Reorganizace ministerstva přírodu nezničí
Neznám motoristu, který by nenáviděl přírodu, nebo by ji chtěl snad zničit. I kdyby se takový vyskytl, zákon mu to nedovolí. Autem se nesmí parkovat u výjezdu z lesních a polních cest, nesmí se po nich jezdit a dokonce je veden spor o tom, zda po zpevněné vozovce lze autem zásobovat nějakou horskou chatu v Krkonoších. Motoristé si přírody váží natolik, že co víkend připevní svá jízdní kola na zvláštní nosiče k autům a vyrážejí na placená parkoviště na úpatí přírody, aby na těch kolech jezdili po polních a lesních cestách a s podporou zelené elektřiny dorazili k horské chatě kdesi v Krkonoších, tam se dožadovali dobíjecí zásuvky a na cestě dolů si rozbijí hubu, protože jezdit na kole po horách, skalách a lesích je tak zdravé. Někteří z nich v zimě sportují na běžkách v tratích upravených ekologickými zelenými skútry. Po dráze tam a zpět, kolem dokola, v dresech z recyklovaných PET lahví. Mimo vyznačené cesty se nesmí.
Ani Petr Macinka, zástupce Motoristů sobě ve vládě, nemá v programu ničení přírody. „V následujících čtyřech letech vnímám jako důležité, aby se na resortu životního prostředí podařilo zjednodušit administrativu při povolovacích řízeních, samozřejmě při zachování odpovědného pohledu na dopady na životní prostředí. Budeme chtít také racionalizovat některé zelené politiky, které podle našeho názoru zašly příliš daleko, a přesunout důraz na ochranu přírody – méně se snažit bojovat s klimatem a více chránit naši krajinu,“ prohlásil k resortním prioritám Macinka, t.č. ministr pro životní prostředí.
Vzdula se proti němu vlna odporu ekologicky smýšlející mládeže. Demonstrace za „kompetentní vedení ministerstva“ prolétly celou zemí. A to ještě předtím, než Macinka ohlásil změny na jednom ze svých ministerstev, toho pro životní prostředí (MŽP). Nejdiskutovanější ohlášenou změnou je zrušení sekce pro ochranu klimatu.
Macinka si ovšem sám načůral do kecek. Jako mluvčí (pravděpodobně již bývalý) Institutu Václava Klause projevil nepochopení ve změně institucí a své role v nich, když vypustil z úst takové věty, jako že „poteče zelená krev“ a „končí klimatická krize“. Chtělo to trošku více toho mluvčivského umu, trochu diplomacie. Svou snahu o upřímnou mediální zkratku nezvážil tím, koho má proti sobě: dobře organizovanou a početně silnou skupinu mladých, snadno ovlivnitelných lidí se silným ideologickým přesvědčením, často bez volebního práva. Dožadují se ho, chtějí je od 16 let věku, s tím, že chtějí volit svou budoucnost. To je zásadní omyl. Ve volbách se nevolí budoucnost, ale odmítá minulost. Tak tomu je ve svobodných poměrech, u nás od listopadu 1989.
