí vracet se brzo do práce, alespoň na částečný úvazek. Jenže ty nejsou, stejně jako někde nejsou nebo spíš do nedávna nebylo dost míst ve školkách.
Mohou ekonomické potíže potlačit přirozenou touhu po dítěti?
Všechno je asi založené na skutečných datech a faktech. Nelze proti tomu nic moc namítat. Jen jest stejně racionální otázkou, nakolik má tato situace na porodnost skutečně vliv. Zda ekonomické potíže mohou potlačit přirozenou touhu po dítěti. Nebo jí nedej kdokoliv naopak stimulovat.
Již jednou jsme zde zmínili, že porodnost například rostla za druhé světové války, kdy neexistovaly skoro žádné jistoty. Nebudeme tím znovu obtěžovat, stačí kliknout na vložený odkaz.
Často se také jako podpora pro ekonomickou stimulaci porodnosti uvádějí tzv. husákovy děti. Jenže i ty se rodily do období nedostatku bytů, které nevyrovnala ani existence novomanželských půjček. Naopak demografové spíš upozorňují, že na začátku 70. let zakládala rodiny generace silných ročníků z období kolem konce války.
Zmínit by se v souvislosti s tímto jevem měla asi ještě jedna věc. Jestliže dnes hovoříme o tom, jak ženy nemají tolik času, kolik měly jejich prababičky, tak právě po druhé světové válce obrovsky narostla zaměstnanost žen. Sice v 50. letech šla porodnost dolů, ale také po předchozím prudkém růstu. Pak šla zase znovu nahoru.
Je pravda, že tehdy ženy nebyly pod takovým ekonomickým tlakem a nebudovaly zářné kariéry. Sice i dnes je to jen část, ale vliv to asi má. Stejně jako nepopiratelný fakt, že částečně je ten nynější propad dán faktorem, který neovlivníme. Prostě žen narozených v 90. letech je méně než v osmdesátých.
I tak ale zmíněný předseda České demografické společnosti říká, že tak prudký pokles, jaký nastal, je nečekaný. Všichni hovoří o inflaci, nedostupném bydlení, nejistotách… jenže v osmdesátých letech nebylo až tak výjimkou, že rodiče s dítětem bydleli v jednom bytě s prarodiči. Je ovšem pravdou, že vyhlídky na jeho získání v čase byly vyšší.
Ať tak či onak, obava, že za vývojem je i nastavení mladých lidí, je asi na místě. Mnozí nevidí důvod, proč děti mít. Stejně jako proč usilovat o zajímavou práci nebo se bavit jinak než doma s mobilem. Neplatí to samozřejmě o všech a snad ani o většině. Ale že tady velká část takto nastavených mladých je, těžko přehlédnout. Jde o lidi s pasivním přístupem k životu, do něhož rodina s dětmi nepatří.
A teď s tím buďto můžeme bojovat, nebo se na to adaptovat. Asi jako na hrozbu ztráty podzemních vod, nebo globálního oteplování. Bohužel, ani na jedno nemá nikdo návod. Měli bychom to už konečně začít brát vážně. Ježe ono sundat někde ukrajinskou vlajku je jednodušší, a za víc laiků.