Macinka se hned po převzetí úřadu MŽP pustil do reorganizací. Totiž, nahlásil, že se pustí. Mimo jiné také hodlá rozpustit sekci ochrany klimatu. No, to si dal! Nejen že ničí přírodu, on ničí celou planetu! Pozoruhodný komentář vydal deník Fórum24 na své webové stránce. „Chce tím /vyhlášením konce klimatické krize/ prý uklidnit českou veřejnost. Je to asi podobné, jako kdyby tvrdil, že s jeho příchodem skončí střídání ročních období. Klimatický rozvrat planety, jak potvrzují všechny vědecké studie i zprávy o katastrofách způsobených extrémními výkyvy počasí, pokračuje bez ohledu na Macinkovy názory.“
A dále např.: „Je samozřejmě otázkou, zda to Macinka dělá z ideologické zaslepenosti nebo z vypočítavosti. Motoristé jsou děti vyšinutého myšlení bývalého premiéra a prezidenta Václava Klause, který proslul svým popíráním klimatických změn a všech vědeckých poznatků. /…/ Macinka svým zápalem, s jakým chce prolévat zelenou krev, skutečně připomíná ideologického zaslepence, který se domnívá, že návrat do minulosti, kdy elektrárny vypouštěly oxidy síry, které způsobovaly kyselé deště a zamořovaly ovzduší, nám přinese větší blahobyt. Jeho nenávist k ekologům je příznačná pro všechny fanatiky, kteří se domnívají, že ve jménu nějaké pravdy mohou likvidovat svoje nepřátele.“
Podobně vyznělých textů lze po novinách a sítích najít hodně. Tento ale sepsal renomovaný a zkušený novinář Jan Vávra, osobnost, která by se měla držet faktů. Například Václav Klaus nepopírá klimatické změny. Klimatický rozvrat nepotvrzují zdaleka všechny vědecké studie. Nelze se vrátit do minulosti, kdy elektrárny vypouštěly oxidy síry. Uhelné elektrárny byly odsířeny zhruba v první polovině 90. let, stálo to, podle dobového odhadu, 140 miliard korun, v dnešních penězích by to hodilo ne méně než 1,5 bilionu korun. Světe div se, nefinancovala to žádná Evropská unie z nějakých emisních povolenek a dotací. Dokonce ani státní pokladnice nekrvácela. Stalo se tak (z vůle tehdejšího ČEZ) proto, že kyselé deště žádný blahobyt nepřinášely, ke kterémuž poznání nebylo zapotřebí rozsáhlých studií odsouhlasených 99 % vědců.
„Význam ministerstva životního prostředí v posledních letech stále roste, podílí se na přerozdělování desítek miliard korun a hraje důležitou roli v energetice i při modernizaci průmyslu.“ Až tímto výrokem autor Vávra uhodil hlavičkou o hřebíček. O to jde především. Pročež vypočítává, komu všemu je Macinka zač vděčný. Tykačovi, který přispívá právě Institutu Václava Klause. Tykač ale v nedávném rozhovoru pro týdeník Echo prohlásil uhelnou energetiku za mrtvého koně. Své uhelné zdroje hodlá odstavit a za 1 Kč je nabídl Greenpeace, což Vávra diskrétně míjí. Fabičovič poslal na kampaň Motoristů 1 milion korun a chce „za to“ zrušit chráněnou krajinnou oblast (CHKO) Soutok, protože tam má oboru. Jenže o této CHKO se živě diskutovalo už dávno před Macinkou a Fabičovič není sám, kdo se vůči Soutoku vymezuje. Macinka sám ho navíc zrušit nedokáže.
Dodejme, že sekci ochrany klimatu na MŽP zastával bývalý expert na udržitelnou energetiku Hnutí Duha. Poradcem bývalého ministra Petra Hladíka byl Martin Sedlák, zároveň programový ředitel Svazu moderní energetiky. Tedy profesního svazu firem, které z klimatických dotací žije. Jan Vávra to jistě ví.
Lidé si vzájemně službičky prodávají nebo oplácejí, tak je tomu odjakživa. Když je tou jednou stranou státní instituce, je to problém. Když je jí ministr vlády, není to problém. Je to skandál. Zatím se celý protest proti ministru Macinkovi nese tak, že když mu nelze vyčinit za neodbornost, vykráká se za své známé a jiné osobní kontakty. Ex ante, tak pro sichr. Už je moc dlouhý tento článek, tak pro připomínku: Macinka hovoří o odpovědném pohledu na dopady na životní prostředí a o důrazu na ochranu přírody: „…méně se snažit bojovat s klimatem a více chránit naši krajinu.“
Jan Vávra svůj komentář končí odstavcem: „Kvalita životního prostředí, čistá příroda a obnovující se krajina se ovšem týkají nás všech. Demonstrace proti ovládnutí ministerstva životního prostředí Motoristy, které se odehrály na různých místech, ukazují, že zejména mladá generace si nechce nechat ničit svět, ve kterém bude žít. Motoristé i oligarchové – ať již fosilní, nebo agrární – nabízejí jen cestu do minulosti, jejíž neblahé důsledky dnes pociťujeme všichni. To bychom si měli uvědomit.“
Hup, od ochrany přírody a krajiny k fosilním a agrárním oligarchům. Kdyby to napsal Petr Bezruč nebo Jiří Wolker, bral bych. Ale renomovaný, zkušený novinář…??? A teď je na řadě Petr Macinka. Ať ukáže, co umí nebo neumí.